12. prosince 2010 v 16:51 | Breanie, překlad Ajka
|
Slavte, nová kapitola. Enjoy it a hlavně pište komenty!!!!! Každýho si moc cenim i když je třeba jen krátkej. Vždycky mě to nakopne k dalšímu psaní.
Kapitola patnáctá - Turnaj a první rande
Cesta vlakem proběhla normálně a až na návštěvu Malfoye a jeho goril, se nic zvláštního nestalo.
Ale jediná věc, která Harryho štvala, byla, že Malfoy věděl o té události. O události, o které se James zmínil, ale nechtěl mu nic prozradit hlavně proto, že věděl, že to Harryho naštve, což měl pravdu. Ale tolik ho to neštvalo do doby, než se dozvěděl, že Malfoy o tom ví. Hned se totiž chvástal tím, že jak James, tak i pan Weasley na Ministerstvu pracují a přesto neví, o jakou událost se jedná. Nezapomněl taky opomenout, že jejich místa na Ministerstvu nejsou dostatečně vysoká, aby se o tak důležité informaci dozvěděli. Harry se rozhodl ho ignorovat, jak jen to šlo, ale když se konečně usadili ve Velké síni, hořel nedočkavostí poslechnout si, o co se vlastně jedná.
Sledoval, jak se prvňáci seřadili do řady a potom začal Moudrý klobouk svou píseň. (pozn. překl.: Je stejná, jako v knížce, takže jí sem psát nebudu, ušetřím si tak práci. Kdo o ní má zájem, nalistujte si čtvrtou knížku. Ajka)
Harry byl rád, že si konečně mohl poslechnout jeho píseň. Od prvního ročníku jí totiž díky událostem, nad kterými neměl žádnou kontrolu, neslyšel. A byl docela překvapen, že byla jiná, než v prvním ročníku, na rozdíl od Hermiony, která novou slyšela loni.
Pomyslel si, že klobouk musí mít opravdu nudný život a s Ronem se shodli, že celý rok patrně vymýšlí novou.
Konečně, po skvělé hostině, si Brumbál stoupl a vyžádal si tak pozornost celé Velké síně. "Dobrý večer. Teď, když jsme všichni najedení a už trochu ospalí, mám ještě jednu důležitou věc, kterou vám musím oznámit. Poprvé po několika desetiletích, byla Bradavické škola vybrána jako pořadatel Turnaje tří kouzelnických škol."
Šepot se rozlehl celou síní, jak si každý s někým vyměňoval udivené pohledy. Jaký turnaj?
Brumbál se jen usmál a pokračoval: "Turnaj tří kouzelnických škol je soutěž mezi třemi nejvýznamnějšími kouzelnickými školami - Školy čar a kouzel v Bradavicích, Akademii v Krásnohůlkách a Kruvalu. Studenti, kteří budou mít zájem o účast v soutěži, se spolu se svými řediteli dostaví koncem října. A teď mi dovolte, abych-"
Zarazil se, když se otevřely dveře Velké síně a vešel Alastor Pošuk Moody. Jeho dřevěná noha nepříjemně klapala a jeho čarovné oko se koulelo ze strany na stranu. Harryho zajímalo, co tu dělá. Jeho otec mu kdysi řekl, že je Moody v důchodu. Harry pozoroval Moodyho zjizvený obličej a otřásl se. Byl rád, že jeho otec nebyl nikdy vážněji zraněn a měl jen několik drobných jizviček na zádech a hrudníku, a ty už téměř vybledly.
Ginny se na něj otočila. "Co tu dělá?"
"Nevím," pokrčila rameny Harry. "Taťka mi o tom nic neříkal."
Ron se přidal k jejich rozhovoru. "No, u profesorského stolu je jedna volná židle."
"Vida, náš chybějící host dorazil," řekl Brumbál a strhl k sobě pozornost celé síně. "Dámy a pánové, představuji vám nového profesora Obrany proti černé magii, Alastora Moodyho."
Nikdo netleskal, jak tomu bylo zvykem, všichni jen zděšeně a zaujatě zírali na Moodyho. Po chvíli si Brumbál odkašlal. "No, je čas jí na kutě. Hezky se na zítřejší vyučování vyspěte."
Harry se zvedl a spolu s ostatními zamířil ven z Velké síně. "Tak co myslíš, o jaký turnaj se jedná?" zeptal se Rona.
Ron pokrčil rameny. "Nejsem si jistý. Nejspíš se bude jednat o nějaké náročné úkoly, které mají prověřit, kolik kouzel a jak ovládáš. Co myslíš, bude to nebezpečné?"
"Nevím. Co myslíš, přihlásíme se,"
"Harry Jamesi Pottere a Ronalde Billiusi Weasley!" zaječela Ginny vedle nich. "Ani neuvažujte o tom, že byste se přihlásili. Mamku by ranila mrtvice."
Harry se usmál. Nikdy by od malé Ginny takovou přednášku nečekal. "Jestli budeme moct, tak se přihlásíme. Ale stejně zatím neznáme všechny podrobnosti. Třeba nebudeme dost staří nebo mít dostatek schopností…"
Ginny přikývla. Vypadala, že s tím souhlasí. "Pravda…Prostě jen nechci dostat dopis od mamky, ve kterém mi vyčítá, že jsem vás nedokázala od takové věci odradit. Každopádně, můžu si jen představit, co udělají Fred a George. To je přesně jejich styl."
"Jen klid, Ginny. Bude to v pohodě," řekl Ron a mohutně zívl. "Jdu spát."
Harry Ginny kývl na pozdrav a potom následoval Rona do ložnice pro čtvrté ročníky. Ano, všechno bude v pořádku.
***
Vyučování probíhalo normálně, ale Harry zjistil, že se děsí hodin profesorky Trelawneyové. Její hodiny byly nudné a předvídatelné. On ani Ron si na hodinu nikdy pořádně neudělali domácí úkol, spíš ho natipovali. Moc dobře věděli, že jim úkoly budou procházet tak dlouho, dokud budou někomu stále předvídat smrt, nebo sami sobě nějakou nehodu. Jejich nejoblíbenější bylo náhodné utonutí, udušení, být pošlapaní rozzuřeným hipogryfem nebo být zastřeleni mudlovskou zbraní. Jestli se Trelawneyové jejich předpovědi zdáli zvláštní, nikdy to nekomentovala, spíš je povzbuzovala. Jasnovidectví byl jednoznačně Harryho nejneoblíbenější předmět…teda spolu s Lektvary a dějinami čar a kouzel.
Jinak lektvary probíhali dobře až na to, že Snape byl na Harryho pěkně vysazený. Loni lektvarům Harry konečně přišel na kloub a objevil tak úžasné lektvarové schopnosti, které nejspíš zdědil po matce, protože jeho otec byl v lektvarech slabý průměr. Nikdy žádný lektvar nezkazil, ať už po stránce složení nebo tvaru, a proto věděl, že známka Přijatelné nemá nic co dělat s jeho schopnostmi. I Hermiona byla proti jeho známkování, protože sama viděla, že jeho lektvary jsou v pořádku, ne-li lepší než ty její, a přesto sama dostávala Nadočekávání. Navrhla mu, aby zašel za Brumbálem a stěžoval si, ale Harry odmítl s tím, že už tak má se Snapem problémy. Harry to tedy nechal být s tím, že Snape jeho postoj k němu stejně nezmění, a navíc u důležitých zkoušek jako NKÚ nebo OVCE to nebude on, kdo mu bude známkovat jeho schopnosti.
Dějiny čar a kouzel bylo pro Harryho složitá věc, protože ho dějiny bavily. Pamatoval si všechny ty legendy a mýty, o kterých četl a probírali je v hodinách - o Merlinovi, skřetích povstání, druidech - všechno to byla velice zajímavá témata, pokud vás ovšem neučil profesor Binns.
Jeho hodiny byly tak nudné, že měl jen problémy udržet oči otevřené. Když o tom s Jamesem před lety mluvili, navrhl mu cucat cukrový brk (tímhle způsobem zřejmě dokázal při téhle hodině udržet pozornost, když byl ještě ve škole). Harry zjistil, že to docela funguje, a že si dokáže udělat z hodiny slušné poznámky. Navíc se nenudil až k slzám, tedy ne tolik, jako obvykle. Na druhou stranu Ron téměř každou hodinu hlasitě prochrápal, byl jako hodinky. Ale s Harrym a Hermionou zůstal v nadhledu.
Bylinkářství samo o sobě bylo dost zajímavé. Profesorka Prýtová pro ně měla vždy připravenou nějakou zajímavou rostlinu, kterou chtěla ukázat třídě. A ještě víc se mu Bylinkářství líbilo, když věděl, jak dobře Nevillovi jde. Vždy se ochotně nabídl vysvětlit mu něco, když si nebyl jistý nebo byl zmatený. A navíc, ještě pořád si dobře pamatoval, jak mandragory zachránily Hermioně a dalším tehdy zkamenělým spolužákům život. Nemluvě o Ďáblově osidlu, které chránilo Kámen, nebo o Vrbě mlátičce. Když nad tím tak přemýšlel, tak všechny velké události ve škole, do kterých byl zapletený, měli něco společného s rostlinami.
Kouzelné formule s profesorem Kratiknotem byly jedním z Harryho nejoblíbenějších předmětů. Protože Kouzelné formule byly dost chaotický a hektický předmět - se všemi létajícími předměty, přivolávacími kouzly atd. - pro Rona, Harryho a Hermionu to bylo perfektní místo, když potřebovali něco probrat, protože zde nehrozilo, že by je někdo poslouchal. A navíc, i když se Harry učil bezhůlkové magii už jako malé dítě a dokázal tak bez hůlky provádět jednoduchá kouzla jako levitaci, přivolávání a jiná, ještě pořád se je musel naučit dělat s hůlkou. Protože jak sám zjistil, když už něco umí bez hůlky, je mnohem těžší naučit se to samé kouzlo s hůlkou.
Péče o kouzelné tvory byl díky Hagridovi zajímavý předmět, ale ne všechna zvířata, která měl on rád, se ostatním jevila jako normální (například Aragog, Chloupek a Norbert) pro ukazování v hodinách, natož vhodná ke styku s nimi. Ale to byl jeden z hlavních důvodů, proč se Hagrid tak moc lišil od ostatních. A stále byl pro Harryho jeden z nejlepších lidí bez ohledu na to, jak bláznivé jeho hodiny byly. Pořád se ale jeho hodin děsil, protože zrovna brali Třaskavé skvorejše. A při pomyšlení na tlustočervy z loňska, se musel Harry otřást, nemluvě o tom, jaká s nimi byla nuda.Starodávné runy byl překvapivě zábavný předmět. Zmínili se o několika legendách a mýtech, která znali i mudlové, jako třeba o Druidech a zříceninách v Irsku a Anglii, mýtech o Merlinovi a meči Excalibru, o hieroglyfech ze starověkého Egypta. Probrali se i jinými starověkými kulturami a jazyky, jako třeba Mezopotámií, skřety, obry, trolly, domácími skřítky a jinými tvory a kulturami. Po té, co probrali minulost tohoto předmětu, začali se učit runy, symboly ze starověkého jazyka. Profesorka O'Bryenová je učila, jak v symbolech číst, pak už měli číst dokumenty nebo jiné texty psané v runách. Hermiona, jako obvykle, se opět tyčila nad ostatními, všechny úkoly se musely psát v runách. Harry si hodiny užíval. Nemluvě o tom, že profesorka O'Bryenová byla velice hezká, i když těchhle věcí si Harry samozřejmě ještě nevšímal.
OPČM se letos stala jedním z nejzajímavějších hodin. Pošuk Moody byl temný a znepokojující učitel téměř sám o sobě. Viděl a zažil skoro všechno. Všichni se o něm bavili. O jeho schopnostech a způsobu, jak ke svým zkušenostem dospěl. Harry byl na jeho hodiny zvědavý, a proto byl dost překvapen, když Moody hned začal s Kletbami, které se nepromíjejí. Poprvé spatřil ten záblesk zeleného světla, který ho téměř zabil stejně jako jeho rodiče. Myslel na to ještě několik dní poté a nebyl si jistý, jestli se cítil líp, když věděl, jak měl vlastně zemřít.
Na Přeměňování začal Harry shlížet trochu jiným pohledem od doby, co se chtěl stát zvěromágem. James navrhl, aby Harry zašel za profesorkou McGonagallovou a ukázal jí, jak daleko už pokročil, a také jí požádal o pomoc s proměnou, zatímco bude v Bradavicích. Po dvou týdnech školy se Harry rozhodl za profesorkou konečně zajít. Ronovi, Hermioně ani Ginny zatím neřekl, že se učí být zvěromágem, ale chtěl to s profesorkou probrat. Chtěl se jí také zeptat na ta čtyři zvířata, která viděl, protože James a Sirius mu řekli, že by měl mít jen jednoho.
Takže jedno odpoledne se Harry ve třídě zdržel a Ronovi a Hermioně řekl, že si jen potřebuje promluvit s profesorkou, a že se uvidí později. Když už byl ve třídě sám, profesorka k němu překvapeně zvedla hlavu od stolu.
"Potřebujete něco, Pottere?"
Harry přikývl a přistoupil k ní. "Paní profesorko, loni jste zjistila, že taťka, Sirius a Peter Pettigrew se stali neregistrovanými zvěromágy, zatímco byli ve škole, že?"
McGonagallová položila brk a sundala si brýle. "Ano. Byla jsem ohromena, že se to dokázali naučit sami a bez ničí pomoci. Zvlášť, když byli ještě studenty."
"Ano, a no…Mluvil jsem o tom s taťkou a ptal se ho, jestli bych se taky mohl stát zvěromágem. Slíbil mi, že mě bude učit, až skončí škola, takže jsem se od začátku léta něco naučil," vysvětlil Harry.
McGonagallová zvedla obočí. "Vy se učíte stát zvěromágem?"
Harry souhlasně přikývl. "Když jsem byl mladší, učil mě taťka bezhůlkovou magii. Podle něj se tím většina rodičů nezabývá, protože mají hůlky, ale prý pro mě bude lepší, když se nejdřív naučím kontrolovat svou magii bez ní. Taťka si myslel, že bych se mohl učit bez hůlky, takže už od šesti let se učím kouzlit bez ní."
"Naučil jste se už něco, Harry?"
"Je to dřina," odpověděl Harry s úsměvem. "Ale ano. Říkal jsem si, jestli bych se vás mohl na něco ohledně zvěromagie zeptat. Taťka mi navrhl, ať s vámi promluvím."
McGonagallová věnovala Harrymu jeden ze svých vzácných úsměvů. "Samozřejmě. James Potter byl jedním z mých nejlepších studentů. Tak co byste potřeboval vědět?"
"No, když jsme dělali ten lektvar a když jsem ho potom vypil…viděl jsem čtyři zvířata. Taťka a Sirius říkali, že je to divné, že bych měl vidět jen jedno, takže jsem si říkal…znamená to, že se budu moct proměnit ve čtyři zvířata?"
McGonagallová přikývla. "Ano, myslím, že ano. Je to…zvláštní, když se někomu ukáže více zvířat, ale ne nemožné. Spousta slavných kouzelníků měla více form. Například Merlin jich měl hned pět a sám profesor Brumbál má tři. Takže ano, Harry. Měl bys být schopen přeměnit se ve všechna čtyři zvířata. Smím se zeptat, která se vám ukázala?"
"Ukázali se mi lev, vlk, sova a fénix. Začali jsme s fénixem."
"Řekněte mi, jak daleko jste se dostal a co vám řekli, že máte dělat."
"Řekli mi, ať se prostě soustředím na svou magii stejně, jako když kouzlím bez hůlky, a ať si představím nějakou část svého těla v podobě konkrétního zvířete."
"Správně. Pamatujete si z hodin, jaké části lidského těla jsou pro přeměnu nejdůležitější a v jakém pořadí?"
"Obě paže, od levé k pravé, potom hlava a nakonec trup."
"Přesně," usmála se McGonagallová. "Klíč ke správné přeměně spočívá v tom, že nejdřív musíte úspěšně přeměnit své tělo kousek po kousku, než se pokusíte o úplnou přeměnu. Když úspěšně přeměníte tyto čtyři části, nohy už nejsou problém a následně už se můžete přeměnit celý."
"Dobře," usmál se Harry. "A ještě…těsně před začátkem školy se mi podařilo úspěšně přeměnit levou paži na fénixí křídlo. Taťka a Sirius byli opravdu ohromeni, protože jim to prý zabralo šest měsíců a já to zvládl za dva."
McGonagallová vypadala stejně ohromeně. "Ukážete mi to?"
Harry přikývl. Soustředil se na svou levou paži a představil si jí jako nádherné, zlato-červené křídlo. O pár vteřin později měl místo ruky fénixí křídlo.
"Páni, Harry! To je skvělé!" vykřikla ohromeně McGonagallová. "Jestli jste tohle dokázal za pouhé dva měsíce, pak ano, je to úžasné."
Harry přeměnil svou ruku zpátky a usmál se na profesorku. "Děkuji, paní profesorko. Ještě jsem se chtěl zeptat na jednu věc. Protože jsem teď ve škole a nemůžu se učit s taťkou a Sirius, taťka navrhl, ať se vás zeptám, jestli byste mi nemohla věnovat tak hodinku týdně na procvičování. Nechtěl, abych to zkoušel sám, a byl by rád, kdyby mě někdo kontroloval a radil mi. Pomohla byste mi?"
"Samozřejmě," odpověděla mile McGonagallová. "Ráda vám pomůžu. Je to velice složitá dovednost, a protože je vám teprve čtrnáct a už jste dokázal přeměnit jednu klíčovou část těla, bude mi jen potěšením pomáhat vám až k úplné přeměně."
Harry se široce usmál. "Děkuji, profesorko. Ehm, akorát jsem o tom ještě nikomu neřekl, tak trochu je to zatím tajemství. Hlavně nechci, aby se o mé podobě někdo legálně dozvěděl…zvlášť s tím, kdo jsem…a taťka se bojí Smrtijedů…a Voldemorta…"
"Chápu," souhlasila McGonagallová. "Až zvládnete všechny čtyři formy, měl byste se s jednou podobou registrovat…ale ostatní tři formy můžete držet v tajemství. Tím žádné zákony neporušíte."
"Dobře. Děkuji."
"Co kdybychom začali už dnes večer?" navrhla McGonagallová. "Přijďte v osm ke mně do kabinetu."
"Moc rád," odpověděl nadšeně Harry. "Ještě jednou děkuji."
Jak pospíchal z učebny na večeři, McGonagallová se jen usmívala. Byl to pozoruhodný chlapec.
***
S hodinami zvěromagie Harrymu dny utíkaly mnohem rychleji. Bylo to zrovna několik dní po jeho rozhovoru s McGonagallovou, když pospíchal do společenské místnosti odložit si tašku před večeří, když vrazil rovnou do Cho Changové.
"Jé, Cho, promiň. Počkej, pomůžu ti," odpověděl rychle, vyskočil na nohy a začal sbírat její věci.
"Měl bys koukat, kam jdeš," řekla rozzlobeně.
"Já vím, promiň," omlouval se Harry. "Prostě jsem jen přemýšlel nad úkolama, co mám ještě udělat a…no nedával jsem pozor."
Cho se na něj usmála a Harry měl nutkání hlasitě vydechnout. Byla tak hezká. "To je v pořádku, vím, že máš hodně práce. Letos skládám NKÚ, víš, a učitelé nás přímo bombardují úkolama."
Zasmál se. Stál tu a vedl skutečný rozhovor s Cho Changovou! Nemohl tomu uvěřit. "Jo, mě čekají až příští rok, ale učitelé nám pořád připomínají, jak jsou důležitá."
"Jo," souhlasila. "Nedokážu si ani představit, jak to bude vypadat, až se budeme připravovat na OVCE." Odmlčela se a potřásla hlavou. "No, měla bych jít do knihovny. Díky za hezký rozhovor, Harry."
"Jo, taky díky. Měj se."
Sledoval jí, jak odchází, a v hlavě mu zněla její poslední slova. Díky za hezký rozhovor, Harry.
Opravdu si s ním ráda povídala? Byla tak hezká. S těmi svými dlouhými, černými vlasy sepnutými do culíku. Povzdechl si a pomalu zamířil do společenské místnosti. Málem při tom vrazil do Ginny.
"Jé," vykřikla se smíchem. "Koukej, kam jdeš, Harry."
"Promiň, Ginny. Už jsi druhá osoba, do které jsem vrazil."
Ginny se zasmála. "Aha, no nic. Stejně jsem s tebou potřebovala mluvit. Máš minutku?"
"Jasně. O co jde?" zeptal se, ale myšlenkami byl stále u Cho.
"Co víš o Michaelovi Cornerovi z Havraspáru? Je s tebou v ročníku, ne?"
Harry zaskočeně zvedl obočí a zamyšleně se zamračil. "Corner?" Snažil si v mysli vybavit jeho obrázek.
Ginny přikývla. "Jo, má tmavě hnědé, kudrnaté vlasy a světle modré oči. Pořád je s Anthony Goldsteinem a Terrym Bootem."
Harry si ho vybavil a pokrčil rameny. "Nevím. Vypadá v pohodě, ale chodím s ním jen na Přeměňování. Proč?"
Ginny si začala kousat spodní ret a zastrčila si vlasy za ucho. "Jen tak…on…je milej."
Harry se na ní podezřívavě podíval. "Definuj milej."
"Je prostě milej," zasmála se Ginny. "Dneska v knihovně se se mnou začal bavit a flirtovat…A je prostě sladkej. Říkala jsem si, jestli o něm něco nevíš."
Harry si jí nemohl představit, jak s někým flirtuje, proto ho tohle slovo z jejích úst úplně odzbrojilo. Malá Ginny Weasleyová a flirtovat? Jasně, bylo jí už třináct a už nebyla tak malá, ale prostě mu to k ní nesedělo. Samozřejmě se už začala tvarovat na těch správných místech, a on nebyl slepý a navíc byl tou poslední osobou, která by si toho všímala, ale…Ginny Weasleyová flirtovala? "Řeklas o tom třeba Ronovi, Fredovi nebo Georgovi?"
"Ne a ani to nemám v plánu!" zamítla Ginny. "Jen by mě poučovali nebo ho prokleli, a protože se mnou jen mluvil, myslím, že to nepotřebují vědět."
Harry si povzdechl. Samozřejmě měla pravdu a navíc věděl, že se o sebe umí postarat. Od jejích bratrů slyšel o jejím netopířím zaklínadle a věděl, že se jí všech šest bratrů bojí, když je naštvaná. "Máš pravdu. Nic neřeknu. Jdeš na večeři?"
"Jo, ale ještě si potřebuju hodit tašku do společenské místnosti."
"Dobře, půjdu s tebou," řekl Harry. "Stejně jsem tam šel."
Ginny přikývla. "Takže, říkal jsi, že jsem už druhá osoba, do které jsi vrazil. Kdo byl ta první?"
"Cho Changová. Chodí do pátého ročníku."
"Jo, vim, kdo to je. Líbí se ti, že jo?"
Harry se na Ginny překvapeně podíval. Nikdo nevěděl o tom, že se mu líbila Cho. Teda kromě Pobertů, samozřejmě. "Jak tě to napadlo?"
"Holky tohle vědí," smála se Ginny.
"Co tím myslíš?"
Ginny pokrčila rameny. "To máš jedno, je to holčičí záležitost. Je moc hezká."
"To je. Líbí se mi."
"Myslím, že teď nikoho nemá. Teda, chodila s Rogerem Davisem, ale už dávno se rozešli."
"Jak tohle víš?" zeptal se Harry ohromeně.
Ginny se usmála. "Holky rády drbou. Harry, kamkoli jdeš, všude slyšíš o všem možném, ať chceš nebo ne. Třeba taky vím, že Cho se líbí i Cedriku Diggorymu."
"No, myslím…je hezká, ale nevím…Já nevím, jestli jí chci někam pozvat nebo tak…Teda asi bych chtěl…ale nezeptám se jí. Myslim, že na to ještě nejsem připravený."
Ginny se na něj soucitně usmála. "Nedělej si s tím starosti, Harry. Pochybuju, že je ona připravená na tebe."
Harry se jí nezeptal, co tím myslela, protože se bál odpovědi. Místo toho v tichosti došli do Velké síně. Jak vcházeli dovnitř, Harry si všiml Hannah Abottové z Mrzimoru, jak na něj zírá. Pousmál se na ní a její tvář se rozzářila. Říkal si, proč se na něj tak dívala. Měl snad něco na tváři? Pustil tu myšlenku z hlavy a s chutí se pustil do jídla.
Když šel s Ronem a Hermionou zpátky do společenské místnosti, někdo na něj zavolal. Otočil se a uviděl Hannah. Řekl kamarádům, aby šli nahoru bez něj a šel k ní. Hned ho napadlo, že je Hannah moc hezká. Měla po ramena dlouhé blond vlasy a šedé oči.
"Ahoj Hannah."
"Ahoj, Harry," usmála se. "Jak se máš?"
Když jen pokrčil rameny, Hannah si povzdechla. "Dobře, děsím se jít zpátky do společenské místnosti. Mám tašku plnou úkolů. Měl jsem totiž lektvary, přeměňování a OPČM. Co ty?"
"Taky mám pár úkol, ale měla jsem lehčí den. Jen Bylinkářství, Studium mudlů a Kouzelné formule."
Harry přikývl. "Řekl bych, že je to lepší. Tak, co pro tebe můžu udělat."
Mile se na něj usmála a Harryho napadlo, proč si nikdy dřív nevšiml, že je tak hezká. Na druhou stranu jeho mysl plně zaměstnávala Cho. "Vlastně jsem si říkala, jestli náhodou nevíš, kdy je návštěva Prasinek."
Když přikývl, její oči se rozzářily a jeho napadlo, jestli třeba nečeká, že jí pozve. "Je příští víkend." Její úsměv se ještě rozšířil. "A další o Halloweenu."
"Měla by to být zábava," řekla Hannah. "Slyšela jsem, že se tam prý otvírá nový obchod."
"To jo. Nechtěla bys tam jít se mnou?" zeptal Harry.
Hannah se široce usmála. "Ráda. To bude fajn. V kolik se chceš sejít?"
Harry pokrčil rameny. "Mně se to hodí kdykoliv."
"Co třeba kolem desáté? Sejdem se ve Vstupní hale," navrhla a zastrčila si zbloudilý pramen vlasů za ucho.
"To zní skvěle," souhlasil Harry. "Tak tedy v deset. Dobrou noc, Hannah."
"Dobrou Harry."
Sledoval jí, jak odchází, a sám pro sebe si povzdechl. Proč souhlasil? Líbila se mu přece Cho, ne Hannah. Proč nepozval Cho? Ne. Jak sledoval její blonďaté vlasy, když odcházela, sám pro sebe se usmál. Hannah se mu líbila. Byla moc hezká a z hodin věděl, že i chytrá. Bylo snadné s ní mluvit a věděl, že to bude fajn. Nakonec bylo možná dobře, že se nezeptal Cho…alespoň trochu otestuje vody, když už má teda začít tuhle randící hru, a neudělá tak ze sebe takovýho hlupáka… teda doufal, že ne. Hannah byla naprosto skvělá osoba. Byli přátelé nejen v hodinách, ale i mimo ně a bylo mu s ní fajn. Patrně se jí líbil a on zjistil, že je opravdu hezká, milá a chytrá, takže ne. Neudělal chybu. Jde do Prasinek s Hannah a rozhodně si to užije.
Cestou do společenské místnosti si už vesele pískal.
DALŠÍ KAPITOLA - píše se
Super..jen tak dál ...