12. srpna 2010 v 13:02 | Breanie, překlad Ajka
|
Druhá část:
***
Už brzy ráno byl Harry připravený a oblečený na cestu. Nemohl se dočkat, až uvidí Rona. Seběhl do kuchyně a nedočkavě zůstal stát ve dveřích. James seděl u stolu a četl si noviny.
"Už pojedem?"
James pobaveně zakroutil hlavou a odložil noviny. "Jsi připravenej? Nechceš snídat?"
Harry zakroutil hlavou. "Nechci."
James dopil kafe a zvedl se. "Tak jo. Pojď. Pojedem tam autem."
Harry se ušklíbl. Bylo až neuvěřitelné, jakou zálibu měl James v mudlovských věcech. Měli tři auta: červeného Mustanga - kabriolet, modrou korvetu StingRay a černé Ferrari (Pokud jsou ty názvy aut špatně, tak se omlouvám, v autech se moc nevyznám, v originále to je: a red mustang convertible, a blue corvette stingray, and a black Ferrari. Pozn. překl.) Remusovi to taky přišlo neuvěřitelné, ale jízdu ve sportovním autě nikdy neomítl. V jejich domácnosti byla spousta magických, ale i mudlovských předmětů. Měli počítač i telefon.
Harry spěchal za otcem do garáže, sednul do mustanga vedle otce a zapnul rádio. Usmál se, když začali hrát AC/DC. V tichosti projeli Skotskem do Anglie až k městečku Vydrník svatého Drába. Díky několika kouzelným vylepšením, která do auta James nainstaloval, byli ve městečku za pouhou hodinu. Když vjeli na příjezdovou cestu a Harry poprvé spatřil Ronův dům, musel se smát. Byl to ten nejlepší dům, jaký kdy v životě viděl.
Dům byl čtyřpatrový, ale zdálo se, že k nim postupně jednotlivá patra přistavovala. Dům byl celý nakřivo, takže pohromadě stál asi jen díky kouzlům. Před domem stála dřevěná cedule s nápisem Doupě. Za domem stál velký dřevěný kurník a Harry zahlédl i dřevěný přístřešek, patrně na košťata. Harry si dokázal velice snadno představit, že tu Ron, Fred a George bydlí. Byl to úžasný dům.
"Ten dům je skvělej!" řekl Harry.
James se zasmál, zaparkoval a spolu s Harrym vystoupil. "To jo, potkal jsem Artura Weasleyho v práci a musím říct, že je hodně výstřední. Ten dům je přesně jako on."
Harry zaklepal na vchodové dveře, zatímco se James zvědavě rozhlížel po zahradě. Dveře otevřela mile vypadající, trošku baculatější žena se zářivě červenými vlasy a modrýma očima. Harry si ji pamatoval z nádraží.
"Harry, drahoušku! Tak ráda tě vidím, pojď dál!" vyzvala Harryho paní Wealseová, než jí pohled padl na Jamese. "Lo-lord Potter? Jaké překvapení! Už jste snídali?"
James zakroutil hlavou. "Ne ještě ne, Harry se nemohl dočkat, až uvidí Rona. Snad vám nevadí, že jsme sem tak vtrhli."
Paní Weasleyová se laskavě usmála. "To víte, že ne. Jen pojďte dál, udělám vám něco k snídani."
Posadili se k dlouhému dřevěnému stolu, zatímco se paní Weasleyová pustila do vaření. "Zrovna včera večer jsem říkala Arturovi, že jestli se Harry do konce týdne neozve, zajedeme k vám a zjistíme, co se děje."
James souhlasně pokýval hlavou. "To samé jsme se rozhodli udělat my. Ukázalo se totiž, že jeden domácí skřítek schovával Harryho dopisy, protože nechtěl, aby se vrátil do školy. Zjistili jsme to zrovna včera. Hádám, že ani Ron nedostal žádné dopisy od Harryho?"
"Ne, ani jeden. Trochu divné, na skřítka," uvažovala paní Weasleyová.
Harry pokrčil rameny. "Nevím. Každopádně si myslím, že to udělal schválně. Byl to trochu zvláštní skřítek…Všichni ještě spí?"
Paní Weasleyová se usmála a dala na stůl slaninu, vajíčka, domácí hranolky, šunku, tousty a párky. "Ne ne, za chvíli budou dole. Zdržíte se jenom dneska? Nechcete tu zůstat do konce prázdnin?"
"Do konce prázdnin?" vykřikl nadšeně Harry. "Můžu, tati?"
James pokrčil rameny. "Jestli chceš a jestli to paní Weasleyové nevadí…"
"Samozřejmě nevadí," usmála se paní Weasleyová. "Ron bude nadšený a navíc, co je pro nás jeden člověk na víc. Jde jen o vás, Lorde Pottere. Nechci, abyste si myslel, že se vám snažím odvést vašeho syna. A můžete mi říkat Molly."
"Říkej mi Jamesi, nesnáším, když mi někdo říká mým titulem. Myslím, že Harry bude rád. Díky Molly. Takže Harry, myslím, že ti zabalím věci a přivezu později, co ty na to?"
"Dobře, díky." Harry zvedl hlavu za zvukem a s úsměvem se otočil na schody. "Ahoj Rone!"
Ronovi se oči rozšířily překvapením. "Harry! Co tu děláš?"
Harry pobaveně pokrčil rameny. "Přijel jsem na zbytek prázdnin."
Ron se rozzářil. "Skvělý!" Sedl si vedle Harryho a začal si plnit talíř. "Proč si vlastně celý prázdniny nenapsal?"
"To je na dlouho. Řeknu ti to později."
"Hej, Harry je tu!" vykřikl Fred, který spolu s Georgem vešel do kuchyně.
George se zakřenil. "Zdar Harry!"
Přisedli si ke stolu a hladově si začali nakládat na talíř. Po chvíli se přiloudal i rozespalý Percy a hned po něm přiběhla malá zrzka, kterou si Harry pamatoval z vlakového nádraží.
"Mami, neviděla jsi můj svetr?"
Paní Weasleyová se na svou dceru usmála. "Podívej se do koše na prádlo."
Dívka přikývla, ale jakmile si všimla Harryho, tiše vypískla a s tváří rudou jako rajče vyběhla z kuchyně pryč.
"Kdo to byl?" zeptal se Harry.
Ron se ušklíbl. "Ginny. Mluvila o tobě celé léto. Bylo to k nevydržení."
James se na Harryho uličnicky usmál. "Líbíš se jí."
Harry zrudnul a vyplázl na otce jazyk. V tu chvíli vešel do kuchyně rozespalý pan Weasley. "Dobré ráno všichni." Překvapeně pohlédl na Jamese a Harryho. "Ahoj Jamesi. Ty musíš být Harry, že? Jaké překvapení."
"Harry chtěl vidět Rona a Molly mu nabídla, aby zůstal do konce prázdnin," vysvětlil James důvod jejich návštěvy.
Harry přikývl na pozdrav. "Těší mě, pane."
Pan Weasley se spokojeně usmál. "Harry, víš něco o mudlech?"
"Trochu jo," připustil Harry váhavě. "Proč?"
Pan Weasley se pustil do snídaně, ale přitom ještě stačil předložit svou otázku. "Skvělé! Tak to určitě víš, k čemu slouží gumová kachnička."
Harry vyprskl smíchy, ale pak si uvědomil, že to pan Weasley myslí vážně. "Aha, no-"
Byl přerušen sovami, které vletěly do kuchyně otevřeným oknem. Paní Weasleyová popadla dopisy a usmála se. "Dopisy z Bradavic. A je tu dokonce i jeden pro Harryho. Brumbálovi nic neunikne. Budeme muset zajít na Příčnou."
Harry roztrhl svůj dopis. Byl stejný jako loni s výjimkou seznamu nových učebnic:
Miranda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (2. Ročník)
Zlatoslav Lockhart: Souboj se smrtonoškou
Zlatoslav Lockhart: Čtrnáct dní s čarodějnicemi
Zlatoslav Lockhart: Génius a ghůlové
Zlatoslav Lockhart: Toulky s Trolly
Zlatoslav Lockhart: Cestování s upíry
Zlatoslav Lockhart: Výlety s vlkodlaky
Zlatoslav Lockhart: Jaro s yettim
"Kdo je Zlatoslav Lockhart?" zeptal se Harry. "Napsal většinu našich nových učebnic."
Fred s Georgem se ušklíbli. "Ten blonďák, co se líbí mamce. Vsadím se, že nový učitel na OPČM bude čarodějka."
James dojedl a zvedl se. "No Molly, děkuju za vynikající snídani. Později se ještě stavím s Harryho věcmi. Arture, nechceš svézt do práce?"
"V mudlovském autě?" zeptal se nadšeně pan Weasley.
"Jo," přikývl James. "Kabriolet - Mustang."
Pan Weasley si spokojeně promnul ruce, rozloučil se s ostatními a spolu s Jamesem zmizeli venku.
Paní Weasleyová se otočila k synům. "Rone, Frede, Georgi, potřebuji odtrpaslíkovat zahradu."
"Ale mami, Harry právě přijel," stěžoval si Ron.
"To je sice hezké, ale určitě vám to nebrání v práci. Teď se ještě koukneme, co na to říká Zlatoslav."
Fred si odfrkl. "Mami, my vím jak odtrpaslíkovat zahradu. Harry, dělal si to někdy?"
Harry zakroutil hlavou. "Ne, my nemáme na zahradě trpaslíky."
George se zasmál. "Tak pojď. Ukážeme ti, jak na to."
***
Podle Harryho názoru bylo Doupě zajímavé místo. Po několika dnech zde strávených měl jasno - Doupě bylo po Bradavicích a domově jeho nejoblíbenější místo na světě. Nejenže se k němu všichni chovali hezky (Paní Weasleyová mu při každém jídle třikrát nebo dokonce čtyřikrát přidala) a dovolili mu zůstat do konce prázdnin, měli taky v podkroví ghůla. Weasleyovi každou chvíli zvali Jamese a Remuse na večeři. Harry si prázdniny parádně užíval.
Teď se chystali do Příčné ulice. Harry byl docela překvapený, že Ginny nastupuje do Bradavic už letos. Když se nad tím zamyslel, docela i vypadala na jedenáct, jen mu prostě připadala tak mrňavá.
Vždycky, když byla kolem něj, byla tak stydlivá; vždycky něco převrhla, když vešel do místnosti, narážela do nábytku, nebo se zakoktala a spadla. Snažil se příliš si toho nevšímat; třeba se bude cítit míň trapně. Za tu dobu, kterou tu strávil, mu stěží řekla dvě slova…Nemluvě o tom, že si z něj James dělal legraci. Harry byl její první láska. Bylo mu z toho trochu trapně.
K přepravě do Příčné ulice použili Letax. To byl Harryho nejméně oblíbený způsob cestovaní. Přesto byl na sebe pyšný, když se objevil ve správném krbu. U Gringottových se sešli s Hermionou, a když si obstarali všechny nákupy, vyrazili do Krucánků a Kaňourů. Překvapeně zjistili, že se celým krámkem táhne dlouhá fronta. Když se protlačili dovnitř, zjistili důvod - jistý čaroděj zde rozdával autogramy.
Hermiona nadšeně vypískla. "My uvidíme Zlatoslava Lockharta na vlastní oči!" Když uviděla Ronův znechucený pohled, pokrčila rameny. "Napsal většinu našich učebnic."
Když fotograf stoupnul Ronovi na nohu, měl co dělat, aby se udržel. Harry mu chtěl říct, ať se na to vykašle, když se stísněným prostorem ozval úlisný mužský hlas.
"Vždyť to je Harry Potter!"
Lidé kolem Harryho si začali naléhavě šeptat a než se Harry nadál, stanul po boku Lockharta smějícího se na protivného fotografa. Lockhart měl zlatavě blonďaté vlasy pečlivě sčesané a neuvěřitelně bílé zuby.
"Usměj se Harry. Zasloužíme si být na titulní straně."
Harry se snažil z Lockhartova sevření vykroutit. Cítil, jak rudne. Co dává tomuhle člověku právo poutat k němu pozornost? Co když nechce být na tý zatracený titulní straně? Obrátil svou pozornost zpět k Lockhartovi, který mu zrovna strčil do ruky velký balík knih.
"Dámy a pánové, tohle je ideální čas na malé oznámení. Když dnes mladý Harry vstoupil do Krucánků a kaňourů, chtěl si jen koupit můj životopis Mé kouzelné já, které mu spolu se všemi učebnicemi s radostí daruji zdarma. Netušil však, že už brzy se mu a jeho spolužákům dostane mého opravdového kouzelného já. Ano, dámy a pánové, je mi nevýslovnou ctí vám oznámit, že od září nastupuji do Bradavické školy čar a kouzel coby nový profesor Obrany proti černé magii."
Harry využil bouřlivého potlesku, aby se protlačil zpět k Weasleyovým.
"Na, vezmi si je, já si své koupím sám," řekl Ginny a vložil jí všechny nové učebnice do kotlíku.
Paní Weasleyová Harrymu poděkovala za učebnice, zatímco odstín Ginniny tváře nabýval stále červenější barvu.
"To ti dělá dobře, co Potter?" ozval se nad nimi známý hlas. "Slavný Harry Potter si nemůže dojít ani pro knížky, aby nebyl na titulní straně!"
"Nic takového přece nechtěl," ozvala se Ginny. Harry se na ni překvapeně podíval; to bylo poprvé, co v jeho blízkosti promluvila.
"Tak ty ž máš holku, Potter?" ušklíbl se Malfoy.
Ginny znovu zčervenala zrovna ve chvíli, kdy se objevili Fred a George. "Pojďte pryč, tady je hotový blázinec."
Za zády mladého Malfoye se objevil vysoký muž s dlouhými blonďatými vlasy a arogantním výrazem ve tvář. "No tak, Draco? Nepředstavíš mi své spolužáky?" Jeho studené oči se otočily ke skupině. "Harry Potter, je mi ctí, ž tě konečně poznávám. A tohle musí být slečna Grangerová?" Když Draco přikývl, pokračoval: "A vy musíte být Weasleyovi."
Otočil se k Ginny a vzal jí z kotlíku starou učebnici přeměňování, zrovna když se objevil pan Weasley. "Ts, ts, Arture. Vypadá to, že vám Ministerstvo příliš neplatí. Těch přesčasů…a stejně pořád nemáte na to, koupit své dceři něco slušného."
Panu Weasleymu z očí sršely blesky. "Oba máme jiný názor na to, co je slušné, Luciusi."
Harry si nebyl jistý, co se stalo potom. Věděl jen, že se pan Weasley a pan Malfoy pustili do sebe a nadělili přitom v knihkupectví pěknou spoušť, zatímco se je paní Weasleyová snažila trochu zklidnit. Po chvíli se objevil Hagrid a oba muže od sebe odtrhl. James byl dost naštvaný, nechápal co je Lockhart zač, že si dovolí poutat k Harrymu pozornost. Ale hned potom, co paní Weasleyová opustila obchod, pochválil pana Weasleyho za dobrou ránu.
Brzy se vydali k Děravému kotli a hned odtud zpátky do Doupěte.
***
Nakonec byl čas vrátit se do školy. Harry se trochu obával, jak se všichni nacpou do starého Fordu Anglia, který pan Weasley vlastnil. Přeci jenom - šest dětí, šest kufrů, dva dospělí, nemluvě o všech mazlíčkách a klecích. Ale ukázalo se, že jeho obavy byli zbytečné. Pan Weasley mu vysvětlil, že autu trochu 'dopomohl'. Harry se musel nad zvětšeným prostorem v autě jen smát. Ten chlap byl prostě úžasný.
Po tom, co se konečně dostali na nádraží, jim zbývalo sotva pět minut. Všichni spěchali skrz přepážku na nástupiště 9 a ¾, až zbyli jen Harry a Ron.
Ron se s obavou kouknul na hodiny a potom zpátky na Harryho.
"Máme jen minutu, takže poběž."
Harry souhlasně přikývl a oba plnou rychlostí vyrazili k přepážce. Ta je ale nepustila, takže s obrovskou ránou narazili do cihlové zdi. Mudlové se po nich začali pohoršeně ohlížet.
"Co budeme dělat?" zašeptal Harry.
Ron zoufale pokrčil rameny. "T nevím, ale jestli se my nemůžeme dostat tam, tak se rodiče nedostanou zpátky."
Na hodinách odbyla jedenáctá. "Ten vlak nám ujel! Bude lepší, když počkáme u auta," navrhnul Harry.
Ron se na Harryho překvapeně podíval. "No jasně, Harry! Auto!"
"Co?"
Ron zavedl Harryho zpět k autu. Hodili své věci zpátky do kufru a nasedli do auta - Ron na místo řidiče, Harry jako spolujezdec.
"Táta na auto použil vznášecí kouzlo a zneviditelňující kouzlo."
Harry pochopil. "Umíš s tím jezdit?"
Ron přikývl a jediné co věděl, bylo, že se vznesli do vzduchu, neviditelní pro mudly pod sebou.
***
Milý Harry,
NA CO JSI KSAKRU MYSLEL? DOUFÁM, ŽE MÁŠ ALESPOŇ JEDEN DOBRÝ DŮVOD, PROČ JSI JEL V LÉTAJÍCÍM AUTĚ!!! PROČ JSI SAKRA NEJEL ŠKOLNÍM VLAKEM, JAK JSI MĚL???
Dobře, takže když už mám otcovskou povinnost za sebou a dostatečně jsem tě pokáral - jako Poberta říkám: letět do Bradavic v létajícím autě - úžasné!!! Je vidět, že jsi pravý Poberta. Samozřejmě, že kdyby tu byla maminka, řekla by ti, že to od tebe bylo pěkně nezodpovědné a že by ses měl chovat slušně. Ale podle mě, o čem to všechno je, když člověk nezažije žádnou srandu?
Zrovna jsem dostal dopis od McGonagallové, v kterém mi napsala, co jste provedli. Prý jste narazili do Vrby mlátičky. Měli jste zatracený štěstí - ten strom je pěkně nebezpečný. Postavili ji v roce, co jsem nastoupil do školy. Bylo to kvůli Moonymu. Měl tak alespoň místo, kam se ukrýt v době úplňku. Cesta pod Vrbou vede do Chroptící chýše. Ale na tvém místě bych se k ní moc nepřibližoval - hlavně ne do doby, než najdeš plánek.
Četl jsem Moonymu dopis od McGonagallové nahlas a málem mu smíchy praskly žebra. Alespoň někomu to přišlo vtipný. Napiš mi, co se vlastně stalo a proč jste nejeli vlakem. Užij si pololetí!
Táta
najlepsi je ten list na konci
...to nema chybu....dej ide skoro ako v originali, Dobby je Dobby, ale myslim, že zaujimavejsie...vzdy mi vrtalo v hlave co keby vyrastal s rodicmi a podobne
...samozrejme original ma svoje caro, ale je trochu drasticky..neznasam Dursleyovcov