5. kapitola 1/2- Na palubě Bradavického expresu

24. července 2010 v 13:47 | Breanie, překlad Ajka |  Jiný začátek
Další kapča, potlesk:) neni zkontrolovaná betareaderem, takže se za chyby omlouvám:)


Kapitola pátá - Na palubě Bradavického Expressu

Pozn. autora: V téhle kapitole je spousta částí opsaná z knihy, nebo vzata z filmu. Nedělám si nárok ani na dopis, píseň Moudrého klobouku nebo Bradavickou hymnu, to vše náleží úžasnému talentu JKR. Breanie
Pozn. překl. Já se přidávám. Taky jsem použila knížku, abych měla překlad jednoduššíJ. Samozřejmě si nedělám na to nárok.
 Konečně bylo 31. července 1991, den Harryho jedenáctých narozenin. Byl vzrušením celý bez sebe. Dnes dorazí jeho dopis z Bradavic. Už bylo na čase. Škola začne zanedlouho. Bleskově se oblékl a seběhl dolů do kuchyně, kde už seděl James a popíjel kávu. Foolish se vrtěl pod stolem a čekal, kdy mu dolů spadne nějaký ten drobek.
"Dobré ráno Harry. Všechno nejlepší."
"Dobré, tati. Už dorazil dopis?" ptal se Harry a nedokázal skrýt úsměv.
"Jo, už přišel. Tady je," odpověděl James a ukázal na žlutou obálku na stole.
Harry si ji vzal a prohlédl. Na jedné straně byla adresa napsaná smaragdově zeleným inkoustem. Na druhé straně potom pečeť, na které stál erb rozdělený do čtyř polí. Lev, jezevec, orel a had, znaky Bradavických kolejí. Uprostřed potom bylo velké písmeno B. Pod erbem byla natištěná stuha, ve které byla tato slova: Draco dormiens nunquam titillandus.
"Co to znamená?" zeptal se Harry a ukázal na nápis.
"To si nepamatuješ z Latiny?" poznamenal James a usmál se.
Harry míval se svým otcem hodiny latiny. James mu tvrdil, že se mu nikdy neztratí, protože většina kouzel pocházela z latiny, a její znalost mu v budoucnu může přijít k užitku. Je to už dávno, co jí měl naposledy, takže se musel na okamžik zamyslet, než mu to došlo.
"Nikdy nedráždi spícího draka!" vykřikl nadšeně.
"No jistě," souhlasil James. "Školní heslo. A teď už otevři ten dopis."
Harry roztřesenou rukou roztrhl obálku, vytáhl první list pergamenu a začal číst:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál (nositel Merlinova řádu první třídy,
Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun,
Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážený pane Pottere,
s potěšením Vám oznamujeme, že
ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se
studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme
seznam všech potřebných knih a vybavení.

Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději
31. července.
Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele

Na druhém pergamenu stálo:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Stejnokroj
Žáci prvního ročníku budou potřebovat:
1. tři jednobarevné pracovní hábity (černé) na každodenní nošení
2. jednu jednobarevnou špičatou čapku (černou) na každodenní nošení
3. jeden pár ochranných rukavic (z dračí kůže nebo podobné)
4. jeden zimní plášť (černý se stříbrnými sponami)

Upozorňujeme, že žáci by měli veškeré oblečení mít opatřeno jmenovkou.

Předepsané knihy
Každý žák bude potřebovat tyto učebnice:
Miranda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (1. ročník)
Batylda Bagshotová: Dějiny čar a kouzel
Adalbert Waffing: Teorie kouzelnického umění
Emeric Cvak: Úvod do přeměňování
Phyllida Výtrusová: Tisíc kouzelnických bylin a hub
Arsenius Stopečka: Kouzelnické odvary a lektvary
Mlok Skamander: Fantastická zvířata a kde je najít
Quentin Trimble: Černá magie - příručka sebeobrany

Další vybavení
1 hůlka
1 kotlík (cínový, standardní velikosti 2)
1 sada skleněných nebo křišťálových lahviček
1 dalekohled
1 mosazné váhy

Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu.

UPOZORŇUJEME RODIČE, ŽE ŽÁKŮM PRVNÍHO ROČNÍKU
NENÍ POVOLENO MÍT VLASTNÍ KOŠŤATA!

Harry se usmál a rychle poslal odpověď po Jamesovo staré sově, Potts.
"Po snídani půjdeme nakupovat," oznámil James a dopil kávu. "Taky ti musím pořídit sovu, abys mi mohl psát."
"Skvělý!" smál se Harry a nedokázal skrýt nadšení.
***
1. září, 1991…
Harry prošel přepážkou na nástupišti devět a tři čtvrtě a před s sebou táhl vozík se svými novými věcmi a novou sněžnou sovou Hedvikou. Tu dostal od Hagrida, starého dobrého přítele jeho otce, k narozeninám. James vždy tvrdil o Hagridovi, že je jako další strýc. To on prý vyvezl Harryho z trosek v Godrikově Dole.
James a Remus prošli hned za Harrym a museli se usmát, když spatřili Harryho užaslý výraz při pohledu na překrásný vlak.
"Tak Harry, připraven jet do Bradavic?" zeptal se Remus a objal svého synovce kolem ramen.
"Jo!"
"Nezapomeň, co jsem ti říkal o Pobertově plánku," připomněl James. "Kdyby se ti snad někdy dostal do rukou…Naposledy ho myslím zabavil školník."
Harry se při vzpomínce na všechny ty potíže, co Pobertové ve škole působili, musel pobaveně ušklíbnout. Naposledy Jamese objal, řekl sbohem Remusovi a otočil se k vlaku. Jen na okamžik si vzpomněl na Nevilla a na to, kdy se objeví, než stočil svou pozornost zpět ke svému kufru. Ať se snažil jakkoli, sotva ho uzvedl.
"Chceš pomoct?" ozval se nad ním hlas. Na schodech u dveří do vlaku stáli dva úplně stejní zrzaví kluci se spoustou pih.
"Když budete tak laskaví," zasupěl Harry.
"Ty Frede, pojď sem a pomoz nám!"
S přispěním dvojčat se Harryho kufr konečně ocitl v rohu kupé.
"Díky," řekl Harry a odhrnul si zpocené vlasy z očí.
"Co to máš?" vyhrklo jedno z dvojčat a ukazoval na Harryho jizvu ve tvaru blesku.
"Propána!" řekl druhý. "To je -"
"Je to on, že jo?"
"Kdo mám být?" zeptal se Harry, ale v duchu věděl, co přijde. Na tohle ho jeho otec i strýc Remus připravovali.
"Harry Potter!" pronesla svorně dvojčata.
"Aha, jo no," přikývl Harry.
Dvojčata na něj ještě chvíli zírala a Harry začal pomalu rudnout. Zrovna, když jim chtěl připomenout, že zírat na někoho není zrovna zdvořilé, ozval se odněkud hlas volající 'Frede, Georgei!' a dvojčata zmizela. Harry vykoukl z okýnka a pohledem vyhledal Jamese a Remuse. Nejdřív si ukázal na jizvu a potom na vzdalující se dvojčata. James přikývl a vytáhl z kapsy zrcátko. Harry ho napodobil a vytáhl to své. James mu ho dal zrovna dnes ráno. Řekl mu, že ho kdysi ve škole používali se Siriusem, když měli školní tresty. Dal mu ho, aby si spolu mohli v klidu promluvit, až bude Harry ve škole.
"Táta," řekl Harry a Jamesova tvář se objevila v jeho zrcátku.
"Tak už jsi slavný?" smál se James.
"Hrozně na mě zírali, když uviděli mou jizvu. Bude tohle dělat každý?" ptal se Harry s obavou v hlase.
"Obávám se, že jo," povzdychl si James. "Já ti s tím nepomůžu, ale myslím, že bude lepší, když si toho nebudeš všímat."
"Tak dobře. Díky tati. Měj se."
"Napiš mi na konci týdne. Chci vědět všechno o tvém prvním týdnu ve škole. Užij si první pololetí. Pa, zlato," rozloučil se James a zmizel.
Harry si zastrčil zrcátko zpátky do kapsy a podíval se znovu na dvojčata. Všiml, že celá jejich rodina má rudé vlasy. Jeho oči ale spočinuly na malé dívce s hnědýma očima a dlouhými rudými vlasy, která se držela matky za ruku a brečela. Patrně jí bylo smutno z toho, že její bratři odjíždějí. Potom ale začali dvojčata vykládat matce o tom, koho ve vlaku potkali, takže se Harry odtáhl od okna a zavřel oči.
O pár minut později se otevřely dveře kupé a dovnitř vešel nejmladší rudovlasý chlapec.
"Sedí tu někdo?" zeptal se a ukázal na sedadlo naproti Harry. "Všude jinde je plno."
Harry zakroutil hlavou a gestem vyzval Rona, ať si sedne. Dveře se znovu otevřely a dovnitř vešla dvojčata.
"Ty Rone, jdeme doprostřed vlaku - Lee Jordan tam má obrovskou tarantuli."
"Tak jo," zamumlal Ron.
"Harry," ozvalo se druhé z dvojčat, "představili jsme se vůbec? My jsme Fred a George Weasleyovi a tohle je náš mladší bratr Ron. Takže, zatím nashle."
"Nashle," odpověděli Harry a Ron.
"Takže, ty jsi opravdu Harry Potter?" vyhrkl Ron.
"Jo."
"Totiž, říkal jsem si, jestli to není jen nějaký z Fredových a Gerogových vtípků. A opravdu máš tu no…víš, co myslim…"
"Co?" Harry už byl ze vzrůstající pozornosti unavený. Když mu Ron ukázal na čelo, Harry si odhrnul ofinu z očí a ukázal mu svou jizvu.
"Tam tě Ty-víš-kdo…"
"Jo, ale na nic z toho si nepamatuju."
"Vážně na nic?" zeptal se Ron dychtivě.
"No, pamatuju si na spoustu zeleného světla, ale to je všechno."
"Páni." Ron se na chvíli odvrátil k oknu, ale potom se na Harryho otočil a změnil téma.
"Takže tvůj taťka je Bystrozor?"
Harry přikývl, vděčný za změnu tématu. "Jo a mamka prý byla taky."
"Hustý. Podle mě je Bystrozor to nelepší zaměstnání. Teda, myslim. Jediného Bystrozora, kterého znám, je Pošuk Moody. A z něj jde strach."
"To jo," přisvědčil Harry. "Viděl jsem ho jen jednou. Pokud vím, tak je už v důchodu. Takže, ty už znáš asi spoustu kouzel, když máš dva starší bratry."
Ron pokrčil rameny. "Jen, co mě naučí doma. A nemám jen dva starší bratry, ale pět. Já už jsem v naší rodině šestý, co jde do Bradavic. Takže budu mít hodně co dělat, abych se jim vyrovnal. Bill a Charlie už skončili - Bill to dotáhl na primuse a Charlie zas byl kapitánem famfrpálového družstva. Percy je teď prefektem. Fred a George každou chvíli něco vyvedou, ale stejně mají samé dobré známky a všichni si myslí, že je s nimi legrace. Všichni čekají, že budu stejně dobrý, jako oni, ale i kdybych byl, tak už to vlastně nebude nic znamenat, protože to už dokázali dávno přede mnou. A taky nikdy nedostaneš nic nového, když máš pět bratrů. Mám Billův starý hábit, Charlieho starou hůlku a krysu, která patřila Percymu."
Ron sáhl do kapsy a vytáhl krysu ven. "Tohle je Prašivka a je úplně k ničemu."
"Myslim, že je v pohodě. Já dostal tuhle sovu, abych mohl psát domů. Taťka chce, abych mu psal každý týden, jinak o mě bude mít starost. Myslim, že být první, kdo jde do Bradavic, je stejně špatný jako jít pátý, protože taťka ode mě hodně očekává. No, aspoň se tím budeme moct protlouct společně."
"To je fakt. Jak se tvá sova jmenuje?" zeptal se Ron a ukázal na sněžnou sovu poklidně spící ve velké kleci.
Harry se na svou sovu s úsměvem otočil. "Jmenuje se Hedvika. Našel jsem to jméno v jedné z učebnic."
Strávili několik hodin klábosením ovšem možným. Harry se dozvěděl všechno o Ronově rodině a na oplátku mu vyprávěl o tátovi, strýci Remusovi a Foolishovi. Když se v poledne kolem jejich kupé prohnal vozík s jídlem, Harry nakoupil spoustu sladkostí. Společně se probírali čokoládovými žabkami a povídali si o svých sbírkách. Harry nemohl uvěřit, že Ron už má těch kartiček přes pět set! Sám jich měl jen pár.
O chvíli později do jejich kupé vstoupil chlapec s kulatou tváří a se slzami a krajíčku. Harry ho poznal, i když se už déle jak rok neviděli.
"Neville!"
Neville překvapeně zvedl hlavu. "Harry! Jak se máš?"
"Dobře. A co ty?"
Neville jen pokrčil rameny a smutně spustil. "Hledám Trevora, svého žabáka. Neviděli jste ho tu?"
Zakroutili hlavou a s obavami sledovali, jak chlapec zamumlal něco o tom, že se mu pořád ztrácí, a potom odešel pryč.
"Ty ho znáš?" zeptal se Ron.
"Znám ho už od mala. Můj taťka se zná s jeho babičkou. Je moc fajn, i když trochu zapomnětlivý. Zajímalo by mě, jak ztratil žabáka."
Ron se podíval na svou krysu, která spokojeně spala mezi Bertíkovými lentilkami tisíckrát jinak. "Mně by nevadilo, kdybych jí ztratil. Ani bych si toho nevšiml. Fred a George mě učili kouzlo, jak ji proměnit ve zlato. Zkoušel jsem to, ale nefungovalo to. Chceš to vidět?"
"Jasně!" souhlasil nadšeně Harry. Sám se nemohl dočkat, až bude používat hůlku. Kouzla, která ho učil James, byla fajn, ale stejně se těšil, až bude kouzlit s hůlkou.
Ron si hlasitě odkašlal a pozvedl hůlku, když tu se náhle otevřely dveře a do kupé vstoupila kudrnatá dívka s hnědýma očima a trochu většími předními zuby.
"Neviděli jste tu žábu? Jeden kluk, Neville ji ztratil," zeptala se panovačně.
"Už jsme mu říkali, že jsme žádnou neviděli," prohlásil Ron, ale dívka ho neposlouchala. Místo toho upřeně zírala na hůlku, kterou držel v ruce.
"Ty budeš dělat nějaká kouzla? Tak to se podívám."
Ron se podíval na Harryho a protočil oči. Potom si znovu odkašlal a začal: "Javor, buk, linda, platan - ať je tahle krysa zlatá."
Nic se nestalo.
"Víš určitě, že je to zaklínadlo?" zeptala se dívka posměšně. "Zřejmě ale za nic nestojí, viď? Já zatím zkoušela jen pár těch jednodušších a fungovaly mi. U nás v rodině nikdo nekouzlí, takže mě hodně překvapilo, když jsem dostala ten dopis, ale samozřejmě jsem z toho měla úžasnou radost, protože podle toho, co se říká, je to ta nejlepší škola čar a kouzel na světě. Samozřejmě jsem se naučila všechny předepsané knihy nazpaměť a doufám, že to bude stačit. Mimochodem, jmenuji se Hermiona Grangerová a vy?"
To všechno ze sebe doslova vychrlila. Harry se podíval na Rona a podle jeho ohromeného výrazu usoudil, že ani on se nenaučil všechny ty učebnice nazpaměť.
"Já jsem Ron Weasley."
"A já Harry Potter."
"Opravdu jsi Harry Potter?" zeptala se Hermiona. "Tak o tobě vím všechno. Sehnala jsem si pár dalších knih, abych si o tom přečetla víc, a o tobě se píše jak v Dějinách kouzel a čar moderní doby, tak i ve Vzestupu a pádu černé magie, a také ve Velkých činech kouzelníků dvacátého století."
"Opravdu tam o mně píšou?" zeptal se Harry ohromeně a byl docela rád, že mu o tom taťka nikdy neřekl. Bylo to trochu zastrašující.
Hermiona začala mlít něco o Bradavických kolejích a taky o Nevillovi, než prohodila, že by se už měli převléct do hábitů, a potom odešla.
O něco později se dveře kupé otevřely znovu. Tentokrát vešli tři chlapci. Dva ramenatí a vysocí hromotluci a uprostřed nich drobný blonďák. Harrymu připadalo, že ti na kraji jsou jeho osobní stráž.
"Takže je to pravda?" prohodil blonďatý chlapec. "Všichni ve vlaku si vykládají o tom, že v tomhle kupé sedí Harry Potter. Takže to jsi ty?"
"Ano," přisvědčil Harry a s obavami sledoval ty dva hromotluky. Blonďák si všiml jeho pohledu.
"Tohle jsou Crabbe a Goyle," představil. "A já jsem Malfoy. Draco Malfoy."
Ron se uchechtl. Draco se teď podíval na něj.
"Nejspíš si myslíš, že moje jméno je k smíchu, co? Na tvoje se ptát nemusím. Můj otec mi říkal, že Weasleyovi mají rudé vlasy, pihy a víc dětí, než si mohou dovolit."
Obrátil se zpátky k Harrymu.
"Brzo zjistíš, Pottere, že některé kouzelnické rodiny jsou lepší než jiné. Přece by ses nechtěl přátelit s těmi, co za to nestojí. V tom ti mohu být nápomocný." Natáhl ruku a podával ji Harrymu.
Harry se podíval na zdviženou ruku, ale nestiskl jí. Tenhle kluk právě urazil jeho prvního kamaráda, kterého si v Bradavicích udělal.
"Myslím, že sám poznám, kdo za co stojí," odsekl chladně.
"Na tvém místě bych byl opatrnější, Pottere," pronesl Malfoy pomalu, "nebo dopadneš jako tvá matka. Zvlášť pokud budeš držet s takovou holotou, jako jsou Weasleyovi."
"Řekni to ještě jednou!" zavrčel Ron, jeho tvář měla podobný odstín, jako jeho vlasy.
Malfoy se ušklíbl. "Chceš se s námi prát, Weasley?"
Než mohl Ron něco odseknout, Prašivka vyskočila a zakousla se Crabbemu do prstu. Chlapec zařval a snažil se krysu setřást. Mával rukou tam a sem, až konečně Prašivka odletěla a narazila do okna. Trojce se dala okamžitě na útěk; co kdyby mezi cukrovím ležely další krysy.
Harry se podíval na Rona, který s obavou sledoval Prašivku, která ale znovu usnula, a povzdychl si. Hned první den mu dal spoustu materiálu k přemýšlení.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 wajtr wajtr | 6. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

:-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama