15. října 2010 v 18:37 | Breanie, překlad Ajka
|
Další kapča je tu. Za neohrabaný věty mě prosím neukamenujte, snažím se překládat ve volným čase, kterýho moc nemám, takže nad tím moc nepřemejšlím:)
Kapitola třináct - Tichošlápek a Dvanácterák
Ginny na Harryho zírala pohledem, v kterém se zračilo překvapení s šokem, když jí podrobně vylíčil události předchozího večera. Už se připozdívalo a oba seděli pohodlně usazení ve společenské místnosti v křeslech u krbu. Ginny bojovala se smíšenými pocity; s pýchou, že Siriuse správně odhadla, a zděšením nad dobrodružstvím, které zažili.
"Chceš říct, že Sirius Black strávil dvanáct let v Azkabanu za čin, který nikdy nespáchal?"
Harry přikývl a natáhl si přeseděné nohy. Bylo už pozdě a zítra měli odjíždět domů, ale on se rozhodl Ginny svěřit se včerejšími událostmi, protože přeci jenom to byla ona, kdo si myslel, že Sirius je nevinný. "Když to shrneš, tak jo."
"To je hrozný!" vykřikla. "Proč s tím nikdo nic neudělal?"
"A co?" zeptal se Harry. "Všechny důkazy byly proti němu a Peter Pettigrew byl prohlášen za mrtvého."
"No…tak, proč se nad tím třeba nikdo nezamyslel? Říkals, že tvůj taťka si za Strážce vybral Siriuse, ale ten se na poslední chvíli rozhodl přenechat to Peterovi. Takže, kdyby přeci Sirius doopravdy pracoval pro Voldemorta, neskočil by naopak po možnosti být Strážcem tajemství?"
"Taky už jsem o tom přemýšlel," připustil Harry. "Ale podle mě si prostě všichni mysleli, že chtěl tím dvojitým agentem zůstat, jak nejdýl to šlo. Peter byl nespolehlivý a slaboch. Bylo jasné, že pokud na něj bude někdo tlačit, tak všechno vyklopí. Všichni asi předpokládali, že když Petera vybral Sirius a navíc k němu Voldemorta zavedl, tak Peter vlastně jako nepřítel nevypadal. Takže celkem snadno mohli na Siriuse svalit vinu a nikdo by se ani na nic neptal."
"To dává smysl. Jinými slovy by to vypadalo, že si Peter jen snažil zachránit vlastní zadek."
"Přesně."
Ginny si povzdechla. "To s profesorem Lupinem mě mrzí. Nechápu, jak mohl mít Snape takovou drzost a říct celé škole, že je vlkodlak! Profesoru Lupinovi to musí být líto."
Harry pokrčil rameny. "Je to Snape. Krom toho, strejda Lupin asi nebyl moc překvapenej. Určitě byl sám na sebe naštvanej, že si nevzal ten lektvar a klidně si pobíhal na školních pozemcích. A navíc je určitě zvyklej na to, že ho z většiny zaměstnání vyhodí, když zjistí, že je vlkodlak. Víš, že byl kdysi Bystrozorem, než velení převzal někdo novej a nevyhodil ho, protože je vlkodlak."
"Podle mě je to pěkně hloupej a hnusnej rasizmus! Koho zajímá, že je vlkodlak? Vždyť je to jen o úplňku, jinak je úplně normální."
"Já vím. Hermiona na mě byla naštvaná, když po tom, co v chýši křičela na strejdu, že je vlkodlak, jsem nereagoval stejně zděšeně jako ona a Ron. A ještě víc jí naštvalo, že jsem jí o tom nikdy neřekl. Hádám, že to věděla od doby, co nám OPČM suploval Snape a dal nám za úkol ten esej o vlkodlacích. Mě zase došlo, že strejdovi Snape připravuje ten lektvar. Mě to prostě přijde úplně normální, protože jsem vždycky věděl, že je strejda vlkodlak. Ale Hermionu to trochu vzalo."
"Hermiona mi někdy přijde pěkně praštěná," přiznala Ginny.
Harry se zasmál. "Patří to k její povaze, ale stejně jí máme rádi. Každopádně, mám teď jiný věci na starosti. Řekl jsem strejdovi Moonymu, aby taťkovi o Siriusovi neříkal. Chci si s ním promluvit sám a nějak ho na to připravit. Myslím, že to pro oba bude lepší."
Ginny se na něj usmála. "Sirius nevěděl, že tvůj taťka žije?"
"Ne," potřásl hlavou Harry. "Po dobu, co byl ve vězení, se k němu nikdy nedonesla zpráva, že žije. Kolem taťky se nikdy žádné novinky netočily, pokud nepočítáš ty kecy kolem Chlapce, který přežil a tak. A navíc, do Azkabanu se moc novinek nedostane. Byl to pro něj docela šok, proto si potřebuju nejdřív promluvit s tátou. Snad to vyjde a tohle léto bude mnohem lepší, když spolu budou zase mluvit."
"Ginny se zasmála. "Určitě to bude lepší. Letos tu má být Světový pohár ve famfrpálu. Taťka hodlá sehnat lístky."
"To by bylo skvělý! Táta určitě lístky sežene. Tohle by si nenechal ujít. No nic, půjdu spát. Uvidíme se zejtra. Dobrou, Ginny."
"Dobrou, Harry." Pozorovala ho, jak odchází a byla ráda, že je šťastný. Bylo hezké vědět, že jeho kmotr a nejlepší přítel jeho otce byl nevinný muž. Dokazovala to, že na světě ještě existuje dobro a loajalita. Potřásla hlavou, aby zahnala myšlenky a vydala se do holčičí ložnice, aby se ponořila do bezesného spánku.
***
Dopis od Siriuse dorazil během jejich cesty domů. Sovička, která dopis přinesla, rozčíleně poletovala kolem Harryho hlavy. Harrymu zabralo asi minutu uklidnit toho bláznivého ptáka, aby mu mohl odvázat dopis z nohy. Rozložil ho a začal číst nahlas, protož v kupé s ním byli jen Ron, Hermiona a Ginny.
"Milý Harry, ani nevím, jak ti poděkovat za to, žes mi pomohl utéct. Popletal by mi nedal šanci to vysvětlit. Vím to. Nechal by mi vysát duši, což je horší než smrt. Takže ti znovu děkuju, i když těmito slovy můžu sotva vyjádřit svou vděčnost. Chtěl jsem ti jen říct, že to já jsem ti poslal ten Kulový blesk-"
"Ha! Měla jsem pravdu!" vykřikla Hermiona.
Harry po ní hodil pohledem. "Ale nesnažil se mě zabít, že?" Když Hermiona trucovitě mlčela, vrátil se zpátky k dopisu.
"Sledoval jsem, jak hraješ famfrpál a jsi úžasný letec, dokonce lepší, než byl James. Když jsem zjistil, že si ztratil koště, napadlo mě, že bych pro tebe mohl něco udělat. Ber to jako dárek k Vánocům a dvanáctým narozeninám od svého kmotra. Co se týče té sovy, myslím, že Ron by si jí možná rád vzal, přeci jenom to byla moje vina, že už nemá domácího mazlíčka-"
Ron se zadíval na malou sovičku. "Skvělý! Vyřiď mu, že děkuju."
Harry přikývl a pokračoval ve čtení.
"Co se týče té sovy, cos mi poslal, chápu, že bys chtěl nejdřív s Jamesem promluvit, ale myslím, že bude lepší, když s ním necháš promluvit mě. Můžeš se se mnou někde setkat, jako s Čmuchalem, v mojí psí podobě. Pořád se nemůžu přenést přes skutečnost, že žije. A kdyby se mnou stále odmítal mluvit i potom, co mu to všechno vysvětlím, chtěl bych ho alespoň naposledy vidět. Pošli mi odpověď s místem a časem setkání. Budu tam." Harry vzhlédl od dopisu a povzdechl si. "Asi má pravdu. Od něj to taťka vezme líp, když ho budeme se strejdou Remusem držet zpátky. Bude to věrohodnější."
Ginny přikývla. "To je fakt. Vypadá to, že to budeš muset nějak připravit."
"Jo."
Do stanice dorazili nedlouho poté. Harry popadl svůj kufr a klec s Hedvikou. Objal Hermionu a Ginny, rozloučil se s Weasleyovými a zamířil k Jamesovi a Foolishovi, který poslušně seděl vedle něj.
"Ahoj tati!"
James se usmál. "Jsem na tebe pyšný."
Harry pozvedl levé obočí a pohladil Foolishe za ušima. Pes šťastně vrtěl ocasem s pusou dokořán. "Aha. Proč?"
"Protože, jak jsem tě tak pozoroval, jak vystupuješ z vlaku, uvědomil jsem si, že tohle je prví rok, který nekončí mnou sedícím vedle tebe na ošetřovně."
Harry se usmál. "Myslím, že bych měl být uražený, ale bohužel je to pravda."
"No nic, pojďme domů. Musíš mi vyprávět o tvém školním roce a o tom, jak málem chytili Siriuse. Když jsem se dostal do Bradavic, Popletal vyváděl kvůli jeho útěku."
Harry se tiše uculil. "Jo, to musím."
***
Jakmile dorazili na Rezidenci, Maddy Jamesovi oznámila, že ho chtějí okamžitě v práci. James se rozloučil s Harrym a odešel. Harrymu to naopak připadalo jako na zavolanou.
"Maddy, můžu změnit seznam osob, který mají přístup do Rezidence a kteří nemají?"
Maddy se na Harryho překvapeně podívala. "Ano, mám to na starost. Proč to chcete, pane?"
"Poslouchej Maddy na konci roku se něco stalo. Se strejdou Remusem jsme zjistili, že Sirius je nevinný, že byl uvězněn neprávem. Potřebujem, aby si promluvil s taťkou. Chci, aby sem přišel teď hned, ale vím, že ho taťka vymazal ze seznamu povolených osob," vysvětlil Harry. "Potřebuju ho tam dostat zpátky, ale hlavně…slib mi, že to taťkovi neřekneš."
Maddy si povzdechla, ale přistoupila ke krbu a zamumlala několik nesrozumitelných slov. Potom se otočila zpět na Harryho. "Už se sem smí přemístit nebo použít letax. Jamesovi to nepovím, ale doufám, že víte, co děláte, pane Harry."
Harry se usmál. "Díky Maddy. Jo a myslíš, že bys mohla odepřít přístup Peterovi Pettigrewovi?"
Maddy se zatvářila zmateně. "Ale, ten je mrtvý, ne?"
"Právě že není."
Maddy už se na nic neptala. Otočila se ke krbu a odstranila Petera ze seznamu povolených osob. "Hotovo, pane."
"Díky, máš to u mě."
Maddy se laskavě usmála. "Ale nemám. Od toho tu přeci jsem. Ale později budu požadovat vysvětlení."
"Ano, madam," slíbil Harry s úsměvem.
Maddy potřásla hlavou a zamířila do kuchyně. Mumlala si přitom něco ve smyslu jaký otec, takový syn, a něco o nezbedných Pobertech a dělání problémů.
Harry jí nevnímal, zamířil do studovny, kde si půjčil nějaký pergament a inkoust, a napsal následující:
Čmuchale,
Nic jsem taťkovi neřekl. Ale Maddy mi pomohla změnit nastavení domu. Přemísti se sem nebo použij letax co nejdřív. Než taťka přijde z práce, můžeš se tu schovat ve své psí podobě. Pak mu všechno vysvětlíme.
Harry
Dopis složil a dal ho Hedvice s tím, aby letěla, jak nejrychleji může. Na důkaz porozumění ho jemně klovla do prstu, a pak už vyletěla otevřeným oknem ven. Harry jí pozoroval, dokud z ní nebyl jen nepatrný flíček na obloze, pak popadl kufr a vydal se do pokoje. Byl ale jen v půlce cesty, když k němu přišel Mickey.
"Harry! Co to děláte?"
Harry položil kufr na zem a uculil se. "Jen si nesu kufr nahoru. To je v pohodě, Mickey, já to zvládnu. Stejně si potřebuju vybalit."
"Ale to je má práce, Harry."
Harry pokrčil rameny. "Mickey, prosím, potřebuji se nějak zaměstnat, abych mohl přestat na něco myslet."
Mickey se usmál. Vždy měl pro Jamese a Harryho slabost, ale Harryho si opravdu oblíbil. Často dělal drobné práce, které James nikdy nedělal, obzvlášť po tom, co se vrátil od Dursleyových. Ustlal si postel, uklidil svou koupelnu a svůj pokoj, a často dokonce pomáhal domácím skřítkům třeba s vařením nebo nádobím. Maddy ani Mickeymu to nevadilo, jen z toho byli zmatení. A pokud to nevadilo jemu, nevadilo to ani jim, pokud se to ovšem netýkalo prací, které byli čistě skřítčí práce.
"Samozřejmě. Nedáte si alespoň něco k jídlu nebo pití?"
"Ne," potřásl hlavou Harry. "Je už doma strejda Remus?"
"Ano, je ve svém pokoji."
Harry se usmál. "Díky. Jo, a kdyby se tu objevil Sirius Black, dej mi to okamžitě vědět, ano? Je to důležité."
"Rozumím," odpověděl Mickey a potom zamířil do kuchyně.
Harry vešel do svého pokoje. Pověsil Hedvičinu klec na háček v rohu místnosti a potom si začal vybalovat kufr. Všechny učebnice a knížky vyskládal na poličku, zbylé přísady od lektvarů uložil do skříňky u stěny pokoje a hábity vyhodil do koše na prádlo v koupelně. Potom už jen uklidil kufr do skříně, sedl si na postel a zasmál se, když na něj skočil Foolish.
"Ahoj chlape, tak co, chyběl jsem ti?" zeptal se a podrbal ho na břiše. Foolish šťastně štěknul a pak zůstal ležet jako mrtvý. "I ty jeden mazlivče." Ještě jednou ho popleskal po břiše a pak zamířil do Remusovy ložnice. Zaklepal a vstoupil dovnitř.
Remus vzhlédl od stolu a usmál se. "Ahoj, Harry. Ani jsem nezaregistroval, že už jsi doma."
"Jo, před chvíli jsem se vrátil. Táta musel do práce. Už jsem mluvil s Maddy, takže se sem Sirius už dostat může, ale Peter ne. Psal jsem mu, aby se sem přemístil, nebo použil letax, co nejdřív," vysvětlil Harry.
"Páni, to je rychlost," řekl překvapeně Remus.
Harry pokrčil rameny. "Nechci, aby prchal před zákonem a bydlel na ulici. A až táta zjistí, že je opravdu nevinný…no, myslím, že bude rád, když tu s námi Sirius zůstane."
"O tom nepochybuju. Pořád se snažím zjistit, jak moc bych měl sám sebe obviňovat za to, že jsem Siriusovi nevěřil, ať už to sebevíc vypadalo, že je vinen. Měl jsem vědět, že Sirius by nás nikdy nezradil."
"Jsem rád, že nezradil. I když to nakonec byl Peter, kdo zradil své přátele."
"Nevím proč, ale…mám pocit, že víc Siriuse, než mě. Vážně nevím, proč jsem se nad tím nikdy nezamyslel."
"Protože to tehdy dávalo smysl," řekl Harry. "Navíc, myslel sis, že Peter je mrtvý, že byl zavražděn."
"Máš pravdu," souhlasil Remus.
Harry přikývl. "Fajn, tak já už tě nechám pracovat. Ještě si půjdu na chvíli číst, než přijde Sirius. Jen doufám, že to stihne dřív, než taťka. Řekl jsem Hedvice, aby s tím dopisem spěchala."
"Určitě tu bude co nevidět. Pochybuji, že opustil Skotsko od doby, co utekl z Bradavic."
"Snad. Přijď potom taky dolů. Nechci stát proti naštvanýmu taťkovi sám."
"Přijdu za chvíli," slíbil Remus a vrátil se k práci.
Harry přikývl a vrátil se dolů s Foolishem v patách. Sotva přečetl tři stránky jeho nové knížky od Sidneyho Sheldona, když se otevřely dveře. Do pokoje vešel Sirius a Mickey, který za ním zavřel dveře, aby měli soukromí.
"Ahoj Harry."
Harry vyskočil na nohy a usmál se. "Ahoj! Jsem rád, žes to zvládnul. Poslouchej, taťka musel do práce a nemám ponětí, kdy se vrátí. Ale myslím, že bys měl být raději ve psí podobě, až sem přijde."
"Ví, jak vypadám i jako přeměněný."
"To jo, ale pochybuju, že si toho všimne. Můžeš si hrát s Foolishem."
Sirius se zasmál a podrbal černého labradora za ušima. "Foolish?"
"Pochop, bylo mi pět."
"Jsem ti moc vděčný, že pro mě tohle děláš."
"To je v pořádku. Rád bych tě líp poznal. Taťka mi vyprávěl spoustu příběhů z dob, kdy jste ještě byli ve škole. A vím, že taťkovi chybíš, i když si to nechce připustit. Celý tenhle rok byl jako vyměněný. Od té doby, cos utekl, si nepřestává dělat starosti. Nepustí mě samotného ani na krok. Všichni si totiž myslí, žes utekl, abys mě zabil," vysvětlil Harry.
"Bezva, hned se cítím mnohem líp," odpověděl ironicky Sirius a nepřestával hladit Foolishe. "Ale chápu to. Když jsem šel do vězení, všechny důkazy byly proti mně."
Harry přikývl zrovna, když se otevřely dveře. "Ahoj, Maddy."
"Harry, James právě přišel. Je v jídelně a mluví s Mickeym, ale má namířeno sem. Pan Pastorek jen chtěl, aby si vyzvedl nějaké papíry."
"Díky," usmál se Harry a otočil se na Siriuse. Místo něj už tu ale byl velký černý pes. Harry Čmuchala podrbal za ušima a zasmál se, když se dal do honičky s Foolishem.
Dveře se znovu otevřely a do místnosti vešel James.
"Ahoj tati. Tak co ti chtěli?"
James hodil rychlým pohledem po dvou psech, než se otočil na Harryho. "Jenom něco kolem Siriuse. Kingsley chtěl se mnou o tom mluvit, protože vedu pátrání. Harry, kde se tu vzal ten pes?"
Harry pokrčil rameny. "Našel jsem ho venku a vypadá to, že si s Foolishem padli do noty. Tati, potřebuju s tebou mluvit o něčem důležitém."
James obrátil svou pozornost z velkého černého psa zpět na Harryho. "Co se děje?"
"Myslím, že by sis měl sednout."
James se posadil. "Co jsi proved?"
Harry se usmál. "Proč si myslíš, že jsem něco proved?"
"Protože vypadáš provinile."
"Aha," odpověděl Harry. "No, tak trochu jo. Fajn, asi je čas, abych šel s pravdou ven." Zvedl hlavu, když do místnosti vešel Remus. "Strejdo Moony, zrovna jsem se chystal říct taťkovi o tom večeru, kdy sis zapomněl vypít ten lektvar."
Remus přikývl a postavil se za Jamese. Poplácal ho přátelsky po ramenou na znamení toho, že pokud to bude nutné, zadrží ho. "Dobrá."
Harry přikývl a pak to ze sebe rychle vychrlil. "Fajn, takže bylo to takhle. To my jsme pomohli Siriusovi utéct před Popletalem a Mozkomorama, protože je nevinný, a protože Peter pořád žije."
James šokovaně zíral na syna celé dvě minuty, než se zmohl na jediné slovo. "COŽE?"
Harry polkl a otočil se na Siriuse zrovna, když se přeměnil zpět. "Sirius je tady, tati."
James vyskočil na nohy a rozzuřeně zjistil, že mu Remus vzal hůlku z kapsy a teď ho dokonce pevně chytil. "TY! VYPADNI Z MÝHO DOMU! JAK SES MOHL JEN OPOVÁŽIT SEM VPÁCHNOUT PO TOM, COS UDĚLAL, TY ZASRANEJ HAJZLE! VZAL JSI MI ŽENU! ZRADIL SI MĚ!"
James se vytrhl Remusovi a dobře mířenou pěstí zaútočil na Siriuse. V mžiku byli oba na podlaze, kopali do sebe a snažili se toho druhého všemožně zranit. Remus a Harry se je snažili oba od sebe odtrhnout, ale když už se jim to konečně podařilo, měl Sirius roztržené obočí a krvácel z nosu a James měl rozbitý ret a něco, co vypadalo jako dobře mířený monokl.
Z Jamese vyzařovala namodralá záře, která sílila s jeho vztekem. Najednou vyrazila směrem k Siriusovi a tvrdě ho srazila na zem. Harry vyrazil k Siriusovi a pomohl mu na nohy.
"TATI, NE!" zaječel Harry a stoupl si před Siriuse a udělal mu tak ochranný štít. "Nechápeš to. Všechno bylo jinak."
James se rozzuřeně otočil na Harryho a otřel si krev ze rtu. "Měl bys začít vysvětlovat, Harry. A měl bys začít vysvětlovat teď hned, protože já tohohle hajzla ve svém domě nestrpím!"
Harry přikývl. "Tati, Peter pořád žije. Sirius ho nikdy nezabil a nezradil tě. To byl Peter."
"Harry ti říká pravdu, Jamesi," přisvědčil Remus.
James se otočil na Siriuse a bylo znát, že se snažil uklidnit. Z jeho očí ale stále sršely blesky. Harry věděl, že se snaží kontrolovat svou magii, aby v něm znovu neexplodovala. "Vysvětluj, a dělej!
Sirius přikývl. "Dvanácteráku, Bože, vždyť já bych tě nikdy nezradil! Myslel jsem, že Peter bude perfektním Strážcem, že po něm nikdo nepůjde. Jenže už dva roky pracoval pro Voldemorta. Myslel jsem, že…že jste s Lily mrtví. Já…běžel jsem za ním, ale on na mě začal řvát, začal mě obviňovat, že jsem vás zradil. A pak si ten hajzl uřízl prst, zabil třináct mudlů a proměnil se v krysu."
James se ušklíbl. "A ty si myslíš, že tomu budu věřit? Kde máš důkaz? Kde máš Petera?"
"Utekl," špitl Harry. "Žil v podobě krysy už dvanáct let. U Weasleyů, jako Ronova krysa Prašivka. Sirius viděl ten obrázek Weasleyových v novinách a poznal Petera, který seděl Ronovi na rameni. Utekl, aby šel po něm. Byli jsme se Siriusem a strejdou Moonym v Chroptící chýši, když ho donutili se přeměnit zpátky. Ke všemu se přiznal."
"Kde je teď?" zeptal se James.
Remus si povzdechl. "Utekl ve všem tom chaosu, když jsem se začal měnit. Proto Siriuse nezprostili viny. Nikdo mu nevěří, ani dětem."
"A vy jste to viděli?" pokračoval s otázkami James.
Harry přikývl. "Jo, já, strejda Moony, Ron, Hermiona a Snape. Ale ten všechno popírá, protože je to kretén."
"Slizskej, umaštěnej parchant," řekli James a Sirius najednou.
Podívali se jeden na druhého a pak James Siriuse objal. "Bože, Tichošlápku, je mi to tak líto. Omlouvám se, že jsem tě kdy obviňoval," vychrlil James.
Sirius přikývl a mrkáním zahnal slzy. "Myslel jsem, že jsi mrtvý! Sakra, Jamesi! Já si myslel, že si mrtvej! Obviňoval jsem se, protože to já jsem navrhl použít tu mrňavou krysu!"
"Není to tvá vina! Souhlasil jsem s tím," řekl James se slzami v očích.
Když se od sebe odtrhli, oba se usmívali.
Harry si nemohl pomoct a zakřenil se. "Znamená to, že Sirius bude bydlet s náma?"
"Samozřejmě, Sporty. Tichošlápek nikam nepůjde," souhlasil James.
"Díky, Dvanácteráku."
"Pojď, musím ti vybrat pokoj a hlavně ti povyprávět o tom, co se událo za těch dvanáct let."
Sirius se doširoka usmál a následoval Jamese ven z místnosti. "To z ní jako dobrej plán."
Harry se usmál na Remuse. "Myslím, že to vzali dobře."
"A stačilo jen několik ran," souhlasil Remus. "Jsem rád, že jsou zase normální. Pojď, pomůžeme Jamesovi převyprávět celej příběh. Vždycky vynechá ty nejdůležitější části."
Harry spokojeně následoval Remuse. Léto s Pobertama pod jednou střechou vypadá na pěknou zábavu.
Pozn. překl: Tak, co na to říkáte? PObertové konečně spolu? Docela mě zajímá, co si myslíte o tom, jak Jamese přesvědčovali. Sama mám jeden názor, ale jsem zvědavá na ty vaše. Takže, pište do komentů. Budu moc a moc ráda!!!:)
Ááááá, tak přesně na tohle jsem se těšila. Skvěle napsané shledání starých přátel po letech... :) No, čekala jsem, že James bude o kapku víc zuřit, ale příjemně mě překvapil... Prázdniny s Poberty, to Harrymu skoro závidím.