Následky Nehody
Tichošlápek se ujal slova.
"Víš, Sadie a Remus se šli podívat k chroptící chýši a Sadie tam prý kousnulo něco podobné netopýrovi a zřejmě to mělo jed na zubech. Takže je Sadie prostě otrávena."
Mandy řekla se strachem v hlase: "A-a neumře, že ne?"
"Madam Pomfreyová říkala, že by se z toho měla do měsíce dostat."
"Tak aspoň že tak," oddychla si trochu Lily.
"Jess, co je?" To si Mandy všimla, jak je Jess úplně bledá.
"M-měla jsem vi-vidění."
"Nesouviselo to se Sadie? Že ne?"
"Právě, že jo."
"A co jsi viděla?"
"Sadie to přežije, ale bude mít upírské sklony."
***
Jess řekla: "Já půjdu už spát. Dobrou."
"Já taky."
"Já taky ." Nakonec šli všichni.
***
Druhého dne jejich nálada o moc nestoupla. Bylo teprve pět, a tři dívky a tři chlapci seděli ve společenské místnosti u krbu.
"Myslíte, že budeme moct jít navštívit Sadie?" ptala se Mandy.
"Poppy říkala, že dneska snad už ano," odpověděl ji James.
"Tak jdem, ne?"
"Blázníš? Takhle brzo ráno, vsadím se, že celej hrad ještě spí, to jenom my jsme jak magoři vzhůru," řekl pro změnu Sírius a zahleděl se do vyhaslého krbu.
"No jo no, když já bych jí chtěla vidět, jak na tom je."
"Mandy přestaň už fňukat, všichni jí chceme vidět! Ne jen ty!" zařvala na ni Lily, která už to nemohla vydržet.
Mandy jen dotčeně hlesla: "Tak promiň, no." Lily si ji však dál naštvaně měřila.
"Holky, nehádejte se! To je teď to, co nejmíň potřebujeme," řekl vyčítavě James.
"Co se děje?" To se za nimi ozvala rozespalá Nymfadora Tonksová. Jess se na Lily podívala pohledem 'Tak to ti fakt děkuju'. Mandy si toho všimla a řekla: "Nic Dorko, jen přemýšlíme, co se stalo se Sadie."
"A můžu přemýšlet s váma?"
"Ne!" řekli všichni najednou.
Doře zešedly vlasy a smutně odešla: "Tak promiňte."
***
Mezitím na ošetřovně.
"Vydržte to, slečno Tonksová. Já vím, že to bolí, vždyť jsem to taky zažil." Profesor Wilson, učitel bylinkářství je totiž už dvacet let poloupírem. "Jenže tohle je jiný druh upíra, ne ten, jak vás kousne upír a vy vysajete prvního člověka, kterého potkáte. Tohle upírství je tak zvané poloupírství, jelikož člověka kousl upír ve zvířecí podobě a ne v podobě člověka. Tenhle upír umí létat, přemisťovat se na krátkou vzdálenost, saje zvířecí krev, ale jen každý několikátý den. Jinak jedí jen maso, rostou mu špičáky, je mrtvolně bledý a je smrtelný." Tohle se teď stává ze Sadie, které teď měnily barvu vlasy jak blikající světlo.
Ze Sadiina pohledu: Au, au "Jauuuuuuuuuuu!" to tak hrozně bolí a on dělá jako, kdyby se nic nedělo! Přijde mi že mě spaluje oheň "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" to tak hrozně bolí .
Sadie se prohýbala v hrozné oblouky, zatínala prsty do postele a hrozně řvala. Stával se z ní poloupír.
Zrovna potichu přicházel Brumbál: "Pane profesore Wilsone, jak dlouho to děvče bude muset trpět?" Sadie na chvíli přestala křičet, ale pořád sebou podivně cukala.
"Ještě tak hodinu, dvě. Já nevím, u každého je to jiné. Já jsem se například přeměňoval 24 hodin, protože 24 je moje osudové číslo, já totiž každý 24 den chodím sát nějaké zvíře."
"A jak dlouho už to má ona?"
"14 hodin."
"Chudák holka."
Tak tohohle člověka žeru ten mě alespoň lituje. Si snad ze mě dělají srandu! Ještě dvě hodiny!
"ÁÁÁÁ." To začala Sadie už zase křičet. Někdo zaťukal na dveře.
Popy se přihnala: "Půjdu otevřít." Otevřela dveře a tam stála naše šestice.
"Co potřebujete?"
"Navštívit Sadie!"
"ÁÁÁÁÁÁŮŮŮŮŮ!" dolehl k nim křik.
"Počkejte, zeptám se." Zavřela dveře a šla k profesorovi Wilsonovi: "Pane prof., mohu sem pustit přátelé téhle dívky?"
Wilson se zamyslel :"Bude to pro ně zřejmě šok , ale ať sem klidně přijdou, když chtějí."
"Dobře." Popy odešla ke dveřím "Můžete, ale mám vás upozornit, že je to šokující, takže pokud jste slaboduší, radši počkejte." Všichni se nahrnuli dovnitř.
Á hele, moji kamarádi, přišli se na mě pod "íííííííííííííííííííí" vat jak trpím.
Sadie se zase začala cukat a vykulila oči, protože si skousla jazyk, aby tolik neděsila svoje kamarády.
"C-co jí to je?" zeptala se vystrašeně Mandy
" Z vaší kamarádky se stává poloupír," řekl klidně Wilson
"Poloupír? A co tu vůbec děláte vy?"
"Já jsem taky poloupír, víte poloupírem se stanete, když vás kousne jako mě a slečnu Tonksovou okřídlené zvířátko zvané upírek, podobné netopýrovi."
"A-a nevysaje nás, že ne?"
"Ne, poloupír pouze jí jen maso a saje zvířata jednou za určitý počet dní. Já saju zvířata jednou za 24 dní a vaše kamarádka bude sát nejméně jednou za teď už 16 dní, ale každou hodinou co se ona mění, jí počet dní stoupá. Taky umíme létat bez koštěte, přemístit se na krátkou vzdálenost bez hůlky a je smrtelný. Ovšem od své smrti ho čeká ještě 100 let života." Jess zalapala po dechu. Remus jen smutně a s bolestí v očích hleděl na Sadie, Sirius byl zahleděný z okna, James svíral v ruce Lilyinu ruku a Mandy si se smutkem sedla na vedlejší postel.
***
Druhého dne se Wilson rozhodl, že Sadie zaučí do schopností a vysvětlí j, co teď nemůže a tak dále: "Takže Sadie, tvoje číslo je 18, to znamená že každý 18. den musíš chodit na lov nějakého zvířete, to ulovíš a vysaješ ho. Pokud to neuděláš, stane se z tebe opravdový upír a ty budeš mít potřebu vysát i lidi. Jasný?"
"Ano." Jo to víš, že jo, hlavně už skonči s tím výkladem, hrozně mě palí v krku, ráda bych se něčeho napila.
"Pálí tě v krku, že jo?"
Jak to ví? O čtení myšlenek nic neříkal.
"To je tím, že ses teprve dneska transformovala, pojď půjdeme do zapovězeného lesa a ty tam něco vysaješ."
***
Naše parta, teda krom Sadie, která teď něco lovila v lese, měla zase hodinu volitelného přeměňování, tedy zvěromagie.
"Vítám vás žáci, doufám, že nikdo z vás nezapomněl, jak se vyvolává patron. Nehlaste se slečno Evansová, já vím, že slečna Tonksová již na hodiny zvěromagie chodit nemůže." Mandy zašeptala směrem k Jess: "Ona nemůže?" Jess jen pokrčila rameny.
"Takže dneska začneme nacvičovat přeměnu. Je tu snad někdo, kdo už zvěromágem je? Je jedno jestli neregistrovaným."
Přihlásili se poberti.
"Výborně, tak nám to pojďte ukázat." Kluci zrudli, ale pak došli ke katedře.
"Tak prosím." Za chvíli už před třídou stál jelen,vlkodav a krysa.
"Výborně." Třída začala tleskat a kluci se přeměnili zpátky.
"Takže vy tři se teď stanete mými pomocnými učiteli a budete pomáhat jiným. Takže každý z vás si musí představit, jak je tím zvířetem, například já si představím, jak obrůstám srstí a jak mám špičaté zuby a chuť na maso, takhle." A proměnil se v hyenu a potom zpět. "Tak a teď vy."
"Fajn" řekla si Mandy. Takže mám chuť na oříšky, chce se mi šplhat po stromech, jsem chlupatá, mám huňatý ocas a skáču dolů ze stromu a plachtím. Lily si zase říkala: Mám chuť na trávu, mám kopyta a jsem chlupatá. Všichni si to pořád opakovali polohlasem a soustředili se, občas tu zazněl Jamesův,Tichošlápkův, Červíčkův, nebo Harrisův hlas.
Bohužel pro Mandy, ta se totiž nejvíc dokázala soustředit na ty oříšky, takže se jí povedlo přeměnit si chrup a začla nadávat: "Šcarka,šcakra!"
"Copak Mandy?"
"Nis, jen šem ši pšičalovala vevelčí šuby!"
James se rozesmál:"Nemůžeš se soustředit jenom na to, co poletuška jí, ale taky na to co dělá, jak vypadá a tak."
"Hmm, to uš šem taky šištila," odsekla Mandy naštvaně. Za tuhle hodinu se nikomu větší pokrok napoprvé nepovedl, jen Mandy teda musela na ošetřovnu, aby jí Poppy ty zuby odstranila.
"Ber to z tý lepší stránky, aspoň se ti povedlo něco," říkala Lily své kamarádce, když šly spolu na ošetřovnu.
"Hmm."
"Víš, James říkal, že napoprvé se mu povedly jen parohy a pak si slepil prsty a prodloužily a zpevnily se mu nehty." Mandy se alespoň usmála.
"Tak copak se vám stalo?" ptala se Poppy
"Já šem ši pšičalovala vevelčí šuby na zvělomadii."
Poppy se otočila na Lily: "Mohla bys mi to prosím přeložit?"
Lily se uchichtla: "Mandy si na zvěromagii přičarovala veverčí zuby."
"Ach tak, tak pojď, já ti na to něco dám." Šli kousek dál a Popy ještě dodala. "Tady si sedni a počkej, já ti to hned přinesu."
Mandy si všimla, že kousek od ní je Sadie a spí: "Lily kokni, tady je Šadie."
"Vypadá trochu jinak."
"A jo, to je mošná tou bolestí co si vylpěla."
"Hm, asi jo."
"Tak tady tohle vykloktejte jako ústní vodu asi tak minutu, a pak by vám to mělo zmizet."
"Dik"
"Prosím vás, kdy pustíte Sadie?"ptala se Lily
"To já nevím. O ní se stará prof. Wilson."
"Aha, děkuju." Mandy spolkla lék a objela si zuby jazykem.
"Jé, děkuju."
"Nemáš zač a teď už běžte ať stihnete aspoň tu další hodinu."
"Naschle!" zvoláme ještě a odcházíme.
"Lily, já mám o Remuse strach," řekla Mandy, když šli na Lektvary.
"Proč?" řekla Lily nechápavě.
"No, vždyť víš jak dlouho mu trvalo než se vůbec odhodlal začít s někym chodit a teď má Sadie tu.. 'vadu'. On si to vyčítá, slyšela jsem ho, jak říká, že to byl jeho nápad jít se takhle při západu podívat k chroptící chýši."
"Jen doufám, že kvůli tomu nebude nadosmrti sám," řekla Lil.
"Vždyť mu Jess předpověděla o pět let mladší přítelkyni," podotkla Mandy.
"No jo vlastně, nevíš, kdo by to mohl být? Prý ji známe."
"O pět let mladší. Leda Dora."
"Je to možný, vždyť si jsou s Sadie podobné."
Potom vešli do učebny a Lily je omluvila. "Pane profesore, my se omlouváme, ale byli jsme ještě na ošetřovně," řekla a Křiklan jen odpověděl:
"To nevadí Lil, jen pojďte a sedněte si. Navíc jsme ještě ani nezačali." Pak se otočil směrem ke třídě a pokračoval. "Takže, jak jsem řekl, dnes si uděláme lektvar povzbuzovák…"
***
Sadie měla být propuštěna, ale ještě před tím se za ní stavil Brumbál.
"Slečno Tonksová, měl bych vás ještě před tím upozornit (poprosil mě o to pan Wilson), že pokaždé, když budete mít svůj 18. den, se máte za ním stavit už 17. den a celý 18. den se nesmíte vidět s nikým jiným, než s ním, jinak by z toho vznikly následky. Pokud 17. den nepřijdete, budu vás muset z bezpečnostních důvodů vyloučit."
"Pokusím se, pane" řekla Sadie a kousla se do rtu "Můžu teď už jít?"
"Ano jděte."













Zajímavá kapitola..trošku toho na mě bylo moc ale jinak OK