20. srpna 2010 v 13:44 | Breanie, překlad Ajka
|
2. polovina.
Harry vešel do Komnaty a s obavou se ohlédl za sebe. Měl strach, jestli se Ronovi něco nestalo. Lockhart se pokusil na ně použít paměťové kouzlo, místo aby jim pomohl zachránit Ginny. Jenže kouzlo se obrátilo proti němu a zbortilo půlku tunelu. Harry tak zůstal sám na druhé straně zásypu. Doufal jen, že než se s Ginny vrátí, stačí Ron odházet alespoň část kamení, aby se dostali zpátky. Zastavil se, když zaslechl hlasy, které se ozývaly zpoza velké kamenné sochy hada.
"To neudělám!" rozlehl se Komnatou Ginnin hlas.
"Uděláš, co ti řeknu!" v mužském hlase byl znatelný vztek. "Nebo poneseš následky."
"Nemůžeš mi nic udělat!" odpověděla Ginny. "Nikdy Harryho nedostaneš. On mě sem totiž nepřijde zachránit, Tome."
Tom se krutě zasmál. "Takže jsi konečně zjistila, že s tebou nechce mít nic společného, malá Ginny? Jsi jen ubohá, malá holka. Nikomu chybět nebudeš!"
"Ale budu," špitla Ginny. "Billovi a Charliemu."
"Bill je v Egyptě a Charlie v Rumunsku. Copak to nevidíš? Odstěhovali se od tebe, abys je už neotravovala. Crucio!"
Ginnin křik se odrážel od stěn komnaty. Harryho bolestivě bodlo u srdce.
"Víš, jak přivolat baziliška, Ginny Weasleyová?"
Pomalu se postavila. Krvácel jí ret a celá se třásla. "Nedovolím, abys napadal další mudlovské děti."
Tom se zlomyslně usmál. "Ne? Můj bazilišek má hlad. No, myslím, že čistokrevná mu bude stačit. Přeci jenom jsi taková malá krvezrádkyně. Nepozná rozdíl."
"Ty ne-nemůžeš ovládat to monstrum," vzlykala Ginny.
"Samozřejmě, že můžu. Poslouchá mě. Čistokrevných se sice ani nedotkne…pokud…"
"Pokud co?" zeptala se Ginny. Hlas se jí třásl a pohled nemohla odtrhnout ze své hůlky v Tomových rukou.
"Krev nevinných vždy přitáhne jeho pozornost."
Ginny zbledla a ucouvla o krok zpět. "Krev…cože?"
Tomův úsměv se ještě rozšířil, v očích měl zvláštní červenou záři. "Je mnoho způsobů, jak bych si mohl vzít tvou nevinnost, malá Ginny. A všechny by byly zábavné." Popadl jí a strhl z ní hábit, takže tam stála jen v halence a sukni. "Co ty na to?"
Slzy jí zmáčely tvář, jak se mu snažila vytrhnout. "Nikdy!"
"Crucio!"
Ginny padla s křikem na podlahu. Po chvíli děsivě zbledla a zůstala ležet. Tom se na ní ušklíbl. "Vypadá to, že se konečně vrátím zpět."
Harry se třásl, když vylezl zpoza sochy. Ten kluk, ten prefekt, co obvinil Hagrida z otevření Komnaty, byl samá lež. To, co právě…Harry přiběhl k Ginny, připraven bojovat, ale Tom Raddle byl pryč.
Harry odložil hůlku a jemně s Ginny zatřásl. "Ginny, Ginny! Prosím Ginny, ty nesmíš umřít! Promiň, že jsem nepřišel dřív. Prosím, Ginny! Promiň, že jsem se schovával. No tak!"
"Ta se už neprobudí," ozval se za ním Tom Raddle.
Harry se na něj zděšeně otočil. "Co tím myslíš, že se už neprobudí? Není snad…"
"Mrtvá? Ne, ještě ne."
Harrymu se rozbušilo srdce, když jí zvedl do náručí. "Dostanu jí pryč."
Tom se pobaveně ušklíbl. "Myslím, že ne."
Když Harry zjistil, že si Tom hraje s jeho hůlkou, polkl. Odtud se nedostane bez boje. Ale bez Ginny neodejde!
***
Harry se zhluboka nadechl, když po několika hodinách on, Ron, Ginny a Lockhart dorazili ke kabinetu profesorky McGonagallové. Jemně stiskl Ginny ruku a pousmál se na ní. "Dobře to dopadne, slibuju."
Slzy se jí kutálely po tvářích, ale přikývla. Pohled sklopila k podlaze a začala se třást.
Ron na svou sestru povzbudivě kývl. "Neboj, nenecháme, aby tě vyloučili. Nebyla to tvá vina. Všechno, co se stalo…to jsi nebyla ty."
Ginny vzlykla a pevně stiskla Harryho ruku.
Harry s pohledem na Rona zakroutil hlavou, aby přestal mluvit, a otevřel dveře.
Všichni přítomní zvedli hlavu a překvapeně se podívali na tu podivnou čtveřici. Harry vešel jako první, v jedné ruce Ginny, v druhé zkrvavený meč a Moudrý klobouk. Na rameni mu spokojeně seděl Fawkes, Brumbálův fénix. Všichni měli hábity pokryté slizem, a v Harryho případě i krví. Brumbál se spokojeně usmíval, zato James a pan a paní Weasleyovi jen stěží skrývali ustaraný výraz. McGonagallová vypadala, že se každou vteřinou sesype.
Paní Weasleyová nadšeně vyjekla a vyběhla Ginny obejmout. James k Harrymu přistoupil, vzal si od něj meč a deník, které položil na stůl, a pak syna sevřel v náruči. "Máš co vysvětlovat!"
Harry přikývl, ale pak uslyšel, jak Ginny hlasitě vzlyká matce do hábitu. "Všechno je to moje vina. To jsem byla já."
"Co to říkáš?" zeptala se jí zmateně paní Weasleyová.
Harry se otočil na celou místnost a začal vyprávět. Začal tím, jak zaslechl hlas, který nikdo jiný neslyšel. Potom, jak zjistil, že je hadí jazyk a jak si všichni mysleli, že to on je Zmijozelův dědic. Vylíčil jim, jak našel deník, a v něm spatřil vzpomínku, ve které byl Hagrid obviněn z prvního otevření komnaty. Řekl jim, jak mu někdo deník ukradl. Pokračoval jejich cestou za pavouky do Zapovězeného lesa, kde od Aragoga zjistili, že Hagrid je nevinný a dívka, která tehdy zemřela, byla Uršula. Řekl jim, že u Hermiony našli vytrženou stránku z knihy, ve které se psalo, že tím monstrem je bazilišek. Což vysvětlovalo chování pavouků, zabití Hagridových kohoutů i proč je Harry jediný, proč ho slyší. Dospělí žasli, když jim Harry vylíčil, jak se s Ronem vydali za Lockhartem, a by mu řekli, kde je vchod do Komnaty. Jak ho odtáhli do umývárny Ufňukané Uršuly, kde jim mrtvá dívka prozradila, jak zemřela. Harry potom otevřel vchod do Komnaty.
Harry se na chvíli odmlčel, aby se mohl napít. Na chvíli se pohledem zastavil na Ginny. Rozhodl se přeskočit to, co vyslechl mezi Tomem a Ginny a pokračoval tím, jak se setkal s Tomem Raddlem, jak zabil baziliška a jak Ginny a ostatní odvedl do bezpečí. Snažil se z toho Ginny vynechat, jak nejvíc to šlo. Pořád se bál, že by mohla být vyloučená.
"Mě by zajímalo," ozval se Brumbál, "jak mohl Lord Voldemort otevřít Tajemnou Komnatu, když je podle mých zdrojů v Albánii."
"Pomocí tohohle deníku, pane," vysvětlil Harry.
Ginny se vytrhla paní Weasleyová. "To jsem byla já, pane, to já jsem do něj celý rok psala."
"Ginny!" vykřikla paní Weasleyová.
Pan Weasley se na dceru káravě podíval. "Neříkal jsem ti snad, že nemáš věřit ničemu, co samo myslí, aniž bys věděla, kde to má mozek?"
"Promiň, tati." Setřela si slzy z tváře a skočila panu Weasleymu do náruče. "Já vím, když já prostě myslela, že…on…že je to můj kamarád."
Artur jí dal pusu na čelo a konejšivě jí hladil po zádech. "To je v pořádku, zlato. Všichni děláme chyby. Není to tvoje vina."
"Ale oni mě vyloučí!"
"Kdepak, ne dnes," usmál se Brumbál. "Voldemort dokázal zmást i starší a moudřejší čarodějky, než si ty. Myslím, že bude nejlepší, když si s rodiči zajdeš na ošetřovnu, kde ti dá Madame Pomfreyová něco na uklidnění."
Jakmile za nimi zaklaply dveře, otočil se Brumbál na Harryho a Rona. "Myslím, že jsem vám na začátku roku řekl, že pokud ještě jednou poručíte školní řád, budu vás muset vyloučit?"
Oba dva se na profesora zděšeně podívali.
"Nicméně myslím, že někdy musíme vzít svá slova zpátky. Oba dostáváte 200 bodů a zvláštní ocenění za mimořádné služby škole. Byl byste teď, pane Weasley, tak laskav a zanesl tenhle dopis do sovince a poslal ho do Azkabanu? Myslím, že je načase, aby se Hagrid vrátil."
Ron odešel a nechal tam Brumbála jen s Harrym a Jamesem.
"Nejdřív Harry, bych ti chtěl poděkovat," začal Brumbál. "Tam dole v Komnatě jsi musel prokázat, že opravdu stojíš na mé straně, jinak bys Fawkese přivolat nedokázal. A teď…nechtěl bys mi něco říct?"
Harry se zavrtěl na židli a než se otočil k Brumbálovi, nervózně pohlédl na Jamese. "No, …Raddle, on mi řekl, že…no, že jsem jako on. Mluvím hadím jazykem a Moudrý klobouk mě chtěl původně zařadit do Zmijozelu."
"Harry! Neměl bys takové hlouposti brát na vědomí. Jen se tě snažil zmást!" vykřikl rozčileně James.
Brumbál přikývl a Jamesovu poznámku ignoroval. "Samozřejmě. Měl pravdu. Ve spoustě věcí jsi jako on. Oba jste chytří, máte zvláštní talent na porušování školního řádu, a mluvíte hadí řečí. Myslím, že tuto schopnost na tebe nevědomky přenesl tu noc, co se tě pokusil zabít."
"Takže bych měl být ve Zmijozelu," řekl Harry zoufale.
Brumbál nesouhlasně potřásl hlavou. "Ne. Proč tě Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru?"
"Protože jsem to chtěl."
"No jistě. O tom, jací jsme, vypovídají naše volby. Tím se od Voldemorta lišíš. Pokud chceš důkaz, že opravdu patříš do Nebelvíru, prohlédni si ten meč."
Harry zvedl meč, kterým zabil baziliška a pak to spatřil. Na jílci se leskl nápis Godric Nebelvír.
"Jen pravý Nebelvír dokáže z klobouku meč vytáhnout."
Harry se na Brumbála usmál a odložil meč, když do místnosti vtrhl Malfoy a za sebou táhl Dobbyho.
"Takže jste zpátky. I přesto, že jste byl odvolán."
"Ach, Luciusi. Legrační, že většina členů správní rady se domnívá, že byste proklel jejich rodiny, kdyby to potvrzení nepodepsali."
Malfoy sjel pohledem k Harrymu, který tam postával s Jamesovou rukou na svém rameni. "Takže jste našli viníka?"
"No jistě," přikývl Brumbál. "Byla to ta samá osoba, jako tenkrát, Luciusi. Avšak, tentokrát se Voldemort zmocnil Ginny Weasleyové pomocí tohoto deníku."
Harry sledoval Dobbyho, který nejprve ukazoval na deník, potom na pana Malfoye a nakonec se začal mlátit do hlavy. Harry pochopil a přikývl.
"To vy jste dal Ginny Weasleyové ten deník. Tehdy v Krucáncích a Kaňourech."
Pan Malfoy se nehezky usmál. "Dokaž to."
"Myslím, že to už nebude potřeba," namítl Brumbál. "Každopádně se pro příště ujistěte, že se žádné další staré školní věci Lorda Voldemorta nedostali do nevinných rukou. Hezký den."
Malfoy se otočil, nasupeně odkráčel z místnosti a Dobbyho táhl za sebou.
"Dobrá práce, Harry," ozval se James. "Teď už víme, odkud se vzal ten deník."
Harry přikývl a natáhl se pro deník. "To jo. Pane profesore, mohl bych si půjčit ten deník?"
"Samozřejmě, Harry."
Harry se usmál a vyběhl z kabinetu, nechávajíc za sebou zmateného Jamese. Stáhl si jednu z ponožek a strčil do ní deník. Pak vyběhl za panem Malfoyem.
"Pane Malfoyi, něco jste si zapomněl," volal. Pan Malfoy se zastavil a Harry mu podal ponožku s deníkem. "Tohle je myslím vaše."
Pan Malfoy vyndal deník a ponožku odhodil, než se otočil na Harryho. "Jednoho dne skončíš stejně, jako tvá matka. Dobby, jdeme."
Ale Dobby s úžasem v očích zíral na špinavou černou ponožku ve svých rukou. "Pán dal Dobbymu ponožku. Dobby je volný!"
"Cože? Žádnou zatracenou ponožku jsem ti nedal!" Pohlédl na Harryho a z očí mu sršely blesky. "Ukradls mi mého sluhu, ty kluku!" zavrčel, vytáhl hůlku a namířil jí na Harryho.
"Dotkni se mého syna a budeš si přát, aby ses nikdy nenarodil!" zařval James a vrhl se před Harryho.
Malfoy nasupeně schoval hůlku a odkráčel pryč.
Dobby se na Harryho zbožně usmál. "Harry Potter mě osvobodil. Jak se Vám jen Dobby odvděčí, pane?"
"Slib mi, že už se nikdy nebudeš pokoušet zachránit mi život."
James se zasmál, když Dobby přísahal a potom s hlasitým prásk zmizel. James chytil Harryho kolem ramen a společně se vydali na ošetřovnu. "Udělal si dnes večer dobrou věc."
Harry se na otce zmateně podíval. "Ty se nezlobíš?"
James pokrčil rameny. "Trochu jo. Šli jste tam dolů, aniž byste věděli, co na vás čeká. Mohls být vážně zraněný nebo i hůř…Ale, udělal bych to samé, takže plísnit tě za to asi nemá smysl."
"Nemohl jsem jí tam nechat, tati. Lockhart se rozhodl vzít roha. Vůbec si s tim nelámal hlavu. Neměli jsme čas někomu říct o pomoc…Prostě jsme museli."
"Já vím. Ginny má štěstí, že má kolem sebe dva kluky, co jsou ochotní pro ni riskovat život. Ani ji neznáš příliš dobře, ale dělal sis o ní starosti, protože je to sestra tvého nejlepšího kamaráda. To už něco znamená a to, cos dneska večer dokázal…Jsem na tebe pyšný."
Harry se uličnicky usmál. "Takže nemám průšvih?"
"Ale máš. Máš tři týdny zaracha na famfrpál. Ale stejně jsem na tebe pořád pyšný."
Harry si povzdechl a vešel na ošetřovnu. "Za pokus to stálo."
"Pravý Poberta musí vždy přijmout důsledky svých činů. A teď pojď. Kouknem se, jak je Ginny. Madame Pomfreyová by se na tebe taky měla podívat. Přeci jenom, zabití baziliška a zničení Voldemortovy vzpomínky není jen tak."
"Jasně, tati."
James Harrymu prohrábl vlasy a zavrtěl hlavou. Jaký otec, takový syn.
***
Hostina byla skvělá. Jejich 400 bodů Nebelvíru opět pomohla vyhrát Školní pohár. Cesta vlakem byla plná smíchu a posledního kouzlení. Ginny jim pověděla, že nachytala Percyho, jak se líbá s Penelopou Clearwaterovou, což bylo podle Percyho to tajemství, co jim tehdy chtěla říct.
Na nádraží se Harry se všemi rozloučil, Hermiona ho naposledy objala, což způsobilo, že se začal červenat, a potom už se s tátou vydal domů. Další rušný rok skončil.
Pozn. překl: Tak co ke kapitolce...příběh tady není moc rozdílnej, ale to se časem samozřejmě změní. Ono je logický, že James má asi docela malej vliv na to, co se děje v Bradavicích, ale další kapitolka, už zajímavější, se blíží. Do příběhu se konečně vrací Sirius!!!! a musím prozradit, že jeho osud je mnohem lepší, než v originálu. Zatím. (ve čtení jsem teprve ve třicáté kapitole, což je začátek pátého ročníku, takže ani já zatím nevím, jestli autorka Siriuse zabije. Budu doufat, že ne.) Komentáře moc a moc potěší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jinak, další kapča bude zase nevim kdy, ale je kratší, takže snad dřív, ale i tak mi přijde, že kapitoly přidávám docela rychle, když to srovnám s jinými povídkami, co mají takhle dlouhé kapči. No tak nic. Já jdu dělat něco užitečného:) Mějte se, a doufám, že se vám kapitolka líbila, pokud ne, budu doufat, že další už bude:D
Miluju tuhle povídku sice je trochu nudná tím že je zatím stejná jako normální harry potter ale počkám si až to začne být trochu jiné JESUPER jen tak dál