5. kapitola 2/2 - Na palubě Bradavického expresu

24. července 2010 v 13:48 | Breanie, překlad Ajka |  Jiný začátek
Zbytek:

Když dorazili nástupiště, Harry se musel pousmát, když zaslechl povědomý hlas jeho přítele Rubeuse Hagrida. Hagrid byl téměř osm stop vysoký, měl černé, laskavé oči a střapaté, neudržované černé vlasy. Hagrid vypadal trochu divoce, ale Harry věděl, že je to chlap se srdcem na správném místě a co se týkalo zvířat, dokázal být i pěkně sentimentální.
Harry následoval Rona do jedné malé loďky, která je měla přepravit do Bradavic, a zde poprvé spatřil hrad v celé své kráse.
Hrad byl obrovský se spoustou věží a věžiček a jeho okna zářila do nebe plného hvězd. Harry už hrad viděl z dálky, když s otcem jezdili do Prasinek.
Brzy dorazili do Vstupní síně, kde si je převzala přísně vypadající, postarší čarodějka s vlasy staženými do pevného drdolu. Představila se jako profesorka Minerva McGonagallová. Byla ředitelkou Nebelvírské koleje a také učitelka Přeměňování. Zběžně jim vysvětlila účel Zařazování a pak už vedla vyděšené studenty do Velké síně.
Když se všichni prváci seřadili před učitelským stolem, předstoupila profesorka McGonagallová a položila na drobnou stoličku starý, opotřebovaný klobouk. Náhle se vedle krempy otevřela trhlina podobná ústům - a k Harryho překvapení začal klobouk zpívat:

Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já,
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír;
kde odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor;
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
Kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!

Všichni začali nadšeně tleskat a potom už profesorka McGonagallová začala vyvolávat jména. Harry byl ke svému nadšení zařazen do Nebelvíru (sice až po tom, co přesvědčil moudrý klobouk, který se ho z nějakého neznámého důvod snažil zařadit do Zmijozelu) s Ronem, Nevillem a
- k Ronovo zděšení - i s Hermionou. Následně si jen vyslechli Brumbálova slova, než se mohli s chutí pustit do úžasné večeře.
Po večeři vyzval Brumbál všechny, aby si společně s ním zazpívali školní hymnu. Z jeho hůlky vyletěla stuha, která se zformovala do slov, která zněla takto:

Bradavice, Brada Bradavice,
každý z nás chce vědět víc, než ví,
ať jsme ještě hloupí jelimánci,
nebo nám už vlasy šediví.
Našim hlavám může nejvíc prospět,
když se tady něco naučí,
teď je v nich vzduch a spousta much,
prachu a starých pavučin.
Učte nás všecko, co za to stojí,
A co leckdo už zapomněl,
Pomozte nám a každý sám
Zvládne víc, než by vůbec měl.
Když už ležel Harry v posteli, usmíval se. Bradavice byly úžasné. S touto myšlenkou spokojeně usnul
***

Hned následující den začalo vyučování. Spousta učitelů se nad Harryho jménem pozastavovala. Profesor Kratiknot učící Kouzelné formule dokonce spadl z hromady knih, na které stál, aby viděl přes desku stolu. Ale byl tu jeden učitel, který z Harryho nebyl unešený stejně jako ostatní. Učitel Lektvarů, Severus Snape, Harryho přímo nenáviděl. Harry to nechápal.

Ale rozhodl se to pustit z hlavy.
Velice brzy si Harry udělal spoustu kamarádů. Ale také zjistil, že Draco Malfoy bude další jeho problém. V životě by ani nepomyslel, že bude někoho nenávidět víc než Dursleyovi. Ještě pořád si vzpomínal, hlavně v nočních můrách, na děsivé dětství strávené u mudlů, a Malfoy mu ve všem připomínal Dudleyho. Byl to tyran, ale na rozdíl od jeho bratránka se Malfoy nepral. Na to měl Crabba a Goyla. Takže když Harry zjistil, že první hodinu létání budou mít se Zmijozelem, mohl jen tiše zasténat.
Na konci týdne měl Harry spoustu věcí, co napsat domů. Jeho taťka a strejda Remus mu napsali několikrát, ale on se rozhodl napsat až teď. V neděli odpoledne se dal do práce:

Milý tati, milý strejdo Remusi,
omlouvám se, že jsem nenapsal dřív, ale měl jsem naspěch. Abych začal od začátku:
Cesta vlakem byla skvělá. Po tom, co jsem potkal dvojčata - první kouzelníky, co uviděli mou jizvu a dělali z toho bůhví co, jsem se seznámil s Ronem, s jejich mladším bratrem, který jel do Bradavic taky poprvé. Fred a George, jeho bratři, jsou už ve třetím. Ron je úžasný a pochází ze staré kouzelnické rodiny, ale nejsou takoví, jako byly podle Remuse Siriusovi rodiče. Každopádně jsme si hned padli do oka a teď jsou z nás nejlepší kámoši. Nemůžu se dočkat, až vám ho představím. Má pět starších bratrů a jednu mladší sestru. To je šílený! Jen si to představte, mít tak velkou rodinu. Ale myslím si, že se vám bude líbit. Jeho nejstarší bratr Bill pracuje v Egyptě jako odeklínač. Charlie zase pracuje v Rumunsku s divokými draky. Percy je v pátém ročníku a je prefekt. Fred a George jsou ve třetím a z toho, co zatím vím, bych řekl, že jsou to docela uličníci. Pak má teda ještě mladší sestru, ale ta nevím, jak se jmenuje. Do Bradavic ještě nenastoupila.
Pak je tu jeden kluk, kterýho nemůžu vystát. Nesnáším ho od okamžiku, kdy k nám přišel do kupé. Nakonec skončil ve Zmijozelu (Ron je se mnou v Nebelvíru). Jmenuje se Draco Malfoy a je z čistokrevné kouzelnické rodiny. Když k nám ve vlaku přišel, koukal na Rona s odporem. Řekl mu, že se ho nemusí ptát na jméno, protože mu jeho otec řekl, že všichni Weasleyovi mají rudé vlasy, pihy a víc dětí, než si mohou dovolit. Ron vypadal, že každou chvíli vybuchne. Pak se Malfoy otočil na mě a řekl něco v tom smyslu, že mi pomůže najít ty pravé přátele, že se snad nechci přátelit s těmi, co za to nestojí. Já ho odmítl s tím, že sám poznám, kdo za co stojí. Od té doby se nesnášíme. Ale hádej co! Dopomohl mi k něčemu neuvěřitelnému. Jsem novým Nebelvírským chytačem!
Vím, že jsem teprve v prvním ročníku, ale je to pravda. Přísahám!
Neville Longbottom (určitě si ho pamatuješ, vypadal úplně stejně, i když jsem ho už rok neviděl) je hrozně zapomětlivý a nemotorný, takže mu babička poslala Pamatováčka. Během první hodiny létání se Nevillovo koště zbláznilo; on se zranil a madame Hoochová ho odvedla na ošetřovnu. Malfoy ale na zemi našel Nevillův Pamatováček a začal si z Neva dělat legraci. Já mu řekl, ať ho vrátí, jenže on odmítl a vyletěl s ním na koštěti do vzduchu. Madame Hoochová nás upozornila, že kohokoliv uvidí ve vzduchu, bude vyloučen. Já jsem se chtěl za Malfoyem rozletět, ale jedna panovačná holka, Hermiona Grangerová, mi začala kázat, že budu vyloučen, ať to nedělám. Já jí neposlouchal a rozletěl jsem se za Malfoyem. Bylo to neuvěřitelné. Myslím, že mi to v tu chvíli moc nemyslelo. Každopádně, Malfoy znejistěl, když mě viděl na koštěti, kde po svém boku neměl své bodyguardy Vincenta Crabba a Gregoryho Goyla, takže Pamatováčka hodil pryč, ať si ho chytím. A já ho chytil! Byl jsem ve výšce padesáti stop a řítil jsem se za tou kuličkou k zemi! Bylo to úžasné. Všichni jásali a tak, jenže… pak přišla profesorka McGonagallová a volala mé jméno. Bál jsem se, že budu vyloučen.
Ale místo toho mě zavedla do třídy profesora Quirella a zavolala si Wooda. Oliver Wood je páťák a taky kapitán nebelvírského famfrpálového mužstva. Řekla mu, že jsem úžasný letec, že jsem letěl střemhlav z padesáti stop a chytil Pamatováčka. Potom mu řekla, že bych mohl být novým chytačem! Promluví prý s Brumbálem, abych směl porušit to pravidlo s prvními ročníky. Jsem nejmladší chytač za celé století! Každopádně potřebuju, abys mi prosím poslal moje koště.
Potom je tu jeden učitel. Učí lektvary a upřímně mě nenávidí. Ron si myslí, že si to jen představuju, ale přísahám, že je to pravda! Jmenuje se Severus Snape a už od první chvíle, co jsem vstoupil do jeho třídy, se ke mně chová hnusně. Pořád mi říká, že jsem arogantní a že jen kvůli tomu, že jsem slavný, se mnou nebude zacházet jako s někým výjimečným. Jako bych se o to prosil! Nesnáším ho. Je to jen slizkej parchant. Má věčně mastný vlasy a pořád nosí tu svou vlající černou róbu. Je ředitelem Zmijozelu a hrozně jim nadržuje.
Mám ještě jednu novinku, ale nevím, jestli dobrou nebo špatnou. Nicméně, je to dlouhý příběh. Malfoy mě vyzval na souboj, o půlnoci v Pamětní síni a já souhlasil. Ron šel se mnou, jenže ještě než jsme vyšli z věže, chytla nás Hermiona a začala ty svý řeči o tom, jak nás chytí, strhnou nám body, a že nám vůbec nezáleží na Nebelvíru. Je hroznej všeználek a navíc příšerně otravná. Každopádně, Ron už z ní šílí. Je z mudlovské rodiny a děsně chytrá, ale kdo jí dal právo nám poroučet? Ale Buclatá dáma si někam odskočila, takže musela jít Hermiona s náma. Po cestě jsme ještě potkali Nevilla - zase zapomněl heslo - takže jsme přibrali ještě jeho. Ale Malfoy mě podrazil. Vůbec na souboj nedorazil. Dal hlášku Filchovi, kterej se tam o půlnoci zjevil, takže jsme museli utéct. Schovali jsme se ve třetím poschodí, v té zakázané chodbě za zamčenými dveřmi. A nebudete mi věřit, co bylo uvnitř. Tříhlavej pes! Jakmile byl Filch z dosahu, běželi jsme zpátky do věže. Hermiona si myslí, že ten pes tam něco hlídá, protože stál na padacích dveřích. Já a Ron bychom rádi věděli, co sakra dělá taková potvora ve škole?! Ale už aspoň víme, proč je ta chodba zakázaná.
Byl to vzrušující týden. Vyučování je zajímavé, ale těžké. Napíšu, až zjistím víc o tom psovi. Po plánku zatím ani stopy, ale pracuju na tom. Doufám, že se máte fajn. Pozdravujte ode mě Foolishe, chybí mi.
Tak se zatím mějte.
Harry

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 Ms. Tina Black Ms. Tina Black | 27. července 2010 v 19:14 | Reagovat

Takže, presunula som sa s fanfiction sem na tvoje strámnky :-)..svine Dursleyovske-to ešte ku kapitole tretej...tak hľadať tú ich mapku? predpokladám, že Petríček bude odhalený :-P-bodaj by....nikdy som si to vlastne pri čítaní origunálu HP nevšimla, ale ako som čítala ten list tak to vyzerá, že Harry bude po ockovi :-D ...super príbeh a tiež preklad, vôbec nie je poznať, že je to prekladané, ak vieš čo myslím :-D

2 Ajka13 Ajka13 | 28. července 2010 v 12:54 | Reagovat

[1]:Moc děkuju:) Na fanu to dýl trvá, než to schválí, ale tady to zase není opravený betou. Jsem ráda, že se ti povídka líbí:)

3 lucka lucka | 29. července 2010 v 21:16 | Reagovat

povídka vypadá velmi dobře, těším se na další kapitoly :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama