close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






3. kapitola

19. října 2010 v 20:51 | Debbie, beta Ajka |  Generace vlkodlaků
Další kapitola. Piše komenty, Debbie je smutná, že to nikdo nečte.

Třetí kapitola

Další ráno už to nebylo tak strašné, dokonce jsem si spokojeně pobrukoval a krátce jsem se usmíval. K snídani jsem si dal toast s burákovým máslem, který jsem zapil skleničkou pomerančového džusu. Po dlouhé době jsem si nageloval moje krátké, černé vlasy a opláchl si rozespalý obličej. Vyrazil jsem poněkud brzo, ale alespoň jsem nemusel chvátat. Neměl jsem to do školy daleko, a tak jsem si užíval svítajícího slunce. Zabráním do svých myšlenek jsem si ani nepovšiml toho, že na mě někdo volá.
"Počkej, prosím," ozval se něžný hlas znovu.
Konečně mě napadlo zastavit se a otočit. Za mnou klopýtala brunetka asi tak o pět centimetrů menší než já. Když se přiblížila, viděl jsem její krásně modré oči. Tenké rty byly přetřeny leskem a řasy řasenkou.
Na sobě měla normální modré rifle a bílou bundu. Byla udýchaná a mě došlo, že tu celou cestu za mnou musela běžet - byla to totiž ta holka, kterou jsem včera viděl u nových sousedů. A taky jsem doufal, že nebude chodit do stejné školy jako já, ale podle baťohu, co měla na zádech, jsem se asi zmýlil. Takže mě zřejmě ta dotěrná smůla neopustila, jako bych se jí někdy zbavil. Ušklíbl jsem se.
"Ahoj," pozdravila udýchaně, když ke mně došla. "Jsem Katy."
"Ahoj," odpověděl jsem konečně. "Já…jmenuju se Thomas."
"Hezké jméno," usmála se a dodala: "Jsme sousedi."
"Jo, já vím." A můj úšklebek se ještě zhoršil. "Měli bychom jít do školy a ne tady stát a čekat, až zahřmí," řekl jsem rychle.
"No právě proto jsem za tebou běžela, já nevím, kde je moje škola a tak trochu jsem doufala, že mi ty poradíš," hlesla.
"To bys asi měla velký štěstí, kdybys chodila do stejný školy jako já," zamračil jsem se. "Jak se ta škola jmenuje?" zeptal jsem se a doufal, že to neznělo moc ukvapeně.
Jordnova, Jordnova, Jordnova opakoval jsem si jméno školy v duchu, jen ta né!
"Hm...myslím..." zamyslela se, "Joschova?" zeptala se udiveně.
"Není to náhodou Jordnova?" optal jsem se nejistě.
"Jasně, jo to je ona!" rozesmála se a mně se můj úšklebek změnil v nechuť, ani jsem si nevšiml, že už jsme u školy a právě vycházíme hladké schody.
"No páni, to už jsme tady?" rozzářila ještě víc svůj obličej.
"Jo," ztratila se moje odpověď pod zakřičením Mattova pozdravu.
"Ahoj!" křikl jako vždy s úsměvem, nahoře u vchodu.
Neobtěžoval jsem se odpovědět hned a tak jsem počkal, až vyjdeme schody."Jo, čau."
"Ou, nová tvář." Udiveně pokynul hlavou ke Katy.
"Ahoj," řekla. "Jsem Katy, s Thomasem jsme sousedi." Usmála se na mě.
A já, jako smyslů zbavený jsem jí usměv oplatil. Hned když moje smysly zaregistrovaly, co dělám, okamžitě jsem toho nechal.
"To máš ale hezkou sousedku, Tome," rozchechtal se. "To mně se nikdy nestane," vzdychl.
"Zvoní," slyšel jsem Pana Daiera uvnitř na schodech, pokukujícího po nás třech, jak stojíme na prahu dveří do školy.
"Co tam děláte?" rozkřiknul se ještě víc a my se konečně pohnuli.
"Andersone, včera jste nepřišel na doučování, mohu vědět, co vám do toho přišlo?" zeptal se udiveného Matta.
Ten na něj ovšem jen civěl a nic neříkal, a tak jsem se do toho vložil já.
"On…víte, jeho rodiče museli ihned odjet do Londýna na pohřeb pratety Lillian a chudák Matt musel hlídat jeho mladšího brášku Jerryho."
"Lewisi!" okřikl mě a jeho oči provrtávali ty moje. "Doveďte laskavě slečnu…" zvedl ruku s lístečkem, "…Katy Petersonovou do třídy a omluvte tady pana Andersona. Řekněte, že ho pošlu, až si s ním vyřídím pár nesrovnalostí." dokončil a já se musel vydat dlouhou chodbou k učebně fyziky, která byla úplně vzadu, oddělená od všech ostatních, a za sebou jsem slyšel kroky své nové sousedky - Katy Petersonovové.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Debbie Debbie | Web | 20. října 2010 v 15:18 | Reagovat

To nevadí;)a jestli tu povídku budeš chtít dát pryč tak klidně dej;)jelikož já než si udělám čas na napsání 18. kapitoly, která mi bude trvat docela dost dlouho, tak to si asi ještě počkáš ale ted budeme mít tyden volný tak se do toho dám tak napiš klidně že ji dáš pryč;)stejně všichni čtou něco o harrym tak mi to vadit nebude:)

2 Debbie Debbie | Web | 20. října 2010 v 15:20 | Reagovat

A děkuju za pochválení blogu, zatím není nic moc možná ho ještě změním:)a tu ikonku tu taky neumim prrej je to ale jednoduchý:D

3 Ajka Ajka | 20. října 2010 v 16:35 | Reagovat

[2]: To jsme na to podobně:D Neboj, číst se to bude. až se to rozjede, ono se to uchytí.

4 Scarlett Scarlett | E-mail | 26. října 2010 v 22:17 | Reagovat

Moc pěkná povídka :) fakt se mi moc líbí. Sem ráda, že existuje víc takových "bláznů" jako jsem já :)

5 Sardulinka Sardulinka | 6. listopadu 2011 v 14:15 | Reagovat

zase dobré

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama