close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






12. kapitola - Objevení pravdy

5. října 2010 v 20:27 | Breanie, překlad Ajka |  Jiný začátek
Tak, další kapitola je tu. Moc bych si ale na tuhle rychlost přidávání nezvykala, byla to náhoda, že se mi do toho tak chtělo:)

Kapitola dvanáctá - Objevení pravdy

Harry, Ron a Hermiona zamířili k Hagridovi hned, jak Harry odeslal Hedviku s dopisem. Opravdu nechtěli ani pomyslet na to, jak se asi Hagrid cítí. Pamatovali si, jak těžce Hagrid nesl, když měl jít Klofan na slyšení, a teď měl být u jeho popravy. Hrad opustili schovaní pod Harryho neviditelným pláštěm. Aby měli jistotu, že je nikdo neuvidí, postupovali velice opatrně. Bylo ještě denní světlo, takže si s Mozkomory hlavu nelámali. Ale upřímně řečeno, Mozkomorové bylo to poslední, s čím si dělali starosti.
Potichu zaklepali na dveře Hagridova srubu, a když se otevřely dveře, Harry ze sebe strhl plášť. "Kde je Klofan, Hagride?"
Hagrid ukázal na zeleninový záhon, kde seděl uvázaný Hypogryf. "Tamhle. Chtěl sem, aby měl pohodlí, než… Neměli ste sem chodit!"
Hermiona vzala Hagrida za ruku a odtáhla ho do srubu. "Nebuď směšný, Hagride. Přece tě v tom nenecháme. Chceme tu být s tebou."
"Na to přeci přátelé jsou," přidal se Ron.
Harry přistoupil k Hagridovi a k jeho překvapení ho Hagrid popadl do náručí, až měl Harry pocit, že mu prasknou žebra. "Postaráme se o tebe, Hagride."
Hermiona přikývla. "Udělám ti čaj. Pročistí ti hrdlo a trochu tě uklidní."
Hagrid přikývl a pozoroval Hermionu, jak přešla ke kredenci. "Vážim si toho, že ste sem za mnou přišli, ale nechci, aby ste u toho byli…to není nic, na co byste se měli koukat," řekl Hagrid a slzy mu přitom tekly proudem.
"Ale Hagride, my chceme-"
"Řek sem ne! Nechci, abyste se na to koukali."
Hermiona najednou zapištěla, až se na ní všichni tři udiveně podívali. "Já…našla jsem Prašivku!"
"Cože?"
"Prašivku," zopakovala Hermiona a ukázala na vychrtlou krysu, která se snažila utéct.
Ron k ní přistoupil a popadl jí do ruky. "Pojď sem. Neboj se, ta ošklivá kočka tu není."
"Rone! Myslím, že mi dlužíš omluvu," řekla Hermiona.
"Co tím myslíš?"
Hermiona si nazlobeně odfrkla. "Pokud vím, obvinil si mě, že Prašivka zmizela, protože jí Křivonožka sežral. Ale Prašivce nic není, že?"
"No dobře, ale všechny důkazy byly proti němu a-"
"Ššš! Musíte okamžitě pryč. Jde sem Brumbál s Popletalem a popravčím. Macnairem, myslím. Nesmí vás tu vidět. Jděte zadem a schovejte se pod plášť!" vykřikl Hagrid a koutkem oka sledoval z okna přicházející trio.
"Hagride," začal Harry. "My chceme-"
"Běžte!"
Harry přes ně přehodil plášť a spěšně zamířili po svahu zpátky k hradu. Harry cítil, jak se Ron vedle něj vrtí. "Rone, přestaň se vrtět, ten plášť nás takhle všechny neskryje."
"Nemůžu - si - pomoct - ona - nechce - zůstat - AU! Ona mě kousla!"
Harry pozoroval, jak Prašivka dopadla na zem a pelášila pryč, a než stačil Rona zastavit, shodil ze sebe plášť a utíkal na ní. Harry se podíval na Hermionu, která přikývla, takže ze sebe taky shodili plášť a běželi za Ronem.
Prašivka pokračovala v útěku, až Harry spatřil u stromu povědomý stín. Křivonožku. Loktem drknul do Hermiony a ukázal na něj.
Hermiona zakroutila hlavou. "Ne, Křivonožko. Pojď sem!"
Jestli jí kocour slyšel, nedal to nijak najevo. Místo toho opatrně přistoupil k Ronovi, kterému se konečně podařilo krysu chytit, i když se nadále snažila Ronovi z rukou utéct.
Najednou se odnikud přihnal obrovský černý pes, kterého viděl Harry v Příčné ulici, a popadl Rona za nohu. Ron vykřikl a Harry zděšeně pozoroval, jak ho pes táhne až k černé díře u paty Vrby mlátičky, kde taky s hlasitým křup zmizel.
"RONE!" zaječela Hermiona a popadla Harryho za ruku. "Co budeme dělat? Jak se pod ten strom dostaneme?"
Harry natáhl ruku a ukázal na Křivonožku, který opatrně přistoupil k díře a packou zmáčkl suk, který zastavil všechny zmítající se větve stromu.
Harry s Hermionou v patách se nasoukal do díry a uslyšel, jak větve Vrby mlátičky ožily ve chvíli, kdy všichni tři zmizeli v díře.
Harry se postavil a pohlédl na Hermionu. "Jsi v pořádku?"
Hermiona přikývla a postavila se. "Jo. Kde to jsme?"
"V tunelu, který vede do Chroptící chýše. Řekl mi to loni taťka po tom, co jsme do Vrby naletěli tím autem," vysvětlil Harry.
Hermiona přikývla a popadla Harryho za ruku. "Proč ten pes odtáhl Rona?"
"To nevím," pokrčil rameny Harry. "Pojďme ho najít."
Opatrně postupovali tunelem a na cestu si svítili hůlkami. Po době, která jim připadala jako věčnost, stanuli v tmavém sklepě, z kterého vedlo několik zpráchnivělých schodů. Hermiona se při pohledu na ně nervózně ošila.
"Harry, musíme najít jinou cestu. Ty schody nevypadají dvakrát bezpečně."
"Hermiono, tohle je jediná cesta. Pojď."
Společně se dostali přes vrzající schody do místnosti, ve které leželo několik rozbitých stolů a křesel. Harry tušil, že to byla Remusova práce. Konečně uslyšeli Ronovo tiché sténání. I když, na Rona ne zas tak tiché. Opatrně vešli do místnosti
Ron při pohledu na ně začal zuřivě kroutit hlavou. "Harry, ne! Je to past! Je to zvěromág!"
Dveře se za nimi zavřely a Harry si mohl jen v duchu zanadávat. Neříkal mu přeci táta o jejich přeměnách, kterými při úplňku pomáhali Remusovi? Black byl vždycky černým psem! Vytáhl hůlku a namířil jí na tmavovlasého kouzelníka.
"Okamžitě ho pusť, nebo tě zabiju," zavrčel Harry.
Black přelétl pohledem z hůlky na Harryho. "Vzal jsem tvého přítele, protože jsem věděl, že se pro něj vydáš. Nebo jsem alespoň doufal, že bys mohl být stejně ušlechtilý, jako James."
"Nemluvte o něm!" vykřikl Harry. "Jsem to já, koho chcete!"
Black zakroutil hlavou. "Ne. Strávil jsem dvanáct let ve vězení za čin, který jsem nespáchal. Už ho nenechám utéct."
"Koho?" zeptal Harry. "Jsem to přece já, koho chcete."
"Jeho!" zaječel Black a ukázal směrem k posteli, kde ležel Ron se zmítající se Prašivkou v ruce a nohou ohnutou do podivného úhlu.
"Mě?" vykřikl Ron. "Vy jste zešílel!"

"Ale ne tebe, tu krysu!"
Ron se zatvářil zmateně. "Prašivku? Proč jí chcete? Prašivko, přestaň!" zasyčel na krysu, která se horečně snažila dostat z jeho sevření.
"Chci ho, protože to kvůli němu jsem byl poslán do Azkabanu. A teď chci konečně spáchat ten zločin, za který mě odsoudili!"
Harry nepřestával na Blacka mířit hůlkou. "Vím moc dobře, za co jste šel do vězení. Zradil jste moje rodiče! A potom jste zabil Pettigrewa. A teď chcete zabít mě."
Harry se vrhl na Blacka a použil při tom výcvik, který si pamatoval z dětství. Otevřenou dlaní ho švihl přes obličej, loktem ho praštil do žeber a nohou ho kopl do kolena. Black měl sotva čas se nadechnout.
"Harry, přestaň! Nevíš, co se tehdy stalo!"
Harrymu vhrkly slzy do očí. "Ale ano, vím!" Nepřestával do Siriuse bušit pěstmi, když najednou se otevřely dveře a Harry stihl akorát zaregistrovat, jak letí pryč a tvrdě dopadá na zem několik metrů od Blacka. Harry se otočil, a spatřil Remuse, jak pomáhá Blackovi na nohy a objímá ho jako starého přítele.
"Strejdo Moony!"
Remus se otočil na Harryho. "Harry, Sirius…on je nevinný. Celé ty roky jsme se mýlili. A teď konečně máme důkaz."
Harry zděšeně zíral na svého čestného strýce. "Ale táta…strejdo Moony…?"
"Ne!" zaječela Hermiona. "Já vám věřila! Nikomu jsem o tom neřekla!"
"O čem, Hermiono?"
"Je to vlkodlak!" vykřikla a ukázala prstem na Remuse.
"Jděte ode mě," vyštěkl Ron.
Remus přikývl, ale ignoroval Rona a i nadále se mu snažil dát do pořádku zlomenou nohu. "Ano, jsem. Jak dlouho už to víš?"
"Od doby, co nám Snape zadal ten esej."
Remus se usmál. "Jsi ta nebystřejší čarodějka, jakou znám, že Harry?"
Harry pokrčil rameny. "To je fuk. Strejdo Remusi, jak jsi nás tu našel?"
"To ten plánek. Tak nějak jsem tušil, že se budete chtít stavit u Hagrida, takže jsem se chtěl ujistit, že se do hradu vrátíte v pořádku. Jenže když jste od Hagrida odcházeli, byli jste čtyři."
"Čtyři? To ne, byli jsme jen tři," namítl Harry.
Remus zakroutil hlavou. "Ne, byli jste tam čtyři."
"Kdo byl ten čtvrtý?"
"Peter Pettigrew!" zasípal Black.
"To není možné," řekl Harry. "Vy jste ho zabil."
Black potřásl hlavou a zasmál se. "To ne, já ho nezabil. I když nepopírám, že to byl můj záměr, když jsem ho tehdy zahnal do kouta."
"Tichošlápku, co se tehdy vlastně stalo?" otočil se na Blacka Remus.
"No, napřed jsem přemluvil Dvanácteráka, aby Strážcem udělal Červíčka, protože nikdo by nepředpokládal, že jím bude taková hloupá krysa. Provedli jsme kouzlo-"
"A vy jste Voldemorta k Peterovi dovedl! Zradil jste moje rodiče!" vykřikl Harry.
"To není pravda!" ohradil se Black ochraptělým hlasem. "Miloval jsem je i tebe víc než cokoliv na světě. Tu noc jsem šel Petera zkontrolovat, ale on byl pryč. Ale nikde nebyli žádné stopy po boji, což mi dělalo starosti. Čekal jsem na něj dvacet minut, ale když se nevracel, vydal jsem se k vám domů, do Godrikova dolu. Jenže když jsem tam přišel, dům už byl v troskách. Hagrid tě vynesl ven, Harry. A James…on tam jen tak ležel a krvácel. Já…třásl jsem s ním, aby se probudil…ale Hagrid mě odstrčil pryč, že už mu není pomoci, stejně jako Lily. A ty Harry…tys po mě natahoval ruce. Vzal jsem tě do náruče…chtěl jsem si tě nechat, ale Hagrid mi řekl, že Brumbál už rozhodl, že budeš bydlet se svými mudlovskými příbuznými. Dal jsem Hagridovi svou motorku a vydal se hledat Petera. Našel jsem ho v jedné hospodě. Jakmile mě uviděl, dal se na útěk. Zahnal jsem ho do jedné ulice, a tam to všechno začalo. Křičel na mě jak blázen, jak jsem mohl zradit své nejlepší přátele. A potom…ten malej skrček si uřízl prst a než jsem ho stačil zastavit, nějakým kouzlem zabil všechny lidi kolem, proměnil se v krysu a utekl do kanálu."
Remus přikývl, ve tváři úplně bledý. "Takže…on nikdy nezemřel?"
"Ne, jen předstíral svou vlastní smrt."
"Ehm…pane Blacku?" zeptala se Hermiona. "Jak jste věděl, kde tu krysu najdete, a jak si můžete být jistý, že je to Peter?"
"To je dobrá otázka," souhlasil Remus. "Jak to víš?"
"Noviny. Popletal mě jednou přišel navštívit do cely a já se ho zeptal, jestli nemá křížovku. No a na jedné straně těch novin byla ta zrzavá rodina a Peter seděl jednomu chlapci na rameni. Viděl jsem jeho přeměnu snad stokrát! A navíc mu chybí prst."
"Jediná věc, která z něj zbyla, byl-"
"Prst! Ten bastard si ho uřízl!" vykřikl Black.
Harry se otočil na Rona. "To ne," namítl Ron. "Je to jen Prašivka, obyčejná krysa. Naší rodině patří už roky. Ještě předtím patřila Percymu."
"Přesně dvanáct let. Trochu dlouhá doba na obyčejnou zahradní krysu. To bylo moc chytré ukrýt se v kouzelnické rodině. Nic mu neuteklo. Musí se před někým schovávat, aby byl kvůli tomu ochotný strávit dvanáct let jako krysa!" zavrčel Black.
"Tak jsme se o ní dobře starali, no. Je to Prašivka a ne žádný Peter!" vyštěkl Ron.
"Teď moc dobře nevypadá, co?"
Harry přikývl. "Rone, tvrdils, že Prašivka se začala chovat divně od doby, co si Hermiona pořídila Křivonožku, ale to není pravda. Bylo to kvůli tomu, že se dozvěděl, že Sirius utekl z Azkabanu."
Dveře se otevřely a do místnosti vešel Snape. "Ale, ale, ale, co to tady máme?"
"Profesora, vy nechápete, my-"
"Sklapněte, Pottere, už tak jste v pěkném maléru," odsekl Snape. "Vida, snažil jsem se Brumbála varovat, že mu někdo pomáhal vloupat se do hradu, ale on mi nevěřil."
Remus zvedl ruce. "Severusi, tohle je nedorozumění. Jak jsi nás našel?"
"Šel jsem do tvého kabinetu s tvým lektvarem a uviděl jsem na stole ten plánek. A tam jsem uviděl tohle."
Snape namířil hůlkou na Remuse, ale v tu chvíli Harry, Ron a Hermiona použili na Snape kouzlo Expelliarmus. Snape narazil do stěny a zůstal bezvládně ležet.
"Panebože, napadli jsme učitele," zhrozila se Hermiona.
Harry namířil hůlkou na Blacka. "Dokažte, že je to Červíček."
Black přikývl a sehnul se k Ronovi. "Dej mi Petera."
"To není žádnej Peter. Je to Prašivka."
Black vytrhl Ronovi krysu z rukou. Ta sebou začala šíleně házet. "Uděláme to společně, Moony?"
Remus přikývl. Oba na krysu namířili hůlky a v záblesku žlutého světla se před nimi začal formovat malý, obtloustlý a plešatý muž, který se spíše podobal kryse, než člověku.
"Petře! Jak milé znovu tě vidět," zavrčel Remus.
Peter Pettigrew se na ně opatrně podíval. "Remusi, Siriusi, moji staří přátelé."
Black se zle zasmál. "Přátelé? To je něco, co nemáš a ani mít nebudeš."
Peter ukázal tlustým prstem na Blacka. "Remusi, pokusil se mě zabít."
"Petře, tomu se dá jen těžko uvěřit. Proč by ses dvanáct let skrýval před Siriusem, když jsi moc dobře věděl, že je ve vězení?"
"Ale věděl jsem, že by po mě šel."
Remus zvedl obočí. "Tys věděl, že jednou uteče, i když to nikdo jiný před tím nedokázal?"
"Zná mocná kouzla, které se naučil od Ty-víš-koho."
"Voldemorta!" zasyčel Sirius a ignoroval, jak sebou Peter při vyslovení toho jména znatelně škubl. "Copak, bojíš se vyslovit jméno svého pána? Nejsem to já, před kým ses schovával. Ale před Smrtijedy, kteří jsou stále na svobodě. V Azkabanu jsem toho slyšel hodně; obviňují tě z Voldemortova pádu, protože to tys ho dovedl k Potterovým. Jestli zjistí, že žiješ, jsi mrtvý muž."
Červíček hlasitě polknul. "To n-ne."
"Řekni Harrymu pravdu, Červíčku. Řekni mu, že to tys zradil Jamese a Lily. Že to kvůli tobě jsou jeho rodiče mrtví! Řekni mu to!"
Červíčkovi se z očí začaly linout slzy. "Já jsem ne-nechtěl"
"Pojď Moony, zabijeme ho společně, kvůli starým časům."
Remus přikývl. "To zní fér. Co myslíš, Harry, máme počkat na Dvanácteráka?"
"Dvanácteráka?" zeptal se Sirius a zbledl, až byl téměř mrtvolně bílý. "Jamese?"
"Nemyslím si, že byste ho měli zabít. Mamka by to tak určitě nechtěla…už si vytrpěla dost. A taťka taky. Ať si ho převezmou mozkomorové."
"Má pravdu," souhlasil Remus.
"Odvedeme ho do školy, tam si ho můžou mozkomorové převzít."
"Tak dobrá. James žije?" zeptal se Sirius.
"Jo," přikývl Harry. "Pojď, odvedeme Červíčka do školy a pak ti všechno vysvětlíme."
Remus vyčaroval nosítka pro Snapea, Hermiona pomohla na nohy Ronovi a Sirius s Harrym se připoutali k Červíčkovi, aby měli jistotu, že už jim neuteče.
"Takže…ty jsi nežil se svým strýcem a tetou?"
Harry zakroutil hlavou a namáhavě lapal po dechu, jak vlekli Petera po schodech. "Ne. Žil jsem s tátou a strejdou Remusem v rezidenci Potterů. U Dursleyů jsem žil jen čtyři roky, kdy se táta a strejda starali o mámu. Voldemort jí mučil tak dlouho až…nikoho nepoznává ani neví, kdo je ona sama…"
"Fyzicky a psychicky je naprosto zlomená. Jamesovi to zlomilo srdce," dodal Remus.
Sirius přikývl a všichni společně vyšli do měsíčního světla. "Nevěděl jsem, že James žije."
"Já vím, taťka mi to řekl."
Najednou se Remus zastavil a vydal hlasitý výkřik. "Do háje! Dnes je úplněk! Snape říkal, že si dnes nevypil svůj lektvar. Můžeš ho chytit?" vykřikl Harry.

Sirius přikývl a změnil se ve psa. Přiběhl k Remusovi, chytil ho za ruce a odtáhl do lesa. Harry se rozběhl k Ronovi a Hermioně.
"Pojďte, musíme zpátky do školy." Otočil se, aby popadl Petera, jenže se stačil proměnit v krysu a utéct pryč. "Kruci! On utekl!"
Hermiona popadla Harryho za ruku. "Nech ho běžet. Pojď!"
Ticho prořízlo psí zavití. Harry se otočil a nevnímajíc Hermioniny protesty vydal se pomoct Siriusovi.
***
Když se Harry probral na ošetřovně, první, co uslyšel, byl křik. Poznal hlas Brumbála a McGonagallové, jak křičí na Popletala, protože se Mozkomoři chystali dát Siriusovi polibek.
"Ne!" vykřikl a zvedl se z postele.
Brumbál vešel dovnitř a potom se stalo něco, čemu Harry jen stěží uvěřil. Hermiona vytáhla něco zpod trička, přehodila to přes něj a třikrát to něco otočila. Další, na co si vzpomínal, bylo, že stáli znovu ve Vstupní síni.
Zmateně sledoval sebe Rona a Hermionu, jak přes sebe přehazují plášť a odchází pryč.
"Co se to děje?" zeptal se Hermiony.
"To je Obraceč času."
"Obraceč času? Co to je?"
"Technicky jsou vlastně zakázané," vysvětlila Hermiona. "Ale slíbila jsem McGonagallové, že ho budu požívat jen ze studijních důvodů. Jak si asi myslíš, že jsem stíhala všechny hodiny?"
"Ty se můžeš vracet v čase?"
Hermiona přikývla. "S tímhle Obracečem ano. S časem si není radno zahrávat a Brumbál by nás sem neposlal, kdyby to nebylo důležité. Určitě chce, abychom zachránili Siriuse."
"Jak to uděláme?"
"To nevím," pokrčila rameny Hermiona. "Ale nejprve musíme zjistit, kde jsme. Musíme se vrátit po našich stopách. A hlavně nás nesmí nikdo vidět."
"Tak fajn," souhlasil Harry. "Kolik je hodin?"
Hermiona se podívala na hodinky. "Sedm. Kde jsme v tu dobu byli?"
"Na cestě k Hagridovi," odpověděl Harry a pak mu svitlo. "No jasně! Brumbál chce, abychom zachránili Klofana!"
Harry ignoroval Hermioniny protesty a zamířil k Hagridově srubu. Další, co nadcházelo, bylo extrémní déjà vu. Všechno šlo hladce. Bylo neskutečné všechno to, co se stalo, sledovat znovu. Prašivčin útěk, Ronovu snaha jí chytit, Siriuse, který je zatáhl pod Vrbu, potom, jak z ní zase vylézají, Remusovu přeměnu, Harryho, který zachránil sám sebe před mozkomory. Konečně oba nasedli na Klofana a vydali se k učebně Kouzelných formulí.
Hermiona otevřela okno a Sirius se na ně překvapeně podíval. "Co tu děláte?"
Harry potřásl hlavou. "Prostě sem pojď."
Společně letěli až k Astronomické věži, kde se měli rozloučit.
"Jak ti jen můžu poděkovat?"
"Prostě leť. Napíšu ti. Taťka tě asi bude chtít vidět, ale napřed mu všechno vysvětlím."
Sirius přikývl a pevně Harryho objal. "Budu čekat."
Vylezl zpátky na Klofana a pak už uháněl do noci.

Pozn. překl.: To je skoro konec třetího ročníku, v další kapitolce bude ještě kus a taky tam uvidíme Jamese a Siriuse konečně zase spolu. Tahle dvojka mi v originále chyběla. Ale nebudu víc prozrazovat. Další kapitolka bude, až jí samozřejmě přeložím, ale hlavně, až tu budou komenty!! Bez nich se mi do práce nechce a navíc, pak mám pocit, že to nikdo nečte, tak co bych se namáhala to překládat??:) Moc děkuju Lise, Jirkovi, Ginny a ClaireM za komenty:)



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 ClaireM ClaireM | 5. října 2010 v 21:16 | Reagovat

Skvělá kapitola a super překlad. Sice jsem čekala, že Peter neuteče, když se k němu připoutali jiní lidé než v originálu, ale pro další děj by to asi byla hooodně velká změna oproti originálu, kdyby byl Červíček v Azkabanu a Sirius zproštěn viny... Setkání Siria a Jamese bude určitě zajímavé...

2 Ginnny Ginnny | 5. října 2010 v 21:20 | Reagovat

no ne báááječné moc super konečně se tam objevil i Sirius, abych se přiznala tak je to moje nejoblíbenější postava takže jsem se ze všeho nejvíc těšila na něj a, konečně jsem se dočkala. Ach a taky nemáš zač, jen snad moje přezdívka je s třema n pokud to tedy bylo myšleno na mě. :-)

3 Lisa Lisa | 5. října 2010 v 22:40 | Reagovat

Jeeee, díky bohu za kapitolku, už jsem se nemohla dočkat, konečně Sirius, na něj jsem se těšila nejvíc :-D Doufám, že chytí Červíčka, aby Sirius mohl poklidně žít a jeho setkání z Jamesem... noo radši nad tím ani nepřemýšlím, nebo dneska neusnu :-D , vážně skvěláá kapča, mocinky se těším na dalšííí ;-) :-)

4 Jirka Jirka | 5. října 2010 v 23:18 | Reagovat

Ale čtem a rádi. Jen se hůř komentuje překládaná povídka, než autorem psaná, nemůžem ti zkoušet mluvit do děje :-). Vlastně ani nevím, čím se mi tahle povídka tolik líbí. Celkem vzato spoustu pasáží autorka odbyla, vlastně jsou jen převyprávěným obsahem originálu. A vlastních změn v ději je zatím dost málo. Nic to ale nemění na tom, že se mi to čte moc hezky a těším se na další kapitolky. Doufám, že když už je James naživu, že ani Siriusovi se během děje nic nestane. Za smrt Siriuse nemám Rowlu rád, "napsala" jen dva pořádný chlapy a z jednoho udělá zapšklýho exota (Snapea nemusím asi jmenovat) a druhýho pro jistotu zabije dřív, než ho v ději vůbec stihnem poznat. Jamese nepočítám - o něm ve skutečnosti Rowla skoro nic nepsala.

5 Ajka Ajka | 6. října 2010 v 16:18 | Reagovat

[1]: Moc díky za koment, pokusim se hejbnout kostrou, aby tu další kapitola byla co nejdřív.

[2]: Omluvám se, asi jsem to přehlídla, příště už napíšu Ginnny se třema:) Děkuju za koment.

[3]: Moc děkuju:) jsem ráda, že se ti to líbí, setkání Siria a Jamese...no nech se překvapit:)

[4]: Abych byla upřímná, ještě pořád jsem se k tomu, jestli Siria autorka zabije nebo ne, ve čtení nedostala. ale za chvíli tam budu. Ale stejně bych vám to neprozradila:) Chápu, že překládaný povídky se komentujou hůř. Nic tam měnit nemůžu (teda mohla bych, ale to by nebylo vůči pravý autorce fér.) Co se týče těch odbytých pasáží, při překládání jsem si jich samozřejmě všímala a snažila jsem se je alespoň mililinko obalit, aby to nebylo tak suchý, ale na druhou stranu, autorku asi moc nebavilo psát pasáže, který byli stejný, tak se je asi snažila zestručnit, aby se čtenář nenudil. Ale postupně tam bude stejnech pasáží míň jako třeba jen turnaj a tak.
Díky za koment:)

6 EliSqWa EliSqWa | 12. října 2010 v 17:22 | Reagovat

Naprosto báječná povídka!!! Už se těšim na další kapču :)

7 Ajka Ajka | Web | 12. října 2010 v 18:59 | Reagovat

[6]: Děkuju moc:)

8 Smithc767 Smithc767 | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 21:50 | Reagovat

I think this is one of the most important info for me. And i am glad reading your article. But wanna remark on few general things, The web site style is ideal, the articles is really excellent  D. Good job, cheers eeaddbgddbdfgkbb

9 Pharme54 Pharme54 | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 6:20 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://aieopxy2.com/osovrv/1.html">cheap goods</a>

10 Smithf208 Smithf208 | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 3:19 | Reagovat

Wow! This could be one particular of the most useful blogs We've ever arrive across on this subject. Basically Wonderful. I'm also a specialist in this topic so I can understand your hard work. deakggeeekcefdbf

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama