close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






10. kapitola - Noví přátelé a mozkomoři

11. září 2010 v 14:41 | Breanie, překlad Ajka |  Jiný začátek
Hurá na další kapitolu. Možná jsou tam chyby, ale tak co, no. Komentáře moc a moc potěší!!!!!!!!!!!

Kapitola desátá - Noví přátelé a mozkomoři
Následujícího dne Harry s Remusem nasedli do vlaku a vybrali si až úplně poslední kupé. Společnými silami vyzvedli kufry a Hedvičinu klec do přihrádky na zavazadla a potom už se Remus znaveně usadil na sedadle u okna. Harry věděl, že je Remus unavený, protože celou noc běhal po pozemku s Jamesem. Tušil, že se Remus bude chtít prospat. Dveře kupé se otevřely a vešli Hermiona, Ron a Ginny.
"Ahoj."
Hermiona se usmála, ale zmateným pohledem pohodila směrem k Remusovi. "Ahoj Harry, pane Lupine."
"Už profesore Lupine," podotkl Harry. "Strejda Moony přijal místo profesora OPČM."
"Gratuluju, pane profesore," blahopřála Ginny.
"Děkuju moc," odpověděl Remus. "Jsem za to opravdu rád. Ale teď, když mě omluvíte, si trochu zdřímnu." A ve vteřině spal jako zabitý.
Hermiona se zatvářila znechuceně. "To je hrozné! Jak může někdo prostě takhle rychle usnout?"
Harry ukázal na Rona, čímž Ginny přivodil záchvat smíchu. "Ron dokáže takhle rychle usnout."
"A taky spát jako zabitý," souhlasila Ginny.
Hermiona pokrčila rameny. "Aha."
"No takže, chtěl jsem se zeptat už včera, ale zapomněl jsem na to. Jak bylo v Egyptě?" zeptal se Harry.
"Skvěle!" vykřikl Ron. "Měls vidět všechny ty kletby, co tam mají. Některý pyramidy můžou vidět i mudlové, ale pak jsou tam pyramidy, který jsou skrytý a můžou je vidět jenom kouzelníci. Ty mají uvnitř věci, kterým by mudlové ani nevěřili. Třeba tu byl chlápek, kterej měl dvě hlavy, z toho jedna byla prasklá, potom měl osm prstů, bláznivý oko a pořád krvácel! Chápej, byl po smrti už tisíc let, ale ještě pořád krvácel! To je šílený. Podle Billa je to nějaká stará kletba, která způsobí, že ti nikdy snad nikdy nevyschne krev nebo co, takže pořád cítíš bolest z krvácení a ze svých zranění a tak. Představ si to, po tisíci letech ty zranění pořád krvácely. To bylo strašidelný, ale na druhou stranu zase hustý…" vysvětlil Ron. "Fred a George se pokusili zavřít Percyho v jedné hrobce, ale mamka na to přišla. Ten blb! Víš, on je teď prefekt! Kluci mu vzali jeho odznak, ale Percy si myslel, že jsem mu ho ukrad já. Hrozně kvůli tomu vyváděl. No, kluci mu ho trochu změnili na PRESBUŘT. Myslim, že na to ještě nepřišel."
Harry se zasmál. "Kluci si rádi z Percyho utahují, že?"
"Oni si rádi utahují z každého, ale Percyho to nejvíc štve," odpověděla Ginny.
"Aha. No a jak sis užila Egypt ty?" zeptal se jí Harry.
Ginny se na Harryho usmála. Pořád si nebyla jistá, jestli si ten rozhovor v Děravém kotli nevysnila. Nejenom, že se s ní spřátelil, ale nabídl jí, že za ním kdykoli může přijít, pokud by si s někým potřebovala promluvit. Nevěděla, jestli jí to bylo trapný, nebo ne. Rozhodně už ale nebyla do Harryho zabouchlá. Bylo jí trapně, když si uvědomila jak nemožně a nezrale se v jeho blízkosti v minulém školním roce chovala. Ale pak se stalo to s tím Tomem. Bylo jí nepříjemně z pomyšlení, že jí musel Harry v Komnatě zachraňovat. Ale on jí nic nevyčítal, což od něj čekala. Vůbec jí nedával za vinu, že kvůli ní málem umřel. Naopak tvrdohlavě trval na tom, aby si to přestala vyčítat. A ona si ho ještě víc vážila za to, jak k ní byl milý i po tom, co to loni tak zpackala.
Pamatovala si, jak ležela na ošetřovně a přišel k ní Bill s v zeleném sametu vázaným deníkem. Přesvědčil jí, aby si ho vzala. Že psaní do něj jí pomůže zapomenout na strach z deníku, který jí posedl. Pak se jí zeptal, jestli je ještě pořád zamilovaná do Harryho, a jak ona propukla v pláč a stulila se Billovi na klíně. Řekla mu, jak hrozně hloupě se chovala, jak ponižující to pro ni bylo, když jí Harry po tom všem přišel zachránit. Prostě jen chtěla, aby byl její přítel, takže se rozhodla jemu a Ronovi všechno říct, jenže potom přišel Percy a ona ztratila nervy. Teď si připadala, jak když Harrymu něco dluží, ale věděla, že on by to nepřijal. On se na to díval jen jako na rozhodnutí, které udělal.
A dobrá, už do Chlapce, který přežil, nebyla zamilovaná. Pochopila, že on není ta správná osoba, do které by se mohla zamilovat jako ve svých snech i přes všechny ty příběhy, které jí otec vyprávěl. Harry byl laskavý a ušlechtilý a stavěl své přátele na první místo. Věděla, že ta její poblázněnost byla jen dětská fantasie. A tohle už si dopřávat nemohla. Tom už jí všechnu nevinnost vzal. Ale pořád pro ni byl Harry krásný a úžasný a pořád milovala jeho oči. Ale chtěla být jeho kamarádka a ne to malé ztracené štěně, co ho doprovázelo na každém kroku, jak si samu sebe představovala v loňském roce. Proto, když se jí Harry zeptal, jak se měla v Egyptě, mohla se jen usmát. Nebyl to sen. On jí chtěl pomoc z čistého přátelství, ne jenom z lítosti.
Její rodina, všichni kromě Billa, jí litovali. Nerozuměli tomu, co se stalo. Nechápali, proč se změnila, proč se z toho nedokázala vzpamatovat. Všichni chtěli vědět, proč je jiná. Ale Harry i Bill jí rozuměl. Bill vždy chápal její náladu. I tehdy na ošetřovně si k ní sedl a vyslechl jí.
"Ach Bille, všechno jsem to byla já! To já psala do toho deníku a věřila všemu, co mi Tom psal. Já jsem poštvala to monstrum na mudlovské žáky a málem kvůli mně zemřel Harry," křičela tehdy.
Bill jí vzal do náruče tak, jako to dělával, když byla ještě menší. "Nesmysl, Firefly."
Bill pochopil, že Ginny už není ta malá nevinná holčička.
"Prošla sis peklem, Gin. Vím to. Mamka ani taťka by to nikdy nepochopili. Ale já jsem se v Egyptě naučil spoustě věcí. Můžu si jen představovat, jakými hrůzami sis musela s Ty-víš-kým projít. Sdílela si s ním duši, Firefly. A myslím, že právě Harry je jeden z těch, co tomu budou rozumět. Určitě tě z ničeho nebude obviňovat. Vždyť už on sám stál třikrát Ty-víš-komu tváří v tvář a to je mu teprve dvanáct. Oba máte v očích takový zvláštní výraz, který mi říká, že jste byli nuceni sakra hodně rychle vyrůst. Co jsi viděla, Firefly? Jaké hrozné věci ti ukázal?" ptal se jí opatrně Bill a dal jí pusu na čelo.
"Hrozné věci," popotáhla Ginny. "Kletby, smrt a sexuální…věci. Říkal, že na to, aby mě bazilišek zabil, potřebuje cítit krev nevinné."
Bill přikývl, v obličeji úplně bledý. "Takže, on byl jen…představa…chci říct, že tě nemohl…no…znásilnit, ne?"
"Ne, to ne," potřásla hlavou Ginny. "Teda ne fyzicky, ale psychicky… takové to přesně bylo, Bille!"
"Ššš, jsem tu, zlato. Kdyby sis někdy potřebovala promluvit, pošli mi sovu. Víš, že na dopisování jsem tu pro tebe vždycky."
"Dobře," špitla a stulila se u něj ještě víc.
"Ginny, myslím, že by sis měla promluvit i s Harrym. Pokusit se s ní spřátelit, víš. Přeci jenom, mohla by sis s ním promluvit o Komnatě a tak o všem…"Když neodpovídala, vzal jí jemně za bradu, takže se jí mohl podívat do očí. "Už si ohledně Harryho v pohodě, ne? Žádné další hloupé pobláznění?"
Ginny odmítavě zakroutila hlavou. "Ne, už ne. Jen se bojím s ním promluvit. Co když mě bude obviňovat z toho, co se stalo?"
"Tak potom mu jednu vrazím," odpověděl Bill.
Zasmála se a lehla si zpátky do postele. "Myslím, že to nebude nutné."
Usmál se a dal jí pusu na čelo. "Zůstanu tu celou noc s tebou. Ale teď už jdi spát a vypij si tenhle lektvar. Madame Pomfreyová říkala, že se ti nebudou zdát zlé sny."
Přikývla a s jeho pomocí vypila lektvar. Pak už se jen nechala odnášek do klidného bezesného spánku…jediného od doby, co se to všechno stalo.
Ginny se otočila na Harryho a zjistila, že se jí na něco ptal během toho, co se nechala unášet vzpomínkami. "Promiň, cože?"
Harry se usmál. "Hezkej výlet?"
"Jen jsem přemýšlela o něčem, co mi řekl Bill," smála se Ginny. "V Egyptě bylo fajn. Mamka ze mě udělala malý mimino. Nepustila mě do poloviny pyramid. Bála se, že bych měla noční můry."
"Vždyť je taky máš, ne? Slyšim tě v noci pořád brečet," řekl Ron. "Mimochodem, proč tu vlastně sedíš s náma? Proč nejsi se svýma kámoškama?"
Slzy vhrkly Ginny do očí dřív, než je stačila zarazit. Naštvaně se zvedla a vyběhla z kupé.
"Rone, co to sakra mělo bejt?" zeptal se Harry vztekle. Remus vedle něj hlasitě zachrápal.
"Co jako? Nikdy se s náma nebavila a najednou sis sem sedne," odpověděl trpce Ron. "Nechci, aby se moje sestra motala kolem."
Harry se na Rona ošklivě podíval a zvedl se. "Koukni, musím vám něco říct, ale nejdřív se podívám po Ginny, jestli je v pořádku."
Vyšel z kupé a hledal Ginny celým pět minut, než jí našel v zavazadlovém prostoru sedět na něčím kufru.
"Ginny?" ozval se opatrně Harry.
Ginny překvapeně zvedla hlavu a rychle si rukou setřela slzy. "Harry? Co tu děláš?"
Sedl si vedle ní a objal jí kolem ramen. "Ronem se netrap. Nechápe to. Vím, proč ti tak vadilo, když z tebe mamka dělala malou holčičku. Voldemort ti ukradl tu nevinnost. Vím to a ty to víš taky. To co bylo v těch kobkách, se dá jen těžko srovnávat s tím, co jsi zažila. A hádám, že nemáš noční můry o Egyptě, ale o Komnatě. Taky je mám."
"Proč tohle všechno děláš? Proč jsi na mě tak milej a chceš, abych se ti svěřila?" zeptala se a nechala slzy, aby jí smáčely tvář.
Harry nevěděl, co dělat teď, když brečela. Proto jí objal a nechal, aby se mu vybrečela na rameni. "Protože vím, jaké to je, když tě napadne. Moc si nepamatuju z doby, kdy mi zabil mamku, jen se mi vždy zdálo o spoustě zeleného světla a smíchu. Ale potom, když mi bylo jedenáct, jsem ho potkal znovu. Tehdy byl součástí Quirellova těla. Ještě pořád se mi o tom zdá. No a pak přišla komnata a přidala se k už tak hrozným nočním můrám. Vím, jaké ty sny můžou být. Jak strašidelné a reálné. Pokud vím, jsem jediná další osoba, kterou znáš, co má podobný zážitek, jako ty. Jen chci, abys věděla, že jsem tu, abych ti pomohl. Nevím jak ty, ale podle mě jsou situace, které spojují lidi dohromady. Rád bych byl tvůj kamarád, kdybys mě nechala."
Usmála se na něj a vytřela si slzy z očí. "Nechám. Děkuju, Harry. A promiň, úplně jsem ti zmáčela triko."
Harry se ušklíbl. "I na to jsou přátelé."
"Asi jo. Normálně nebrečím. Nesnáším to."
"Tak potom nebreč."
"Pracuju na tom," odpověděla se smíchem a setřela si zbytky slz z tváří.
"Půjdeš se mnou zpátky do kupé?"
Ginny odmítavě potřásla hlavou. "Ne, Ron mě tam nechce. Možná se stavím později, ale teď půjdu najít nějaké své kamarády."
"Dobře. Uvidíme se později."
Ginny přikývla a sledovala ho, jak odchází. Napadlo ji, jestli si uvědomil, že jí právě pomohl zahojit část jejího srdce.
***
Jakmile se Harry vrátil do kupé, Ron se vztekle zvedl ze sedadla. "Proč si běžel za Ginny? Vždyť je v pohodě!"
Harry se posadil a nasupeně se otočil na Rona. "Tak pro tvou informaci, Rone, v pohodě nebyla. V červnu si toho hodně zažila. Pamatuju si, Rone, jak jsi o ní měl strach, ale já jsem jeden z mála lidí, za kterými ona může jít, když si potřebuje promluvit. Ty noční můry, který má, nejsou o Egyptských hrobkách! Možná jsou ještě horší než ty moje. Sdílela s Voldemortem duši. A teď s tím musí do konce života žít. Už to není ta malá nevinná holčička. Teď už ví o životě víc, než vy všichni dohromady. A já jsem jí nabídl přátelství proto, že ano, zachránil jsem jí život a to spojuje lidi dohromady, ale hlavně, protože jsem jediná osoba, která jí chápe! Spokojení?"
Hermioně se po tvářích kutálely slzy, když přikývla. "Víš vůbec, jak moc jsi tímhle Ginny pravděpodobně pomohl?"
Ron pokrčil rameny. "Promiň, kamaráde. Máš pravdu. Ale Ginny je do tebe zabouchlá."
Harry potřásl hlavou. "Ne, není. Už jí to přešlo. Jsme jen přátelé. A ano Hermiono, vím, že se teď Ginny díky mě cítí líp. To byl taky můj záměr."
Jeho přátelé přikývli.
"Fajn, a teď vám musím říct něco důležitého. Jen mi slibte, že to nikomu neřeknete!"
Oba svorně přikývli.
"Tak jo, četli jste teď někdy článek v novinách o Siriusi Blackovi?"
"Jo," přikývl Ron, "utekl z Azkabanu! Celé ministerstvo je kvůli němu vzhůru nohama. Nikdo předtím odtud ještě neutekl."
"Někdo utekl z vězení?" zeptala se překvapeně Hermiona. "Ale jak? A proč utekl?"
"To je záhada," pokrčil rameny Ron. "Nikdo tomu nerozumí. Vězení střeží Mozkomoři a přes ty se nikdo nedokáže dostat."
Harry souhlasně přikývl. "Nevím, jak utekl, ale asi ví proč."
"Proč?" zeptala se nedočkavě Hermiona.
Harry se otočil na Rona. "Četl jsi v tom článku, za co šel do vězení?"
"No jo, zavraždil nějakýho frajera a myslim, že jediný co z něj zbylo, byl jeden prst. Taťka říkal, že ten prst pak poslali v krabičce jeho matce. Taky zabil dalších třináct mudlů, co tomu přihlíželi, a všechny jedinou kletbou."
"Proboha!" vykřikla Hermiona. "Kdy se to stalo?"
"Před dvanácti lety," odpověděl Harry. "Byl to táty a strejdy Remuse nejlepší přítel."
Ron otevřel překvapením pusu dokořán. "To ne! A vyklubal se z něj vrah."
"Hůř," povzdechl si Harry. "Ten chlap, kterýho zabil, byl Peter Pettigrew, tátův další nejlepší přítel. Všichni čtyři byli ve škole nerozluční. Když naši zjistili, že po nich Voldemort jde, rozhodli se použít Fideliovo zaklínadlo."
"Co to je?" zeptala se Hermiona. "Nikdy jsem o to nečetla."
"Já jo," ozval se opatrně Ron. "To sešleš tohle kouzlo na osobu, který svěříš jistý tajemství. To tajemství se potom nikdo nedoví, pokud mu to ta osoba nevyzradí."
"Přesně," souhlasil Harry. "No, naši se rozhodli udělat Strážcem tajemství Siriuse Blacka. Byl to jejich nejlepší přítel a na svatbě jim šel za svědka. Nicméně, taťka říkal, že v poslední minutě jim Black navrhl, aby Strážcem udělali Petera. Podle něj by si Voldemort nikdy nepomyslel, že by Strážcem udělali takovýho slabýho kouzelníka. Protože Peter nebyl zrovna mistr v kouzlení. Tátovi se to zamlouvalo, protože bylo všem jasný, že Voldmort půjde nejdřív po Blackovi, a tím půjde vlastně po falešné stopě.
No, ukázalo se, že Black už roky pracoval tajně pro Voldemorta. Hádám, že tu noc, co Voldemort zaútočil, ho Black k Peterovi dovedl. Musel vědět, že Peter by pod mučením tajemství neudržel. Taťka ani strejda Remus tomu nejdřív nechtěli věřit. Jenže, všechny důkazy byly proti němu.
Potom, když se táta staral o mamku v nemocnici, Black šel po Peterovi. Nejspíš ho obviňoval z Voldemortova pádu. Podle svědků na něj Peter křičel a dožadoval se vysvětlení, proč naše zradil. Potom ho zabil spolu se třinácti mudly, kteří s ním byli v ulici. Když na místo dorazili kouzelníci z ministerstva, našli Blacka, jak se uprostřed silnice šíleně směje. Poslali ho rovnou do Azkabanu."
"Páni," zašeptal ohromeně Ron a dosedl zpátky na sedadlo. "Tak o tomhle jsem nevěděl. Tady profesor Lupin a tvůj taťka musí být pěkně naštvaní, že utekl."
"To jo," přikývl Harry. "Podle taťky Black ani neví, že je naživu. Když ho poslali do Azkabanu, myslel si, že jsou mamka i taťka mrtví. No, ale je tu ještě něco."
"Co by to mohlo ještě být?" zeptala se sklíčeně Hermiona.
"No, zdá se, že ještě než utekl, stále si pro sebe mumlal 'Je v Bradavicích'. Alespoň Popletal a Mozkomoři to tvrdí. No a strejda Moony a táta si myslí, že utekl, aby mě zabil."
"Zabít tě?" vykřikl Ron. "To si snad děláš srandu!"
Harry zakroutil hlavou. "Nedělám. Podle Popletala si Black myslí, že tím, že mě zabije, přivede Voldemorta zpět."
"To je směšné!" vykřikla Hermiona. "To by ho zpátky nevrátilo."
Harry pokrčil rameny. "To ne, ale on si to myslí. Proto jsem byl celé léto zavřený doma. Taťka mě nechtěl pouštěn ven, protože se bál, aby se mi něco nestalo."
"To dává smysl," souhlasil Ron. "Ale můžeš do Prasinek, ne?"
"Jo, i když napřed řekl, že ne. Opravdu se o mě hrozně bál, ale nakonec jsem ho přemluvil. Vždyť, to není jako bych byl úplně sám, ne?"
"Ale pořád se ti může něco stát!" namítla Hermiona. "Vždyť zabil třináct nevinných mudlů."
"To jo, ale nemyslím si, že by zaútočil na partu dětí. Táta si to taky nemyslí. Je mnohem klidnější, když ví, že strejda Moony bude se mnou ve škole."
"To dává smysl," přikývla Hermiona.
"Jo, já-hej, kdo zhasnul všechna světla?" vykřikl Ron.
Celý vlak se najednou ocitl v naprosté temnotě. Venku se zablesklo a dveře kupé se otevřely.
"Au! Kdo si?"
"To jsem já, Rone," odpověděl Ginnin hlas.
"Au, tady sedím já," vyjekla Hermiona.
"Promiň," zašeptal Neville.
Harry ucítil, jak si někdo sedl vedle něj. "Kdo jsi?"
"Ginny."
"Proč zhasla všechna světla?" zeptal se Neville. "Vždyť tam ještě nejsme, ne?"
"A je tu hrozná zima," zašeptala Hermiona. "Kam se podělo všechno teplo?"
"Buďte zticha!" zasyčel Remus.
Dveře kupé se znovu otevřely a dovnitř vešla bytost, jakou Harry ještě nikdy předtím neviděl. Byla zahalená do černého pláště a přes hlavu měla kápi. Harry se otřásl, když si všiml slizké strupovité ruky, která vyčnívala z pláště. Najednou zaslechl ženský hlas, který volal jeho jméno. Před očima spatřil natolik známé zelené světlo a hlavou se mu ozval ušidrásající smích. Pak všechno zčernalo.
***
"Harry! Harry!"
Pomalu otevřel oči a uviděl Hermionu a Ginny na jedné straně a Rona na druhé, jak na něj ustaraně zírají.
"Kdo to křičel?" zamumlal a snažil se posadit.
Ginny mu pomohla se posadit. Stále se trochu třásla. "Nikdo tu nekřičel, Harry."
Podíval se kolem sebe. "Ale já slyšel… co se stalo? Co byla zač ta věc?"
"Mozkomor," odpověděl Lupin. V rukou svíral velkou tabulku čokolády, kterou rozlamoval na malé kousky, které rozdával všem okolo. "Hledal Siriuse Blacka. Donutí tě prožívat znovu ty nejhorší vzpomínky a cítit se-"
"-jako bys už nikdy neměl být šťastný," dořekla Ginny šeptem.
"Přesně," přikývl Remus. "Sněz tu čokoládu, bude ti líp. Já si jdu promluvit se strojvedoucím."
Harry si vzal kousek čokolády a kouknul se na své kamarády. "Co se vlastně stalo?"
"No, ten Mozkomor sem vešel a ty ses najednou začal tak nějak třást. Profesor Lupin se potom zvedl a vyčaroval hůlkou nějakou zářící bílou věc," vysvětlil Ron.
"Potom řekl, že nikdo pod svým pláštěm neskrývá Siriuse Blacka a řekl mu, ať odejde. No a tys omdlel."
Harry cítil, jak rudne. "Ale nikdo z vás neomdlel, že ne?"
"Já skoro jo," zašeptala Ginny.
Harry přikývl, ale nic neříkal. Proč nikdo jiný neomdlel? Ginny říkala, že skoro jo, ale nebylo to to samé, a nechtěl znít nějak sexisticky, ale byla to holka. Dojedl svou čokoládu a zvedl hlavu, když se vrátil Remus.
"Strojvedoucí říkal, že za chvíli budeme v Prasinkách. Měli byste se převléct."
Všichni přikývli, ale Harry si nemohl pomoct; cítil se, jako by s ním bylo něco špatně. Proč jako jediný na mozkomora reagoval tímto způsobem?

Pozn. překl. Tááákže. Další kapitolka je tu. Jsem zvědavá na vaše komentáře. Tahle kapitolka byla jedna z nejtěžších, co jsem zatím překládala, proto mi asi trvala tak dluho, i když je o mnoho kratší, než originál (za to vážně nemůžu, to ta čeština) Pořád tu jsou jisté podobnosti s originálem, ale líbilo se mi, jak to autorka trochu pozměnila a napsala svým způsobem.
TAKŽE PIŠTĚ KOMENTY!!! DĚKUJU:D

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 Iveta Iveta | Web | 11. září 2010 v 14:54 | Reagovat

Ahoj. Podívej se na web. Web se ti otevře když nad komentářem klikneš na web. Na webu si můžeš přidat vylepšení na blog aby si tam mohla třeba dávat více věcí, který tam teď nejdou. Jejich tam ted asi přes 100 je to totiz nově založený web.. Tak se jukni :D

2 Jirka Jirka | 11. září 2010 v 15:26 | Reagovat

No, jen mě zaujalo, proč vlastně na tu možnost s Červíčkem, tj. že Červíček nebonzoval sám od sebe, ale že ho Black předhodil Voldymu, nepřišel už dřív i někdo jinej. Nápad je to dost rozumnej, i když ho autorka nebo James s Lupinem úplně nedomysleli: proč by Červíčka, kdyby udal Potterovy nedobrovolně, nechal potom Voldy naživu a na svobodě, aby ho mohl Black honit?
Pořád mi vrtá hlavou, jak to tady dopadne, zdá se mi, že Sirius má mnohem menší šance prokázat pravdu, než v originále.

3 Ajka Ajka | 11. září 2010 v 16:48 | Reagovat

[2]: Tvá teorie je zajímavá, ale bohužel, já s tím nic neudělám. Ale můžu tě ujistit, že to stejně dopadne podobně, jako v originále, tady jsem od autorky čekala trochu víc.

4 Jirka Jirka | 11. září 2010 v 18:08 | Reagovat

Ajko jasně, už si to nepletu - vím, že čtu překlad :-). Jen mě prostě baví o tom přemejšlet.

5 Hogwarts Hogwarts | Web | 11. září 2010 v 18:40 | Reagovat

Zdravíčko!
Magického dne 9.9. byla založena škola Original Hogwarts. Byli bychom rádi, kdybyste se zaregistrovali, doufáme, že svého rozhodnutí nebudete litovat!
Děkujeme za každou registraci! Doufáme, že naše virtuální hra dlouho vydrží! Hodně zábavy při hraní RPG!

www.original-hogwarts.blog.cz

6 IRMA - SuperstarKonvickova IRMA - SuperstarKonvickova | E-mail | Web | 12. září 2010 v 16:02 | Reagovat

AHOJKY NECHCEŠ SE SPŘÁTELIT??

7 IRMA - SuperstarKonvickova IRMA - SuperstarKonvickova | E-mail | Web | 12. září 2010 v 17:30 | Reagovat

UŽ JSEM SI TĚ PŘIDALA :-)

8 Dorea Dorea | Web | 13. září 2010 v 20:35 | Reagovat

líbí se mi ty rozdíly mezo priginálem od Rowlingové a autorčiným/autorovým dílem, někdy jsou sotva patrné a pak prásk :-D díky za překlad a těším se na další ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama