close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






2. kapitola - 1. až 6. září 1/3

24. února 2011 v 12:04 | Etherian, překlad Ajka, beta Zdenina |  Nobody cared
Konečně nová kapitola. 1. část. Pište komenty, prosím.

2. kapitola - 1. až 6. září

1. září 1991, pár hodin po zařazovací hostině

Snape seděl na ošetřovně v jedné z pohodlných, návštěvních židlí. Vedle něj na posteli spal Harry. Sice trochu neklidně, ale alespoň ho nevzbudily žádné zlé sny. Všechny ty lektvary a rušný den ho nejspíš unavily.
V ruce držel tu zvláštní kresbu, kterou našel v Harryho přístěnku. Musel se několikrát zhluboka nadechnout, když pomyslel na ty zatracené mudly. Později je půjde navštívit.
V pozadí obrázku byl Bradavický hrad. Měl sice pár věží na víc a dřevěný most mezi věžemi, které neexistovaly, ale každý, kdo hrad kdy viděl, by ho poznal. Kolem věží létaly děti na košťatech, i když neměly žádné obličeje, protože byly příliš malé. Blíž v popředí pak stála Hagridova chatrč, obklopena tím, co by mudlové nazvali trochu moc velké dýně. Před ní pak tancoval vysoký čaroděj v zelenožlutém hábitu a s dlouhým plnovousem.
Snape na okamžik setrval zamračeným pohledem na komické Brumbálově podobizně. Podobu vetchého, starého dědečka ovládal ředitel dokonale. Nicméně každý, kdo ho někdy zažil se špatnou náladou, nebo měl co dočinění s jeho hůlkou a na vlastní kůži pocítil Brumbálovu moc, věděl, jak falešná tato podoba je.
"Měls být ve Zmijozelu, ty stará liško," zasyčel Snape. Okamžitě se uklidnil, když spícímu chlapci ze rtů unikl malý vzlyk. Automatiky se natáhl a položil chlapci ruku na záda. Harry spokojeně vydechl a znovu se ponořil do hlubokého spánku.
Celé kresbě dominovala postava v černém. Harry si dal opravdu záležet na záhybech jeho černého hábitu, který za ním jakoby majestátně vlál a postupně se stáčel okolo drobné postavičky s brýlemi a rozcuchanými, černými vlasy.
Snape se dotkl svého nosu a pobaveně si odfrkl. Všechny jeho rysy, jeho ústa, jeho tmavé oči (které Harry namísto černé vybarvil sienovou hnědí*)), jeho charakteristické tváře, jeho velký, křivý nos a dokonce i jeho stále mírně zamračený výraz byly vykreslené s mnohem větším detailem, než se mu na první pohled zdálo. Málokdo si všiml, že jeho oči nebyly doopravdy černé. Měly tu tmavě hnědou barvu, kterou zdědil po své matce.
Postava Snapea měla jednu černou paži ochranitelky ovinutou kolem chlapcových ramen a Harry se svými drobounkými prsty držel za kus Snapeova dlouhého hábitu.
Druhá Snapeova ruka před sebou svírala nataženou hůlku. Zlověstné jiskry zeleného světla nakreslené jako zubaté blesky, vystřelovaly z konce jeho hůlky na děsivou postavu Pána zla, s mrtvolně bílou kůží, obličejem připomínajícím hada a s nelidskýma, rudýma očima.
Snape se otřásl. Voldemort, kterého znal, byl charizmatický muž kolem padesátky, s dlouhými, hnědými vlasy téměř po lokty, a vzpomínal, že Pán zla přitahoval nejednu ze svých stoupenkyň. Bellatrix Lestrangeová byla vůbec nejhorší podlézačka. Podle Snapea, Voldemort pod ženiným psychopatickým chováním jen vzkvétal.
Celý obrázek byl jako skrytý obraz duše Doriana Graye, kdy ovšem ta duše byl sám Voldemort. Ten portrét byl…přesný.
Snape kresbu složil a opatrně schoval do kapsy. Papír byl starý a křehký, a Snape měl zvláštní pocit, že tahle byla jedna z chlapcových necennějších kreseb.
"Jak jsi o nás věděl?" zeptal se tiše Snape směrem ke spícímu chlapci. "Jak jsi věděl o mně?" Snape vyslovil tuto téměř nesmělou otázku tak potichu, že si nebyl jistý, jestli ji vůbec vyslovil nahlas.
V odpověď na ošetřovnu zavál jemný vánek. Nebyl studený. Naopak teplý jako jemný vzdech. Letmo se dotkl Snapeových tváří, nadzvedl Harryho přikrývky, a byl pryč stejně rychle, jako se objevil, zanechávajíc za sebou jemnou vůni santalového dřeva a citrónu.
"Lily," zašeptal Snape.
Chtěl se ohlédnout po své staré kamarádce, ale nakonec to neudělal. Věděl, že tu není. Už dlouho byla pryč. Zbyl tu po ní jen její malý, zranitelný syn.
***
Po tom co Snape opustil ošetřovnu, spal jen málo. Tři jeho zmijozelové se vzbudili steskem po domově a v slzách. Nedivil se, když jedním z nich byl mladý Draco Malfoy.
Všem třem dal horkou čokoládu, do které byl přimíchán uklidňující lektvar, a zaúkoloval nové prefekty, aby se o mladé prvky postarali, protož sám se potřeboval prospat. Ale stejně neukradl víc než tři hodiny spánku.
Protože měl před sebou rušné ráno, vzbudil své zmijozely brzy a přivítal je svým každoročním proslovem, který normálně míval po Zařazovací hostině. Seznámil prváky se zmijozelskými pravidly, která připomněl i starším studentům. Potom nařídil prefektům, aby svou kolej odvedli do Velké síně na snídani.
Sám Snape snědl nějaké ovoce a vypil dva hrnky silné kávy, než se zvedl od profesorského stolu, aby svým studentům rozdal nové rozvrhy.
2. září 1991

Zatím na ošetřovně, se Harry vzbudil v sedm hodin, mírně dezorientovaný. Chystal se vylézt z postele, aby připravil Dursleyovým snídani, když zjistil, že není v Zobí ulici č. 4.
"Dobré ráno, pane Pottere," ozval se veselý hlas.
Harry se otočil na hnědovlasou ženu v naškrobeném, modro-bílém hábitu, na kterou si mlhavě vzpomínal ze svého bolestí zastřeného blouznění. Rychle sklopil pohled dolů. Nebylo slušné koukat člověku do očí. Strýc Vernon mu to nejednou připomněl.
Poppy vytáhla hůlku a zamávala s ní nad chlapcem. "Lektvary zabírají dobře, ale stejně chci, abyste tu zůstal ještě jeden den. Nepotřebujete si odskočit a udělat ranní hygienu?" zeptala se starostlivě.
Harry vyskočil z postele a poslušně ženu následoval. Ukázala mu dveře a Harry se vytratil do koupelny. Ani ne za minutu byl zpátky.
"Umyl jste si ruce?" zeptala se.
"Ano, madam," zamumlal.
"Umyl jste si obličej?" zeptala se ještě.
"Ano, madam, umyl."
"Tak dobře. Můžete se nasnídat a potom se můžete jít umýt."
Tentokrát ji Harry nenásledoval. Stál na místě oči rozšířené překvapením. "Ale ještě jsem nic neuklidil," namítl.
"Děti si na snídani nevydělávají, Harry. To je samozřejmost. A teď, zpátky do postele, a já ti zatím přinesu něco dobrého k jídlu."
Harry se vrátil k posteli a sedl si na ni. Opravdu teď dostane najíst, aniž by něco udělal? Opravdu v to doufal.
Harryho naděje se vyplnily, když se ta ošetřovatelsky vypadající žena vrátila s podnosem, který se vznášel vedle ní.
"Madam?" zašeptal. Zvedl hlavu a opatrně se na ni podíval skrz obroučky. "Kdo jste?"
"Jsem ošetřovatelkou tady v Bradavicích. Jmenuji se madam Poppy Pomfreyová."
Hned, jak odešla, se Harry sám pro sebe usmál, když popadl kousek slaniny. Nehledě na své příbuzné, byl v Bradavicích!
***
Harry snědl jenom polovinu snídaně, ale vypadalo to, že madame Pomfreyová je spokojená s tím, co snědl. Potom odklusal do koupelny, aby se vykoupal tak, jak mu ošetřovatelka nařídila.
Byl jako v sedmém nebi, když si hrál se všemi těmi kohoutky, z kterých vytékala voda s perfektní teplotou. Z jiných zase vytékaly bubliny ve všech možných barvách. Velice brzy zapomněl na svou tetu, která ho vždy nutila spěchat se svými studenými sprchami. Potápěl se pod vodu a předstíral, že je ryba, pak vyskočil a vyplivl z pusy všechnu vodu. Zjistil, že může s vodou cákat, jak chce, protože žádná nikdy nevyteče přes okraj ani na podlahu. Nějakou chvíli sebou jen divoce mlátil a uvolněně se smál, než na dveře zaťukala madam Pomfreyová.
"Omlouvám se! Za chvíli budu hotový!" zavolal provinile.
"Nemusíte spěchat, jen jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku," odpověděla skrz dřevěné dveře.
"Opravdu?" zeptal se nevěřícně.
"Opravdu, pane Pottere."
Harry si nebyl zcela jistý, ale měl dojem, že zaslechl tichý smích. Ale brzy na to zapomněl, když si začal hrát na kapitána ponorky.
Téměř o dvě hodiny později se ve dveřích koupelny objevil pečlivě vydrhnutý Harry v čistém pyžamu, v županu a v chlupatých pantoflích. Madam Pomfreyová se pobaveně ušklíbla, když zkoumala jeho vodou scvrklou kůži na prstech. Dala mu lektvar, knihu na čtení a poslala ho zpátky do postele.
***
Poppy původně neměla v plánu nechat Harryho, aby si ve vaně hrál. Ale byla ráda, když slyšela jeho smích, když si neškodně hrál s vodou. Normálně by takovou hloupost na své ošetřovně nestrpěla, ale předpokládala, že Harry neměl moc šancí si takové hlouposti vyzkoušet. A tak i proto, že tu neměla žádné jiné pacienty, mu tuhle možnost dopřála.
V době oběda našla Harryho sedět na posteli s překříženýma nohama s knížkou, kterou mu dala, před sebou. Byla to učebnice Kouzelných formulí pro první ročník, a původně čekala, že ho spíš donutí spát. Proto ji překvapilo, když ho našla knihu zaujatě studovat.
Harry zvedl hlavu se širokým a spokojeným úsměvem na tváři. Prvním od doby, co ho Snape přivedl do Bradavic. "Je to zajímavá knížka!"
"Předpokládala jsem, že by vás mohly Kouzelné formule zajímat. Byl to oblíbený předmět vaší matky."
Harry otevřel pusu dokořán. "Mé matky? Znala jste ji?" zeptal se, na knížku už ani nepomyslel.
Madame Pomfreyová se posadila a uhladila si dlaněmi hábit. "Ano, i vašeho otce."
"Jací byli?" zeptal se Harry a opřel se o polštáře, jako by byl připravený na pohádku na dobrou noc.
"Dobře, takže napřed váš otec, protože sem chodil pomalu každý týden. Byl to hodně bouřlivý typ, velice populární, hlavně u dívek. Byl i docela statečný, což byl asi hlavní důvod, proč byl v Nebelvíru."
"Hagrid říkal, že byl opravdu statečný," vzpomněl si Harry na kompliment, který poloobr řekl o Jamesi Potterovi.
Na okamžik, madam Pomfreyová pevně semkla rty, ale pak se usmála a zahnala myšlenky pryč. "Byl to statečný muž, pane Pottere. Velmi tvrdě bojoval za stranu Dobra."
Chvíli Harry jen zíral na svou deku a hrál si se saténovým lemem na jejím okraji. "Moje maminka byla taky velmi statečná. Hagrid říkal, že její oběť mi zachránila život." Aniž by si to uvědomil, podrbal se rukou na klikaté jizvě na čele.
"Byl jste pro svou matku vším, pane Pottere. Matčina láska není jen silné, ale i posvátné kouzlo. Nepřekvapuje mě, že jste přežil smrtící kletbu." Jemně se zasmála. "Čarodějky tomuhle rozumí víc než čarodějové."
Najednou se Harry cítil hrozně smutný. Stejně tak jako se chtěl o svých rodičích dozvědět co nejvíc, tak nechtěl slyšet nic o tom, jak statečně pro něj umírali. Možná to bylo statečné, nebo dokonce ušlechtilé, ale Harry se cítil podvedený a jejich ztráta se mu nesla těžce, když deset let strávil zavřený v přístěnku s přáním, aby mohl být zase s nimi.
Harry zvedl knížku a změnil téma. "Můžu vám něco přečíst, madame Pompheyová…"
"Pomfreyová, pane Pottere."
Harry se začervenal nad svou špatnou výslovností. "Promiňte. Mohu vám to přečíst?" Ošetřovatelka přikývla a Harry začal plynule číst odstavec o kouzlu Wingardium Leviosa.
"Výborně, pane Pottere," pochválila ho a Harry vypustil zadržovaný dech. Položil knížku, zavřel ji a přičichl k polévce. Madam Pomfreyová si v duhu poznamenala návštěvu u očního lékaře.
"Povzbuzovali vás vaše teta a strýc ke čtení?" zeptala se.
Zářivý úsměv na Harryho tváři okamžitě zmizel. Sklonil hlavu a odstrčil tác s jídlem.
"Ale ne, pane Pottere, jezte. Jste hrozně pohublý, potřebujete jíst," povzdychla si frustrovaně. Opravdu před ním neměla jeho strýce a tetu zmiňovat.
"Kde je Temný pán?" zeptal se Harry truchlivě. Na jídlo se ani nepodíval.
"Temný pán?" zeptala se zamračeně Poppy.
"Zachránil mě…myslím. Možná si mi to jen zdálo. Nebo ne? Je Temný pán skutečný?" zeptal se Harry a začal si hrát s lemem svého pyžamového kabátku.
"Aha. Máte na mysli profesora Snapea! To on vás zachránil," řekla Poppy s úsměvem.
"Takže Temný pán je skutečný?" zeptal se Harry nadějně.
"Profesor Snape je skutečný, pane Pottere. Jsem si jistá, že vás přijde navštívit jen, co mu skončí vyučování. Už se mě zatím dvakrát ptal, jak se vám daří."
Harrymu se nad tou informací rozzářily oči. Poppy se zvedla a řekla lstivě: "Myslím, že profesor Snape bude velice zklamaný, až zjistí, že jste nesnědl tak dobrý oběd."
Jak předpokládala, Harry nechtěl zklamat svého zachránce. Popadl lžíci a pustil se do zeleninové polévky.
V tu chvíli vešli na ošetřovnu tři studenti. Jedním byla dívka s rozčepýřenými vlasy, druhým blonďatý chlapec s bolestivě zamračeným výrazem na tváři, a třetí také chlapec, silnější s poněkud prázdným výrazem.
Madame Pomfreyová pohlédla na tři prváky. "A odkud jdete vy?" zeptala se a přešla k blonďatému chlapci, kterému druhý chlapec s dívkou dělali doprovod. Na zátylku měl vlasy obarvené krví.
"Poslal nás profesor Snape, madam," odpověděla dívka.
"Pojďte sem," zavedla ho na prázdnou postel vedle Harryho. "Můžete mi říct, co se vám stalo?"
"Upadl," řekl prostě ten druhý chlapec. Blonďák po něm hodil temným pohledem.
"Profesor Snape nám ukazoval nakládané scfrklofíky. Vincent a Gregory si s jedním házeli, ale upustili ho. Draco na něj šlápnul, uklouzl a praštil se do hlavy," vysvětlila dívka.
"Děkuji vám, slečno Grangerová."
"Mudlovská šmej-" začal Draco s úsměškem.
"Dokončete to slovo, pane Malfoyi, a hned jak budu hotová s vaší hlavou, vypláchnu vám pusu mýdlem," varovala ho Poppy.
"Ale vždyť je to mudlovská šmejdka," přerušil ji hloupě Gregory Goyle.
S jediným mávnutím hůlky se jeho ústa naplnila mýdlem. Goyle vztekle zaprskal a odběhl do koupelny k umyvadlu.
Harry se smál, dokud se na něj ta dívka, Hermiona Grangerová, nezamračila. "To není vtipné!"
Harry zbledl a rychle se schoval za svou knížku. Když Hermiona spatřila titulek knížky, rozzářila se. "To je naše učebnice Kouzelných formulí." Pomalu přešla k Harrymu. "Už jsem ji celou přečetla. Co ty?"
Harry přejížděl prstem po hřbetu knihy. Aniž bych vzhlédl, zakroutil hlavou.
"Je to úžasný předmět. I když, lektvary jsou také, ale profesor Snape je trochu…" zaváhala a pohlédla na Draca, který se na ni varovně mračil. "No, je přísný, to je celé. V jaké jsi koleji?"
"V žádné," odpověděl Harry, který byl trochu zaražen touhle upovídanou dívkou.
Hermiona zamrkala, ale než stihla cokoliv říct, Draco ji přerušil. "Tebe už jsem jednou viděl. V obchodě Madame Malkinové. Kdo jsi?"
"Ticho," napomenula je Poppy. "Slečno Grangerová, měla byste se vrátit na hodinu. Zkontrolujte pana Goyla, a pokud už je v pořádku, vezměte ho s sebou."
"Ano, madam," odpověděla rezignovaně Hermiona a brzy už táhla Goyla z ošetřovny.
"Budete tam mít bouli, pane Malfoy. Jak se cítíte teď?" zeptala se léčitelka.
"Líp." Opatrně se dotkl místa, kde se mu začala objevovat boule. "Au!"
"Říkala jsem vám to. Lehněte si. Zůstanete tady po zbytek dne." Poppy se otočila k Harrymu. "Pane Pottere, snězte váš oběd dřív, než vám vystydne."
"Ano madam," odpověděl poslušně. Ponořil svou lžíci do misky s polévkou, když ho Draco vyrušil.
"Ty jsi Harry Potter?" zeptal se. "Ukážeš mi svou jizvu?"
Harrymu se příliš nelíbila záře v chlapcových šedých očích, ale jen pokrčil rameny a odhrnul si ofinu z čela, aby mu ukázal svou jizvu ve tvaru blesku.
Draco sklouzl z postele, aby na ni líp viděl. "To je hustý." Posadil se k Harrymu na postel. "Je pravda, žes ji dostal, když si zabíjel Ty-víš-koho?"
"Madam Pomfreyová říkala, že to byla moje matka, kdo mě zachránil." Harry znovu pokrčil rameny a odstrčil tác s jídlem. "Podle mě je hloupé si myslet, že by dítě mohlo zabít dospělého kouzelníka."
"Jo," souhlasil Draco a přikývl. "Taky jsem si to vždycky myslel. Hádám, že tvoje matka měla nějakou zvláštní, kouzelnickou moc. Matky jí vždycky mají silnější než otcové, když přijde na jejich děti." Draco natáhl ruku. "Draco Malfoy."
Harry ji ostýchavě stiskl a potom se usmál. "Harry Potter."
***
Když Snapeovi konečně skončila poslední hodina, rozhodl se zajít na ošetřovnu navštívit Harryho a zeptat se ho, jak mu je. Když vycházel ze sklepení a kráčel přes Vstupní síň, hlavní bránou dovnitř vstoupila vysoká, majestátní postava.
"Luciusi," pozdravil Snape chladně se zdvořilým pokýváním hlavy.
Lucius sklonil hlavu a okouzlujícně se usmál. "Severusi. Madam Pomfreyová mi oznámila, že se můj syn dnes na tvé hodině zranil."
Snape se připojil k panu Malfoyovi. "Panu Goylovi a panu Crabbeovi připadalo zábavné házet si s nakládaným scvrklofíkem," vysvětlil. "Naneštěstí, Draco po něm uklouzl, když jim spadl na podlahu, a praštil se do hlavy."
Malfoyův výraz potemněl. "Varoval jsem Draca ohledně těchhle dvou nemehel. Vybral si je jako své poskoky, že?"
"Vypadá to tak. Při snídani a na hodinách na něj byli prakticky přilepení. Nicméně Draco vypadá, že jimi opovrhuje," poznamenal Snape.
"Stejně jako já jejich imbecilními otci." Lucius potřásl hlavou. "Draco s nimi nemůže mít žádnou budoucnost. Jsou v jeho ročníku jiní, řekněme kvalitnější studenti?"
"Blaise Zabini," odpověděl Snape. "Jestli to chápu dobře, obnovil jsi obchody se Zabiniho dovozní společností?" V odpověď Lucius krátce přikývl. "Pak myslím bude výhoda, pokud se tito dva stanou přáteli."
Lucius uvážlivě přikývl. "Někdo další? Nebo někdo další, s kým by mohli být problémy?"
"Opravdu si přeješ přerušit vztahy s Vadimem Parkinsonem?" zeptal se Snape.
"Chce koupit moji sbírku. Myslím si, že Parkinson je jeden z těch v utajení, Severusi."
Snape přikývl. "Takže tě bedlivě sleduje. Slečna Parkinsonová dělala na Draca u snídaně oči a nebýt těch jeho dvou poskoků, jistě by si k němu při vyučování přisedla. Nicméně to vypadá, že i když Draco zůstává zdvořilý, v jejím flirtování ji nepodporuje."
Oba muži se utišili, když vešli na ošetřovnu. Zůstali zaraženě stát ve dveřích, když spatřili Harryho Pottera sedět na posteli s Dracem Malfoyem. Oba byli hluboce ponořeni do šachové hry.
"Pokud ti šachový set nepatří, musíš být opatrnější při poslouchání rad od figurek," vysvětloval Draco. "Třeba tenhle set doopravdy patří madam Pomfreyové, takže figurky jsou víc neutrální a víc spolehlivější, co se týče jejich rad."
"Ale stejně je pořád lepší na ně moc nespoléhat, ne?" zeptal se Harry.
"Jo." Táhnul střelcem a pak se podíval na Harryho. "Už něco vidíš?"
Harry se mračil na šachovnici. "Snažím se, ale moc mi to nejde. Co vidíš ty?"
Draco se na chvíli zamyslel a pak odpověděl: "Koukej, protože jsi začátečník, čekal bych od tebe nějaký pravděpodobnější tah. Vidíš? Třeba tady bys zablokoval mého střelce, abych ti nemohl sebrat krále. Nicméně, mnohem strategičtější by byl tah královnou."
"Vždyť mi ji sebereš!" vykřikl Harry.
"Jo, ale koukni." Velice opatrně Harrymu předvedl dalších pět tahů, které by Harrymu zaručily vítězství. Spokojeně se usmál.
"Páni," smál se Harry.
Lucius si vybral tento moment, aby přistoupil k synově posteli. "No, vypadá to, že jsi na tom lépe, než jak to podle madam Pomfreyové vypadalo, Draco."
"Otče!" Draco zazářil, ale i když měl pokušení vyskočit z postele, aby mohl svého otce přivítat, nakonec odolal pokušení dávat najevo příliš emocí. Jeho otec na něj pochvalně pokýval hlavou. "Otče, tohle je…tohle je můj kamarád, Harry Potter. Harry, tohle je můj otec."
Luciusův úsměv na okamžik zamrzl, než pomalu roztál. Harry vzhlédl, nejprve otevřeně, ale pak spatřil vypočítavý pohled v mužových očích, který v něm vyvolal nervozitu. Sklonil pohled a zamumlal pozdrav.
K Harryho zděšení se muž natahoval pro svou hůl, a tak se Harry chystal odtáhnout, když Snape hladce zasáhl. "Mluvte, pane Pottere. Mumlat není nikdy zdvořilé." Snape malému chlapci uklidňujícně stiskl rameno.
"Pardon," řekl už statečněji. "Moc mě těší, pane Malfoyi."
Lucius k chlapci laskavě naklonil hlavu. "Mě také, pane Pottere. Takže vy a Draco jste se spřátelili?"
"Jo, teda, asi ano, pane. Oba jsme se tu nudili, a tak nám madam Pomfreyová půjčila šachy. Draco mě učil." Harry nervózně vydechl a naklonil se trochu víc ke Snapeovi.
"Aha. A v jaké koleji jste, pane Pottere?" zeptal se Lucius lstivě.
Harry pohlédl na Snapea, který odpověděl: "Pan Potter měl nehodu, která mu zabránila v cestě Bradavickým expresem, takže zatím nebyl zařazen."
Lucius se znovu usmál, ale tentokrát se na Harryho díval s výrazem, jako by právě dostal to, co chtěl. Úlisně Harrymu řekl: "Jsem si jistý, že ať už vás Moudrý klobouk zařadí kamkoliv, bude to jistě ta správná kolej." Lucius se potom otočil na Snapea. "Pokud ti to nevadí, rád bych si s Dracem promluvil, než se vrátím domů, Severusi."
Snape přikývl a postrčil Harryho do jeho vlastní postele. Lucius mávl hůlkou a pronesl Silencio, aby s Dracem mohl mluvit, aniž by je někdo slyšel.
"Co tvoje hlava, Draco?" zeptal se jeho otec. Jemně vzal syna za bradu, aby si mohl prohlédnout jeho zranění.
"Už je to lepší, ale budu mít velkou bouli, otče," odpověděl Draco.
"Vidím." Lucius si stáhl jednu rukavici a velice jemně se dotkl boule, která vypadala vážněji, než doopravdy byla. Draco bolestivě syknul. "Pořád to bolí?" zeptal se s náznakem obav v hlase.
Draco pomalu přikývl. "Jen to většinou štípne."
"Jsem si jistý, že po dobrém nočním spánku to bude v pořádku." Na kratičký okamžik, Lucius spočinul konečky prstů na synově tváři. Draco se pousmál. Když byl menší, byli Lucius a Narcisa milující rodiče, ale od doby, co dostal dopis z Bradavic, byl Lucius vůči němu se svými city uzavřenější. Zoufale mu chyběly večery strávené po boku svého otce v jeho pracovně, kdy mu předčítal z knih před divoce planoucím krbem.
Lucius se usadil na kraj Dracovy postele. "Příliš mě nepotěšilo, když jsem se dozvěděl o tvém spolčení s Crabbem a Goylem, Draco. Jen stěží se dají rovnat tvé inteligenci a pro tvou budoucnost budou spíše přítěží než přínosem."
Draco se váhavě opřel o svého otce a byl překvapený, když ho starší muž jemně objal kolem ramen. "Nějací kluci z vyšších ročníků mi vyhrožovali, že mě zbijí."
Lucius slyšel z hlasu svého syna strach, a i když by měl být tím rezervovaným mužem, jak ho učil jeho otec, nemohl svého syna přehlížet, když ho potřeboval. Těsněji k sobě chlapce přitiskl. Ti "kluci z vyšších ročníků" mohli být jedině synové smrtijedů, kteří nebyli dost chytří na to, aby se vyhnuli Azkabanu, nebo hůř, Mozkomorově polibku.
"Pracuj na těch kouzlech, která jsem tě učil, anebo jdi za profesorem Snapem, pokud budeš potřebovat pomoc," poradil mu Lucius.
"Dobře, ale profesor Snape na mě nemůže dávat pořád pozor, otče."
Lucius poplácal Draca rázně po rameni a odtáhnul svou ruku, aby si zpátky nasadil rukavici. "Ne, to nemůže. Navrhuji, abys pracoval na svém přátelství s Blaisem Zabinim a věřím, že Harry Potter by byl pro tebe dobrým spojencem, zvlášť pokud bude následovat své rodiče do Nebelvíru."
Draco vypadal zděšeně. "Ale nebudu se s ním moc přátelit, pokud bude v Nebelvíru!"
Lucius se na svého syna temně zamračil. "Pokud má jméno Malfoy znovu nabýt na nějakém významu po chybách, které napáchal tvůj dědeček, tak pak si nemůžeme spojence vybírat. Navrhuji, abys pracoval na lekcích, které jsem tě učil, navštívil Severuse, pokud budeš potřebovat, a pracoval na těchto…přátelstvích, která naše Jméno znovu posílí." Pozvedl svou hůl a dotkl se stříbrnou hadí hlavou na jejím konci Dracovy brady. "Rozumíme si?"
Draco přikývl, ale tvářil se utrápeně. Lucius mu jemně nadzvedl bradu, aby se mu mohl podívat do očí. "Tohle nebude snadné, Draku. Nebudeš čelit jen předsudkům vůči Zmijozelským, ale také vůči chybám svého dědečka a…" Ztišil hlas. "chybám svého otce."
Draco pohlédl do otcových očí a chytl ho za ruku. "Vždycky můžu napsat tobě, ne? Smím, otče?"
Lucius si stoupl a jemně setřásl Dracovu ruku. Připadalo mu to jako včera, kdy mu seděl na klíně, a on ho utěšoval během bouřky, nebo když mu prohlížel jeho modřiny a šrámy, když si hrál příliš tvrdě. Draco rostl tak rychle, ale ještě stále potřeboval svého otce. Ještě naposledy se dotkl synovy tváře.
"Můžeš mi psát každý den, pokud si to přeješ, Draku. Předpokládám, že vyslyšíš mé rady." Naklonil se k němu a zašeptal: "Zbav se Crabbea a Goyla."
"Ano, otče," řekl Draco tiše. Lucius se chystal zrušit tišící kouzlo, když ho Draco zadržel. "Mám…Mám tě rád, otče."
Lucius zrušil kouzlo, usmál se na svého syna a naposledy ho pohladil po tváři, než se otočil pryč. Draco se usmíval. Navenek i uvnitř. Změna jeho otce tím směrem, že s ním jednal jako s dospělým, byla pro Draca těžká. Ale vědomí, že se o něj jeho otec stále ještě zajímá, že ho má rád, to dělalo snesitelnějším. Navíc si úlevně oddechl, že se může zbavit těch dvou tupohlavců, Crabbea a Goyla.
***
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdenina Zdenina | Web | 24. února 2011 v 13:16 | Reagovat

Moc povedené a těším se na další kapitolu. :-D
Jinak krásný dess.

2 Lisa Lisa | 24. února 2011 v 13:23 | Reagovat

Skvělá kapitolka, Severus Snape alis Temný pán, tak to bylo úžasné :-D Hmm, tak Harry se nám "Skamarádil" z Dracem, to jsem zvědavá, co se s toho vyvine, moc se těším na další dílek ;-)  :-)

3 Ajka13 Ajka13 | Web | 24. února 2011 v 13:41 | Reagovat

[1]:,[2]: Děkuju moc:)

4 BlackRose BlackRose | Web | 24. února 2011 v 14:41 | Reagovat

Hodně povedená kapitola. Tahle povídka mě fakt zaujala :-) Strašně se těším na další!!!

5 Kiki Kiki | Web | 25. února 2011 v 19:26 | Reagovat

Skvělá kapitola. Překlad skvělý teda na muj názor :-D Harry s Dracem bez komentu. Ale je mi Draca líto jaký je na něj jeho otec to je zlé. Snape na můj vkus moc hodný a milý prostě správný Severus Snape - hrdina ♥

6 debbieswolfman debbieswolfman | Web | 26. února 2011 v 15:36 | Reagovat

Fajn kapitolka:))

7 ClaireM ClaireM | 26. února 2011 v 21:18 | Reagovat

Super překlad. Tahle povídka vypadá vážně zajímavě...

8 Alisa Alisa | Web | 27. února 2011 v 12:10 | Reagovat

Táto poviedka ma tak zaujala, že odolávam pokušeniu prečítať si ju v originály . Snáď to vydržim, lebo preklad sa vždy číta lepšie . :-)
A inak krásny lay... Ten predtým sa mi veľmi nepáčil . :-?

9 Ajka Ajka | 27. února 2011 v 14:16 | Reagovat

Jej, děkuju moc všem za komenty:D POkusim se překládat rychleji
Alisa: Mně ten lay před tím v porovnání s timhle taky ne:D

10 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 27. února 2011 v 17:35 | Reagovat

moc se mi to líbí! =)
ale ani beta reader neodhalil všechny překlepy ;-)

11 Ajka Ajka | 27. února 2011 v 18:35 | Reagovat

[10]: To víš, nikdo není dokonalý (jen doufám, že nemáš na mysli to Draku - to překlep není, je to přezdívka, už mi nezbývalo místo, abych to tam připsala.) díky za komentář:)

12 Káťa Káťa | 5. března 2011 v 19:01 | Reagovat

Teda supeeer!! Kdy bude další?? :-)  :-D

13 Ajka Ajka | Web | 5. března 2011 v 19:08 | Reagovat

[12]: Snažim se, jak to jde, snad brzy:) děkuju za koment:)

14 sisi sisi | 2. dubna 2018 v 21:56 | Reagovat

To vypadá, že Malfoy je pořád kádr. Co by si Draco bez táty počal, když je ten svět okolo tak zlý a malý chlapec to nechápe. :-|Děkuji za překlad, moc ráda čtu o tom, jak Snape zachrání Harryho Pottera od zlé rodiny.
Líbí se mi, jak si Harry hrál v koupelně na ošetřovně a Poppy ho nechala řádit a voda vůbec nezamokřila podlahu. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama