18. listopadu 2010 v 21:04 | Breanie, překlad Ajka
|
Druhá část, konečně. Nevešla se mi sem, takže se vraťte
SEM, kde najdete ještě kus, je to označeno Aktualizace 18.11. a změnou barvy písma. Děkuju za pochopení.
Se spaním byl té noci trochu problém - Harry, Ron, Fred a George spali v Ronově ložnici, Bill, Charlie, James, Remus a Sirius spali v pokoji dvojčat, Hermiona spala u Ginny a Percy sám ve svém pokoji, protože musel hodně pracovat.
Ginny nemohla spát. Když se tak stalo, přišli její noční můry. Házela sebou a otáčela se v posteli, jak jí honily děsivé vzpomínky na Komnatu. Byl tam Tom, usmíval se na ní a dotýkal se jí na místech, kde by se jistě jedenáctileté dívky dotýkat neměl. Šeptal jí, jak se jí chystá zabít, jak jí hodlá vysát duši, aby mohl žít, jak jí nikdo nebude postrádat, až bude mrtvá. Říkal jí, že jí nikdo neměl rád, že až zmizí, nikdo si toho ani nevšimne, nikdo si s tím starosti dělat nebude. Sen skončil, když upadla do bezvědomí.
Ginny se probudila, zalitá potem a třásla se. Prsty si projela skrz vlasy a zavřela oči. Proč se jí o tom zase zdálo? Noční můry neměla už celé měsíce. Tak dobře se jí dařilo držet si je od těla. Rychle vstala, když se jí začaly vzpomínky vracet. Natáhla se pro župan a zamířila do koupelny, aby si dala rychlou sprchu. Pak na sebe natáhla steré pyžamo s Pýchou Portree, které ukradla Billovi, a vyšla z pokoje.
Nechtěla nikoho budit, ale byla si jistá, že už po takovémhle snu nedokáže znovu usnout. Zamířila do kuchyně. Zapálila oheň v krbu a pak zamířila ke kamnům, aby si udělala horkou čokoládu. Otočila se, když zaslechla zvuk ode dveří a překvapeně uviděla, jak tam stojí Sirius.
"Ginny! Co tu děláš tak pozdě?" zeptal se a usadil se za kuchyňský stůl.
Ginny pokrčila rameny. "Měla jsem ošklivý sen. Jen jsem si šla udělat horkou čokoládu. Chceš taky?"
"Když už jí děláš," řekl Sirius."
Ginny
přikývla a dala každému hrnek čokolády. "Chtěla jsem si sednout ven, abych nikoho nevzbudila. Chceš jít taky?"
"To zní dobře," usmál se Sirius.
Společně se usadili na staré, dřevěné lavičce na zahradě. Ginny si pod sebe stočila nohy a usrkla čokolády, než se otočila na Siriuse. "Co ty tu děláš tak pozdě?"
"To samé, co ty." Na chvíli se odmlčel. "Ginny, můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistě."
"U večeře jsi prostě přijala fakt, že nejsem vrah…Zrovna ses to dozvěděla a…objalas mě. Proč?"
Ginny se podařil malý úsměv, ale srdce jí bolestivě tlouklo. Ještě pořád měla před očima ten sen. Zahnala myšlenky pryč a zamyslela se na překvapení, které z něj cítila poté, co ho objala. "Protože jsem věděla, žes nebyl. A řekla jsem to i Harrymu. Nikdy jsem si nemyslela, že bys byl špatný člověk, jak se všude psalo. Věděla jsem, že uvnitř jsi dobrý člověk. Je to něco, co dokážu vycítit už dlouhou dobu a od Toma se to ještě zlepšilo."
"Od Toma?" zeptal se zmateně Sirius.
"Jo, Tom Rojvol Raddle, nebo taky Lord Voldemort podle toho, jak mu chceš říkat."
"Nevěděl jsem, že se tak jmenoval. Hádám, že udělal hodně proto, aby se na jeho pravé jméno zapomnělo. Odkud ho znáš?"
Ginny nadskočila a vylila trochu čokolády na stůl. "Omlouvám se, to jen, že prostě…no, měla bych se přes to už přenést, stalo se to už před rokem…to kvůli těm nočním můrám…Siriusi, slyšel jsi někdy v Bradavicích o Tajemné komnatě?"
Sirius přikývl. "Jo, slyšel. Je to legenda. Salazar Zmijozel prý na hradě vybudoval tajnou místnost a do ní snad ukryl i nějakou nestvůru. Jednou jsme se jí pokusili s Jamesem najít, ale když se nám to nedařilo, připustili jsme, že je to jen legenda."
"No, není to legenda. Je to velmi, ale velmi reálné. Komnata, nestvůra, všechno. Když jsem šla do prvního ročníku, čekala jsem, že mě Fred a George, však víš, vezmou pod svá křídla jako doma a tak. Ale ve škole měli samozřejmě svoje přátelé a jen těžko chtěli svou malou sestřičku, aby se kolem nich pořád motala. Samozřejmě na mě nebyli nijak hnusní, a když jsem je potřebovala, byli tu, jen prostě…byla jsem sama. A Ron…no s ním jsem být nemohla, protože…prostě jsem byla v prvním ročníku hrozně zabouchlá do Harryho, a když jsem s ním byla v místnosti, vždycky jsem něco vylila, nebo do něčeho vrazila. Bylo to tak hrozně trapný. Jednou jsem si dokonce položila ruku do máselničky. A samozřejmě mi moc nepomohlo, když si ze mě kluci dělali legraci. Byl to můj vůbec první úlet a tak."
Sirius se usmál. "Takže kvůli Harrymu jsi nemohla být s Ronem."
Ginny přikývla a trochu zrudla. "Jo. Teda, věděla jsem, že o mě Harry nemá zájem a tím to bylo trapnější. No, když jsme se vrátili z Příčné ulice, našla jsem ve své učebnici Přeměňování nějaký deník. Moc jsem nad ním nepřemýšlela. Myslela jsem, že o něm rodiče určitě vědí. No a začala jsem do něj psát. Starej jsem zrovna dopsala, takže jsem potřebovala novej. Víš, píšu si deníky už od svých sedmi let. Bill jim říká Ginniny kroniky." Nad tou vzpomínkou se usmála.
"Bill vypadá jako dobrej chlap," řekl Sirius. "Máš k němu blízko?"
Ginny přikývla. "Nejblíž. S Charliem je mám nejradši. Vždy tu pro mě byli, když jsem je potřebovala. Percy si mě jednou za čas taky všiml no a Fred, George a Ron…ti si mě akorát pořád dobírají."
Sirius se zasmál. "No hádám, že to sourozenci obvykle dělají. Takže jsi začala psát nové Ginniny kroniky."
"Ano. Takže, tenhle deník byl úplně prázdný až na jméno Tom Rojvol Raddle napsané na zadních deskách. No a začala jsem do něj psát…však víš, o svých problémech, jako že jsem hrozně zabouchlá do Harryho Pottera, ale jak on do mě ne, a ten deník mi odpovídal. Nejprve mě to vyděsilo. Vzpomněla jsem si na taťku, jak mi vždycky říkal, že nemám věřit ničemu, když nevím, kde to má mozek. Ale řekla jsem si, že mi jen odpovídá, a že je to můj přítel. Byl úžasný. Svěřila jsem se mu se všemi tajemstvími a problémy, které jsem měla. Tedy, s problémy, které může jedenáctiletá holka mít. Byl okouzlující a díky němu jsem se cítila důležitá. Ale brzy jsem začala mít okna. Jako, že jsem se objevila na nějakém místě, aniž bych věděla, jak jsem se tam dostala. Jednou jsem dokonce našla sama sebe polepená krví a peřím. Ptala jsem se na to Toma a říkala mu, že asi začínám bláznit. Podpořil mě a ujistil, že jsem jen vystresovaná ze školy. Každopádně, něco se ve mně zlomilo a já se rozhodla deníku zbavit. Však víš, někdo začal útočit na studenty a o Halloweenu se na zdi objevil krvavý nápis, že Tajemná komnata je znovu otevřena."
"Ale zbavila ses toho deníku, takže si byla v pořádku, ne?"
Ginny potřásla hlavou. "Zbavila, ale nic nebylo v pořádku. Všichni ve škole si začali myslet, že Harry je Zmijozelův dědic, protože v soubojnickém klubu mluvil hadím jazykem, takže si mysleli, že to on napadá studenty. A aby to nebylo už tak dost zlé, prohrála jsem sázku s Fredem a Georgem a musela jsem poslat zpívající valentýnku, kterou napsali. Samozřejmě mě donutili poslat jí Harrymu. Bylo to pro něj tak trapný, když jí dostal. Nebylo na ní mé jméno, ale bylo jasné, že byla ode mě. On je silný…ale ne až takhle."
Sirius se ušklíbl. "V tomhle ohledu je trochu jako James. Co bylo v té valentýnce?"
Ginny zrudla. "Bylo to tak trapný. Sama jsem napsala - součástí sázky bylo, že to musí být opravdu kýčovité - že Oči má zelené, jako čerstvá žába v láku a černý vlas mu spadá do čela. To bylo všechno, co jsme dokázala vymyslet, ale dvojčata tomu přidala víc, takže když jí trpaslík zazpíval Harrymu, bylo v ní: Oči má zelené, jako čerstvá žába v láku a černý vlas mu spadá do čela. Jen o něm sním, je úžasný, ten hrdina, co zmohl Pána zla."
Sirius vybuchl smíchy. "Tak to je něco. Chudák Harry! Vsadím se, že trochu zrudnul."
Ginny se ušklíbla. "Možná trochu. Ale já určitě. Bylo mi tak trapně. Ale ten den jsem zahlídla, že deník má Harry.
Zpanikařila jsem. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, co když Tom Harrymu vyzradí všechna má tajemství. Tak jsem ho ukradla zpátky. Všechno začalo nanovo. Černá okna se mi vrátila a začalo mi být hrozně. Byla jsem stále bledá, Fred a George se do mě přestali navážet a Percy mě nutil brát Povzbuzující lektvar. Pak mě Tom donutil napsat na zeď další zprávu a jít do Komnaty. No, pak vystoupil z toho deníku. Už byl schopen získat fyzickou formu, protože jsem mu dala svou duši, nevědomky, samozřejmě. Dotýkal se mě, říkal mi, jaká jsme hezká, malá holčička…Bylo mu kolem šestnácti. On…no, teď už na tom nezáleží, ale v tom roce jsem se toho spoustu naučila. Spoustu věcí, kterým nejsem schopná rozumět…sexuální věci, násilí, nenávist…Naplnil mě tím. Poslední, co si pamatuju je, jak úplně vystoupal z deníku, mluvil ke mně…a pak jsem ztratila vědomí. Když jsme se probrala, Harry klečel vedle mě, celý od krve a špíny s Brumbálovým fénixem na ramenou. Deník měl uprostřed obrovskou, černou díru, Harry měl v ruce meč a Moudrý klobouk a vedle ležel mrtvý bazilišek. Začala jsem brečet. Řekla jsem mu všechno, i to, že jsem to udělala já. On mi řekl, že to nebyla má vina, a že všechno bude v pořádku. Když jsem byla na ošetřovně, Bill si ze mě utahoval, že nic nenechám náhodě, že se zamiluju do kluka, aby mě potom přišel zachránit.
O Komnatě se mi zdálo často. Ale prostě, už dlouho ne a najednou zase jo. Nevím, čím to může být."
Sirius přikývl. Přistoupil k ní a jemně jí stiskl ruce. "je mi tak líto, že sis něčím takovým musela projít a jsem opravdu poctěn, že ses mi s tím svěřila. Ale můžu se zeptat, jak jsi přišla na to, že Raddle je Voldemort?"
"Já ne, ale Harry to řekl Brumbálovi. Tom mu řekl, že jeho jméno je Tom Rojvol Raddle, ale když přeházíš písmena, dostaneš Já Lord Voldemort." Ginny se zachvěla. "Ovládal mě. Je to tak strašidelný."
"To si dokážu představit." Znovu jí jemně stiskl ruce.
Chvíli na sebe jen tiše hleděli, než ticho prolomila Ginny.
"Siriusi, o čem jsou tvé noční můry?"
Sirius zaváhal a pak ztěžka polkl. "Myslím, že po tom, cos mi ty řekla, by bylo fér, abych ti to taky řekl." Odmlčel se a usrkl horké čokolády. "No, zdá se mi o noci, kdy…no kdy jsem si myslel, že zemřeli Lily a James. Nikdy na to nezapomenu a neodpustím si to." Když se na něj Ginny zvláštně podívala, pokračoval.
"James po mě chtěl, abych se stal jejich Strážcem tajemství, protože věděl, že bych raději zemřel, než abych je zradil. Nejprve jsem souhlasil, ale pak jsem si uvědomil, že Voldemort bude tušit, že si vyberou mě, a půjde po mně, tak proč ho nezmást? Navrhl jsem jim, aby si vybrali Petera - nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, by nepředpokládal, že si vybereme tak slabou krysu, jako byl Peter.
James a Lily souhlasili a provedli kouzlo. Jenže jsme nevěděli, že Peter je smrtijed. Šel rovnou za Voldemortem a řekl mu, kde se s malým Harrym skrývají. Čekal rok, než to udělal. A doteď nevím, proč. Tu noc jsem kontroloval naše blízké, jestli jsou v pořádku. Ale když jsem dorazil k Peterovi, nebyl tam. Nikde nebyli známky boje a já se příliš bál, a přišel jsem pozdě. Když jsem dorazil do Godrikova Dolu, jejich dům byl zničený a James a Lily…myslel jsem si, že byli mrtví. Byl tu Hagrid, který choval malého Harryho. Nemohl jsem uvěřit tomu, že přežil. Ale věděl jsem, že musím najít Petera, že něco nebylo v pořádku…Jak je Voldemort našel? Vždycky jsem se probudil s bolestí u srdce a teď…James žije a nevím, jestli mě bolí víc, když pomyslím na to, že jsem si myslel, že je mrtvý kvůli hloupé chybě, kterou jsem udělal, nebo fakt, že tu hloupou chybu mi odpustil.
Krom toho všechny mé sny jsou promíchány vzpomínkami na Azkaban."
"Zapomenout na něco takového chce čas. Vězení je hrozné místo. Nedokážu si ani představit, čím vším sis tady musel projít."
Sirius souhlasně přikývl. "Myslím, že jsem zůstal při smyslech jen proto, že jsem věděl, že jsem nevinný. A teď jsem tady…Nemůžu uvěřit, že Lily a James přežili. Lily už tu teď není, ale vím, že by mi také odpustila, a to je uklidňující."
"Lily byla patrně úžasná žena a James je tvůj nejlepší přítel. Bylo samozřejmé, že ti odpustí," řekla Ginny.
"Já nevím. Lily byla skvělá. Krásná a chytrá. James do ní byl zamilovanej po celé roky. Ale ona si ho k sobě nepustila. Tvrdila o něm, že je to idiot a má příliš velké ego. Nemohla ho vystát. Ale James to nebral vážně a jen o ní šťastně snil. A potom, na konci šestého ročníku, vyrostl. Přestal se chovat jako blbec. Vyzrál a Lily mu dala šanci.
Na začátku sedmého ročníku už byli spolu. Miloval jsem jí víc, než kohokoliv jiného."
"Jsem si jistá, že by ti odpustila."
Sirius se usmál. "Nejspíš ano. Remus a já jsme s ní pořád flirtovali. Samozřejmě jen na oko a taky proto, že to Jamese štvalo. Říkali jsme jí Naše milovaná Lily. Neustále jsem jí navrhoval, aby se mnou utekla na Tahiti. Ona se tomu jen smála a dala mi vždycky pusu na tvář. Říkala mi, že by chtěla vidět, co by si o tom pomyslel James. Byla pro mě sestrou. Nedokážu si představit, jak Jamesovi muselo být, když jí ztratil. Byla pro něj vším. Musel hodně trpět."
"Jo, James hodně trpěl, ale Harry taky," dodala Ginny.
Sirius přikývl, ale pak naklonil hlavu na stranu a vědoucně se na Ginny usmál. "Ještě pořád se ti Harry líbí, že jo?"
Ginny překvapením otevřela pusu. "Nebuď směšný. Z toho už jsem dávno vyrostla."
Sirius se zasmál a pozorně se na ní zadíval. "Miluješ ho."
"Cože?"
"Miluješ ho. Jo, přestalas bejt do něj blázen a místo toho ses do něj zamilovala."
Ginny zuřivě zakroutila hlavou. "N-n-ne."
"Nejsi moc přesvědčivá," ušklíbl se vesele Sirius. "Ale neboj, neřeknu mu to. Ale myslím, že jsi do něj zamilovaná."
"Nejsem! Jsme jen přátelé. Dostala jsem se z toho ještě před tím, než mě vysvobodil z Komnaty. Je můj kamarád. Jeden z nejlepších."
"Možná, ale to tvoje city k němu nemění, že?" nepřestával Sirius.
Ginny se povzdechla. Cítila se s Siriusem příjemně, stejně jako s Billem nebo s Charliem. Potřásla hlavou a usmála se. "Hermioně jsem řekla, že už jsem z toho vyrostla. A taky že jo. Byl to jen úlet. On mě nemá rád tímhle způsobem. V jeho očích jsem jen Ronova malá sestřička."
Sirius se usmál. "No, jeho smůla, ne? Každopádně, on se teprve začíná koukat po holkách. Neztrácej naději. Však on nakonec přijde k rozumu."
Ginny se na něj překvapeně podívala. "Proč to říkáš? Jsme jen přátelé."
"Protože Potterům se líbí zrzky. Dej mu čas, Gin."
Ginny se na něj usmála. Líbilo se jí, jak zkrátil její jméno. To dělali jen její nejbližší přátelé. "No, uvidíme. Teď bude lepší, když si do té své tvrdohlavé palice zapíšeš, že jsme jen přátelé."
Usmál se a rozhodl se změnit téma. "Jak si přeješ, Krásko."
Ginny se zasmála. "Krásko?"
"Jo, vždyť jsi," pokrčil rameny Sirius. "Nechceš si zahrát šachy?"
"Ráda," souhlasila. "Navíc, máme hodiny, než se mamka rozhodne nás vzbudit k snídani. A spát se mi jít nechce."
"Čteš mi myšlenky," řekl Sirius.
Když konečně přišlo ráno, Sirius ani Ginny toho moc nenaspali. Celou noc hráli šachy a povídali si o všem možné. Hodně brzy se z nich stali blízcí přátelé.
Když se všichni vzbudili, byla ještě tma. Když byli najedeni a oblečeni, vyrazili pod vedením pana Weasleyho ke skrytému přenášedlu. Sirius se přeměnil na psa a spolu s Foolishem šťastně běhal kolem nich.
Dorazili na tábořiště, kde postavili dva stany, které si pan Weasley půjčil od někoho jménem Perkins. Hlavní stan měl dost místa pro Harryho, Rona, Freda, George, Billa, Charlieho, Percyho, pana Weasleyho, Jamese a Remuse. Čmuchal měl spát na zemi, protože musel zůstat ve své psí podobě. Menší stan byl pro Ginny a Hermionu a, k Ginnině radosti, i pro Foolishe. Ten se do ní úplně zamiloval a byl víc než štěstím bez sebe, když si k ní večer mohl lehnout. Hermiona nebyla z Foolishe tolik unešená jako Ginny, protože nebyla velkým milovníkem psů. Zato ale byla ráda, že nehoní Křivonožku.
Po tom, co potkali Seamuse Finnigana, Deana Thomase, Ernieho Macmillana, Cho Changovou (což způsobilo, že Harry zrudnul a začal koktat) a Olivera Wooda, rozhodl se Harry koupit několik Všechnohledů - speciálních dalekohledů pro famfrpál. Koupil i jeden Ronovi, Hermioně a Ginny. Potom už nedočkavě vyrazili na stadion.
***
Po skončení zápasu byl hlavním tématem jejich stanu Viktor Krum. Byl to bulharský chytač a byl naprosto úžasný. Harry umíral nedočkavostí vyzkoušet si některé ty jeho triky na svém Kulovém Blesku. Ale později večer, byl Harry Jamesem probuzen. Z venku byly slyšel výkřiky.
Smrtijedi procházeli táborem a mučili mudlovské majitele kampu stejně jako jiné kouzelnické rodiny. Harry a ostatní utekli do lesa, když se dospělí vydali na pomoc proti smrtijedům. Později se na obloze objevilo Znamení zla, nebezpečně blízko postávajících dětí.
Když se sjednal pořádek a zjistilo se, že Harry, Ron ani Hermiona nevyčarovali Znamení zla, objevili malou skřítku Winky s hůlkou, která vyčarovala znamení, v ruce. Její majitel, Barty Skrk, jí za to věnoval oblečení a dal jí tak svobodu. Winky marně prosila a křičela. Hermioně se chování pana Skrka vůči Winky nelíbilo, ale rychle to pustila z hlavy, když se dozvěděli, že Znamení zla je symbolem Voldemorta. Objevilo se vždy nad domem, ve kterém právě někoho zabil.
Když se vrátili zpátky do Doupěte, nalezli paní Weasleyovou panicky pobíhající po domě. Reportérka, Rita Holoubková napsala do Denního věštce, že na Mistrovství byl při útoku někdo zabit. A paní Weasleyová byla přirozeně strachy bez sebe, když od nikoho jiného neslyšela žádné zprávy.
Pan Weasley se jí snažil uklidnit, a James se rozhodl vzít Harryho, Rona, Hermionu, Ginny, Freda a George do Příčné ulice nakoupit věci do školy. Paní Weasleyová mu byla moc vděčná a dala mu váček s penězi pro její děti. Na to se všech sedm letaxem přeneslo do Příčné ulice a zanechali tak Billa, Charlieho, Percyho, pana Weasleyho, Remuse a Siriuse, aby paní Weasleyovou uklidnili.
James se usmál na Ginny, když už několik hodin procházeli Příčnou ulici. "Vypadá to, že Foolish si tě oblíbil."
Ginny mu úsměv oplatila. "Je roztomilej, pane Pottere. Vy a Harry máte štěstí, že máte tak skvělého psa. Kolik mu je?"
"Foolishovi? Devět let. A prosím, říkej mi James."
"Vždycky jsem chtěla psa, ale je bezva, že si teď můžu kdykoliv hrát s Foolishem. Pokoušela jsem se mamku přemluvit, aby mi dovolila kočku. Nemám žádnýho domácího mazlíčka a teď bych si jí mohla vzít s sebou do školy. Ale zatím bez úspěchu. Uvidíme, no."
"Však jí jednou dostaneš, jsem si jistý, že ti nemůže dlouho odporovat," řekl James. "Chtěl bych ti poděkovat za to, cos udělala pro Tichošlápka."
"To je v pořádku," usmála se Ginny. "Říkala jsem pravdu, když jsem tvrdila, že jsem nikdy nevěřila, že by chtěl Harrymu ublížit. Myslím, že je to milý chlap a překrásnej pes."
"To jo," ušklíbl se James. "Slyšel jsem, že jste před Mistrovstvím vedli dlouhej rozhovor."
"To ano. Noční můry svádí lidi dohromady."
"To je pravda," potvrdil James. "Teď ale musíme pochytat ostatní a zjistit, co to vlastně všechno potřebujete."
"Dobrý nápad."
"Harry, kolik nových věcí potřebuješ?" zeptal se James.
Harry se vrátil kousek k otci a nahlédl do pergamenu. "Jen nějaké knihy a ingredience…a společenský hábit?"
"No, věřím, že je budete potřebovat," uculil se James. "Potřebujete je všichni?"
Všichni kromě Ginny přikývli. "Já ne. Maj je mít až od čtvrtých ročníků."
"Dobrá, tak pojďme."
***
Ron se široce usmál, když později večer vstoupil do své ložnice. "Nakupování společenských hábitů s tvym taťkou bylo super."
Harry přikývl. "Docela se mi líbí ten zelený, co mi vybraly Ginny s Hermionou."
"Jsem vážně rád, že jsme šli s tvým taťkou…Mamka by mě donutila koupit kaštanovej. Já nesnášim kaštanovou. Ještě jednou mu za mě poděkuj, že mám černej."
Harry se ušklíbl. "No, Fred s Georgem si vybrali nebesky modrou a neonově oranžovou…Teď budou vyčnívat oni."
"To bylo jejich cílem," řekl Ron.
Zasmáli se a začali si balit věci. Když si byl Ron jist, že všechny jeho věci jsou v kufru, úlevně vydechl.
"Hotovo."
"Taky," potvrdil Harry. "No nic, měl bych jít. Uvidíme se ve vlaku."
"Tak zatim," rozloučil se Ron.
Harry popadl tašky a zamířil dolů, kde už na něj čekal James. Sirius a Remus se už vrátili na Sídlo Potterů s Foolishem. "Můžeme jít."
Se všemi se rozloučili a poděkovali panu a paní Weasleyovým za pohostinnost. Pak se přemístili letaxem domů. Harry vešel do svého pokoje, zabalil si věci do školy a vrátil se zpět dolů. Chtěl se zeptat, jestli by mohli pokračovat v jeho zvěromágské přeměně.
Sirius se nabídl, že mu pomůže, protože se James musel vydat na Ministerstvo. Kvůli útoku na Mistrovství tam teď vládl zmatek a všichni pracovali přes čas. Harry se pokusil přeměnit svou ruku na křídlo fénixe. Ale dnešním večerem končily prázdniny a on pořád nikam nepokročil. Jeho frustrace se mu musela odrážet v obličeji, protože si Sirius povzdychl.
"Harry, poslouchej. Nelam si s tím hlavu. Musíš se soustředit a …nechat magii, aby tě prostoupila. Vím, že to dokážeš."
Harry přikývl. Třikrát se zhluboka nadechl a zavřel oči. Zaměřil se na svou magii, na teplo a energii uvnitř něj a potom si představil svou ruku jako zlaté, fénixí křídlo. Jeho ruka ho zvláštně zabrněla, a když otevřel oči, spatřil křídlo.
"Dokázal jsem to!"
Sirius se zakřenil. "No do háje! Tys to dokázal. Sakra, Harry, to je skvělé! Měl bych žárlit, mě samotnému to trvalo šest měsíců, než jsem se dostal tak daleko, jako ty. Zkus jí teď přeměnit zpátky."
Harry přikývl. Znovu se soustředil a udělal to samé, co předtím, ale když otevřel oči, měl pořád křídlo. Zkusil to tedy znovu a ještě jednou, až se mu to konečně na pátý pokus povedlo.
Sirius se na něj zářivě usmál. "Zatraceně dobré, Harry. Zkus to ještě jednou."
Po několika minutách se mu znovu objevilo křídlo.
"Zkus teď druhou ruku," navrhl Sirius.
Harry se soustředil na svou druhou ruku, ale ani po dvou hodinách nedosáhl žádné změny. Zklamaně si povzdechl.
Sirius potřásl hlavou. "Nedělej si s tím starost, Harry. Dalece si překonal mě i Jamese. Jak říkám, zabralo nám to šest měsíců, dostat se tam, kde jsi teď ty, a tys to zvládl za dva. Myslím, že už to pro dnešek stačí."
Harry přikývl a usmál se, když do místnosti vešel James. "Tati! Koukni, zvládl jsem to!" A přeměnil svou levou ruku na křídlo.
"Teda, Harry, to je úžasné. Jsem na tebe pyšný! Mě a Siriusovi to zabralo šest měsíců."
"Já vím, řekl mi to," smál se Harry.
"Můžeš změnit i něco jiného?"
"Ne, jenom ruku."
"Zvládneš to, neboj. Poslouchej, chci ti ještě říct něco o tom, co se má letos dít v Bradavicích. Nechci tě připravit o překvapení, ale je to dost důležitá událost. Týká se ještě dvou jiných kouzelnických škol. Kruvalu a Akademie v Krásnohůlkách," vysvětlil James.
"O jakou událost se jedná?" zeptal se zaujatě Harry.
James se usmál. "O důležitou. Nechci ti říct všechno. Myslím, že ti neuškodí, když se to dozvíš se zbytkem školy. A teď už bys měl jít do postele a ujistit se, že máš všechno zabaleno."
"Dobře," přikývl neochotně Harry. "Ale nemohl bys mi dát ještě malou nápovědu?"
"Ne," zamítl James. "Dobrou noc."
Harry zamířil do postele a přemýšlel, co důležitého se může odehrávat v Bradavicích, aby to zahrnovalo ještě další dvě školy?
Pozn. překl.: Že by turnaj? Tak, jak se vám líbí kapitola? Trvalo mi to, já vím, ale berte na mě ohledy, vždyť má skoro 8000 slov! Nekoukala jsme do knížky, takže je možný, že jsme něco přeložila špatně, třeba ten Všechnohled. Jestli se to jmenuje jinak, klidně to napište do komentů, já to opravim. Jinak, pište komenty, na vaše názory jsme zvědavá! Já si jdu číst a pak spát, ukrutně mě bolí záda!!!! Jinak, za chyby se omlouvám, je jich tam určitě dost, ale namám sílu na to to číst celý od znova…
Užasný..nej asi jak si Gin povídala se Síriusem...