4. kapitola - Dětství

6. července 2010 v 17:48 | Ajka, Breanie |  Jiný začátek
Fajn, je tu další kapitola. teď jsem to dopřeložila, takže to není zkontrolovaný betareaderem. Snad tam není tolik chyb. Je trochu kratší, proto mi asi zabrala jen dva dny (můj rekord). Sand se vám kapča bude líbit. Pište komenty:)!!
Ještě poznámka. Ponechala jsem anglický výraz Moony (Náměsíčník), protože skloňovat to v češtině je hnus. Potom jsem ještě předělala Potter Manor na Rezidence Potterů. To jen, aby vás to nemátlo.

Kapitola čtvrtá - Dětství
Když se Harry následující ráno vzbudil, byl pěkně zmatený. Ležel ve velké, pohodlné posteli a bůhví proč se cítil šťastně. Posadil se a rozhlédl se po té velké místnosti. A pak mu to došlo. Na jeho tváři se objevil široký úsměv, když si vzpomněl, kdo ho včera odvedl od Dursleyových a koupil mu tolik nového oblečení a hraček, kolik v život ani neviděl. Jeho otec.
Byl konečně doma. Mohl puknout radostí, když si vzpomněl na všechna ta objetí a polibky. Ale byla to ta tři slova, která mu dala jistotu, že je opravdu doma. Jeho otec ho má rád.
Vylezl z postele a potichounku přešel ke dveřím. Otevřel je a rozpačitě se rozhlédl po dlouhé chodbě. Nebyl si jistý, jestli má povoleno vycházet z pokoje. Všiml si přitom, že dvoukřídlé dveře od hlavní ložnice jsou zavřené. Přešel k nim a zaklepal. Žádné odpovědi se mu ale nedostalo. Vzal tedy za kliku a potichounku vklouzl do místnosti.
James tvrdě spal s hlavou zavrtanou mezi dvěma polštáři a chrápal. Deku měl napůl skopnutou na zemi a jedna noha mu visela z postele, jako by měla málo prostoru na spaní. Harry zůstal nerozhodně stát u dveří. Neměl by vcházet do místnosti bez povolení. Ale, to platilo u Dursleyů. Jeho otec byl úplně někdo jiný.
Potichu přicupital k posteli, vylezl na ní a poklepal Jamesovi na obnaženou hruď. James si hlasitě odfrkl, ale jinak spal dál. Harry to zkusil ještě jednou. Tentokrát už James ospale otevřel oči a zamžoural na chlapce.
"Harry?"
"Ahoj tati," odpověděl váhavě Harry.
Jamesovi neušel jeho váhavý tón, dokonce spatřil v očích svého syna strach. Harry se stále bál, že něco udělá špatně, protože si nebyl jist, co smí a co ne. James si povzdechl. Tohle bude muset napravit.
Rychle popadl Harryho a převalil ho vedle sebe na postel. Potom ho začal lechtat na břiše, až se chlapec začal neovladatelně smát.
"Už dost…" vykřikl po chvíli Harry se smíchem. James přestal a převalil se zpět na postel. Znaveně si protřel oči a podíval se k zataženým oknům.
"Vždyť ještě není ráno," zamumlal.
"Sluníčko už svítí," namítl pobaveně Harry. Už dlouho se takhle nebavil.
"Ne ne."
"Ale jo, koukni se z okna," řekl Harry a začal skákat na posteli.
James se usmál a zavrtal hlavu do polštářů. "To asi znamená, že chceš, abych vstal a udělal ti něco k snídani, že?" zahuhlal.
"Jenom, jestli ti to nevadí."
"Samozřejmě, že ne," odpověděl James. "Tak jdeme. Ale musim se přiznat, že vařit neumim." Líně vylezl z postele a doplazil se k šatně pro tričko. Černé, pyžamové kalhoty, které měl na sobě, byly už vybledlé. Na dvacet tři si James připadal jako stařec.
"Uvidíme, co nám Maddy připraví. Vsadím se, že to budou francouzské toasty."
"Co jsou francouzské toasty?" zeptal se Harry zvědavě.
James se zasmál, popadl chlapce do náruče a dal mu pusu na čelo. "Ta nejlepší snídaně na světě. Pojď."
***

Po snídani se šel Harry převléct. Když sešel zpět do přízemí, spatřil vylézat z krbu vysokého muže se světle hnědými vlasy. Muž se na Harryho překvapeně podíval.
"Moony, už jsem se bál, kde vězíš," zvolal zvesela James, když vešel do vstupní haly. Přešel k Harrymu a objal ho kolem ramen. "Harry, tohle je jeden z mých nejlepších přátel a tvůj strýc, Remus Lupin. Můžeš mu říkat strejdo Remusi, nebo strejdo Moony."
Harry se na Remuse váhavě usmál. "Ahoj."
Remus si klekl před Harryho, takže měl oči ve stejné výšce. "Vítej doma, Harry," řekl a chlapce pevně objal.
Harry se pomalu odtáhl a usmál se. Cítil k tomu muži stejnou důvěru, jako ke svému otci. Věděl, že ho mají oba moc rádi.
"Kde bydlíš?" zeptal se.
"Bydlí tu s námi," odpověděl James s úsměvem. "Byl pryč kvůli nějakému obchodu."
"Strejdo Remusi?" ozval se Harry. "Taťka říkal, že mě naučí hrát něco, čemu se říká famfrpál. Budeš hrát s námi?"
Remus pobaveně zvedl obočí a otočil se k Jamesovi. "Proč mě nepřekvapuje, že zrovna tohle je tvá priorita?" Zakroutil hlavou a směrem k Harrymu odpověděl: "Samozřejmě."
***
Později večer, když už Harry ležel v posteli, se Remus a James sešli v obývacím pokoji u zapáleného krbu.
"Tak, co na něj říkáš?" zeptal se James.
"Je úžasný," odpověděl Remus. "Je ti až neuvěřitelně podobný. Je chytrý a rychle se učí. Jen je trochu…váhavý je myslím to správné slovo."
James souhlasně přikývl. "Nechovali se k němu zrovna hezky. Vernon a Petunie…Myslel jsem, že se o něj postarají tak, jak slíbil Brumbál. Ale…oni ho bili, Moony. Když jsem ho našel, měl pořezané ruce od nějakého rozbitého nádobí. Hnedka jsem mu ta zranění vyléčil. Ale…spával v přístěnku pod schody na špinavé matraci. Řekli mu, že já a Lily jsme mrtví. Všechny hračky, které jsem mu posílal, dostal Dudley a všechny dopisy spálili. Tuším, že všechny peníze pro Harryho skončily v jejich vlastní kapse."
"Jak moc mu ubližovali?" zeptal se Remus a v jeho očích se zračily obavy. Naplnila ho lítost, když si vybavil toho malého chlapce, kterého miloval jako vlastního syna.
"Hrozně. Včera večer jsem mu všechna zranění zahojil. Ale málem jsem umřel zděšením, když se svlékl a já spatřil jeho tělo. Bože, Moony, on měl záda samý šrám a modřinu! Vypadá to, že ho bili páskem nebo pálkou, možná dokonce obojím. Už jsem si to s Vernonem Dursleym vyřídil, ale stejně to nestačí. Nejradši bych ho zabil za to, co provedl mému synovi!
Podle toho, co vím, to byl jen Harry, s kým špatně zacházeli. Jejich syn, Dudley, byl ve skvělé kondici, možná jen trochu obtloustlý. Naopak Harry byl úplně vychrtlý. Když jsem s ním byl na obědě, vypadal, jako kdyby už dny nejedl. Navíc neměl ani jedinou hračku, dokonce ani žádné vlastní oblečení."
Remus si smutně povzdechl a poplácal Jamese po rameni. "Už je v bezpečí, Dvanácteráku. Dobře se o něj postaráme. Už nikdy se k těm lidem nevrátí."
"Vždyť já vím," přikývl James a chvíli byli oba zticha.
"Chci ho začít pomalu učit. Doufal jsem, že bys mi mohl pomoct."
"To víš, že jo," souhlasil Remus. "Měli bychom ho naučit víc než jen základy matematiky a angličtiny. Taky bychom ho mohli naučit nějaká ta základní kouzla bez hůlky. Většina rodičů už tohle své děti neučí, ale beztak si myslím, že je to důležité."
"Lily vždycky tvrdila, že ho tohle bude chtít učit. Říkala tomu 'To nejlepší z obou světů'. A navíc, když ho začneme učit už teď, bude pro něj, až bude starší, mnohem jednodušší všechno pochopit."
"Postaráme se o to. Zatím ale nevím, odkud bychom měli začít. A taky bychom si měli pořídit nějaké mudlovské věci."
James zaúpěl. "Merlin nám pomáhej, až budeme zjišťovat, jak ty věci fungují."
"Nemůže to být tak těžké," usmál se Remus.
***
I několik týdnů po tom, co se Harry přestěhoval do Glasgow Hall (Rezidence Potterových, pozn. překl.), stále očekával, že se jednoho rána probudí a bude ležet v tom malém a temném přístěnku pod schody. Ale vždy, když se probudil, ležel ve velké pohodlné posteli s malým černým plyšovým pejskem, kterého miloval, když byl ještě miminko.
Dnes se Harry nemohl rána dočkat. Jeden přítel jeho otce měl k nim domů přivézt jiného malého chlapce, aby si spolu mohli hrát. Harry byl z toho trochu nervózní. Nikdy žádné kamarády neměl. Vždy, když si je chtěl udělat, Dudley je všechny odehnal. Jenže tady Dudley není! Bleskově se oblékl a spěchal do kuchyně na snídani.
"Dobré ráno, Sporty," pozdravil James s úsměvem, když Harry vběhl do místnosti.
"Ahoj tati," odpověděl Harry a usmál se na Maddy, když mu podala misku ovesné kaše. "Tak kdy už přijdou?"
"Měli by tu být každou chvíli. V klidu se najez a buď trpělivý," odpověděl se smíchem James.
Maddy souhlasně přikývla. "Hezky všechno snězte, pane Harry. Potřebujete mít sílu."
Harry pokýval hlavou a věnoval se snídani. Rychle se naučil, že s Maddy se hádat nedá. Byla jako nevlastní matka a neustále se ujišťovala, že má Harry vše, co potřebuje. To samé dělala i s Jamesem a Remusem.
Stihl sníst sotva polovinu snídaně, když uslyšel hlasy, které vycházely ze vstupní haly. Někdo přišel.
Harry následoval svého otce do haly a poplašeně se podíval na příchozí ženu. Měla na sobě tmavě zelené šaty a klobouk se supem! Byl to ten nejošklivější a nejstrašidelnější klobouk, co kdy viděl. Sama žena musela být jeden čas opravdu krásná, ale teď její tvář lemovaly hluboké vrásky, a kdysi nádherné modré oči bledly do tmavě šedé. Tmavě hnědé vlasy protkané stříbrnými proužky měla stažené do copu.
Harry od ženy odtrhl oči a podíval se na malého chlapce, který s ní přišel. Byl malý a trochu při těle. Měl stejně tmavě hnědé vlasy a modré oči, jako jeho… matka? Babička? Přátelsky se na Harryho usmál a zamával mu. Harry mu úsměv spokojeně oplatil a zamával zpět.
"Augusto!" zvolal zvesela James. "Jsem rád, že jste dorazili. Tohle je můj syn Harry. Harry, tohle je paní Longbotomová a její vnuk Neville."
"Těší mě," pozdravil Harry.
Paní Longbotomová se na Harryho usmála. "Také mě těší, chlapče."
"Harry, můžete si jít s Nevillem hrát do tvého pokoje. My si zatím s Augustou dáme čaj, co ty na to?" navrhl James.
Harry nadšeně přikývl a vzal Nevilla do svého pokoje. Tady vytáhl svůj vlakový set, autíčka a nějaké postavičky. "Chceš si hrát?" zeptal se.
"Jasně!" souhlasil Neville.
Několik minut si hráli tiše. Stavěli velkou vesnici a přemisťovali postavičky sem a tam.
"Líbí se mi tvůj dům. Je parádní," promluvil po chvíli Neville.
"Díky," usmál se Harry. "Nebydlím tu dlouho. Musel jsem bydlet se strýcem a tetou. Jsou to mudlové."
"Protože se tvůj taťka staral o tvou mamku, že? Babička mi to řekla."
"Jo. Byla na tom hodně špatně."
"Babička říkala, že to pro tebe bylo bezpečnější bydlet u mudlů," pokračoval Neville.
"Proč vlastně bydlíš s babičkou?" zeptal se Harry.
Neville si smutně povzdechl. "Moji rodiče jsou nemocní a leží u sv. Munga, takže se o mě stará babička."
"To je mi líto. Snad se brzy uzdraví."
Neville přikývl. "Snad. Nemáš náhodou stavebnici?"
"Jasně." Harry zaštrachal v krabici s hračkami a vytáhl kostky ven. "Pojďme postavit hrad."
"Jo a taky úkryt pro padouchy."
Harry dychtivě přikývl a zbytek dopoledne strávili stavěním a bouráním hradu. Oba dva si užívali společnost toho druhého, aniž by oba pořádně chápali, proč u sebe nemůžou mít své rodiče.
***
Na své první Vánoce s taťkou a strejdou Remusem Harry jen tak nezapomene. Jen tak stál uprostřed obývacího pokoje a zíral na tu kopici dárků pod obrovským stromečkem. Dursleyovi mu nikdy žádný dárek nedali. James se musel nad jeho výrazem pousmát. Věděl, že by to s dárky neměl přehánět, ale nemohl se zastavit.
"Tak Harry, kde chceš začít?"
"Tohle VŠECHNO je pro mě?" zeptal se Harry šokovaně.
"Všechny do jednoho," souhlasil James. "Začni s tím nejlepším. Je od Remuse."
Harry přikývl a přistoupil k velké krabici, na kterou James ukazoval. Měla na všech stranách kulaté otvory a Harry se trochu obával, co by to mohlo být. Opatrně krabici otevřel a překvapeně otevřel pusu dokořán, když mu na klín vyskočilo štěňátko černého Labradora a začalo mu olizovat obličej. "Štěňátko!"
"Doufám, že se o něj budeš dobře starat," řekl James.
Harry se musel smát při pohledu na tu malou černou kuličku. Slzy mu vhrkly do očí, když si připomněl, že ještě nikdo mu takový úžasný dárek nedal. Štěně se chtělo mazlit a strkalo Harrymu čumák do pusy a olizovalo mu celý obličej. "Je tak roztomilý a hloupoučký."
"Je trochu legrační," souhlasil James. "Jak se bude jmenovat?"
"Jestli je roztomilý a legrační, tak by měl mít i roztomilé a legrační jméno," řekl vesele Remus, když vešel do pokoje.
"Tak jo, bude se jmenovat Foolish," rozhodl se Harry. (Foolish znamená komický, směšný, legrační, atd. - pozn. překl.)
"Hm, zajímavé jméno pro psa," ocenil James. "Tak jo, je to Foolish."
Foolish vypadal, že je se svým jménem spokojený. Hnedka skočil Jamesovi na klín, potom začal běhat kolem Remuse až skončil v rohu místnosti, kde začal čůrat na podlahu.
"No, asi bude chtít trochu vycvičit," připustil James a rychle hůlkou uklidil nepořádek.
Foolish šťastně zaštěkal a skočil Harrymu na klín. Chlapec se jen usmál, ale jeho srdce div radostí nepuklo. Tohle byly jeho nejšťastnější Vánoce.
***
Harry svůj nový život s taťkou a strejdou Remusem miloval. Učili ho některá ta kouzla bez hůlky, aby využil alespoň část svých sil do doby, než bude moct používat hůlku. Spousta lidí by tahle jednoduchá kouzla bez hůlek dokázala, ale většina se už neobtěžovala to své děti učit. Do svých šesti let uměl Harry vyvolat oheň, přivolat si jakoukoli věc a hýbat věcmi pouhou myšlenkou. To se mu líbilo asi nejvíc. Večer, když nemohl usnout, nebo když se v noci probudil, si tímto způsobem přivolal Foolishe do postele. Jamesovi to nevadilo.
Další, co se naučil, bylo hrát famfrpál, nejoblíbenější sport jeho otce. Věděl o něm téměř všechno. James žasl nad tím, jaký je Harry skvělý rozený chytač. Létání mu nedělalo sebemenší problém.
Brzy se stal velkým fanouškem skotského týmu Pýcha Portree. S Jamesem byli na několika skvělých zápasech a Harry si dokonce pořídil i nové povlečení na postel s velkou zlatonkou, která značila, že fandí Pýše Portree.
Remus učil Harryho i jiné dovednosti, než kouzla. Koupil mu učebnice dějepisu, matematiky, literatury, biologie, přírodovědy, zeměpisu, fyziky, chemie, filozofie, angličtiny, francouzštiny a latiny. Harry se toho naučil víc, než kdyby chodil do mudlovské základní školy. Z kouzel se učil jen ta jednoduchá, ale hlavně četl o historii kouzel. James a Remus se mu snažili odpovědět na všechny otázky, které kladl. Nicméně Harry věděl, že jednou bude dostatečně starý na to, aby šel do Bradavic.
Harry přesvědčil Jamese, aby koupil televizi, počítač, stereo a nintendo systém. Trávili hodiny hraním her, sledováním filmů nebo posloucháním mudlovské muziky. Viděli několik filmů s bojovým uměním, a když Harry projevil o tento sport zájem, James mu najal instruktora. V jeho šesti letech začal, v deseti měl černý pás. Instruktor žasl nad tím, jak rychle se Harry učí. Pro něj to byla spíše zábava, nebo způsob, jakým se udržovat v kondici. Bylo dobré umět se bránit, i když toho Harry zatím nikdy nevyužil. Kromě malých zápasů s Remusem a Jamesem - to byla vždycky zábava!
Proč se vlastně toho tolik učil o obraně a soubojích? Harry se pamatoval na rozhovor, který vedl se svým otcem o věštbě. Věděl, že Voldemort se jednou vrátí a Remus s Jamesem chtěli, aby byl pokud možno co nejvíce připravený. I když věděli, že ještě dlouhou dobu mu nestane tváří v tvář.
Harry neznal celou pravdu. Dokonce ani Remus ne. James si to zatím nechával pro sebe. Chtěl jen, aby se učil a hlavně, aby si své dětství užil.
Protože byl Harry slavný, James se vyhýbal styku s kouzelnickými dětmi. Hlavně kvůli otázkám, kterých si Harry užije dostatek, až nastoupí do Bradavic.
Místo toho chodili na mudlovská hřiště, do akvaparků nebo jiných zábavních parků. Harry si tu udělal spoustu kamarádů, ale stejně věděl, že je jiný, že je kouzelník. Dokonce i mudlovské děti ve zdejším městě byli Harrym zaujatí. Podle nich žil v tom slavném zámku na kopci. Harry na to jen krčil rameny a pověděl jim, že Rezidence Potterů, známá jako Glasgow Hall, patří jejich rodině už po generace.
I přesto se často vídal i s Nevillem Longbotomem. Buď chodil on k Harrymu, nebo Harry k nim domů. Velice rychle se z nich stali dobří přátelé, nicméně Harry nemohl uvěřit tomu, že Neville nikdy neseděl na koštěti. Jeho babička mu to nikdy nepovolila, protože si myslela, že je to až příliš nebezpečné a s Nevillovou nešikovností by to bylo až příliš riskantní.
Ale na své dětství u Dursleyů tak rychle nezapomněl. I přes všechnu lásku, kterou mu jeho taťka a strejda Moony projevovali, se do téhle části svého dětství často vracel ve svých snech. Ale vždy, když se probudil a zjistil, že leží v pohodlné posteli stočený do klubíčka po boku Foolishe, vzpomněl si, že je v bezpečí a že ho mají taťka a strejda Remus moc rádi. Ale jizvy na jeho zádech, teď už tak vybledlé, že téměř nebyly vidět, mu připomínaly, jaké to má štěstí, že má kolem sebe lidi, kterým na něm záleží.
Jen jednou se setkal s Albusem Brumbálem. Pomyslel si o něm, že je to zvláštní muž s těmi dlouhými stříbrnými vlasy, plnovousem a jiskřivýma modrýma očima. Také se seznámil s obrovským mužem jménem Hagrid. Velice si ho oblíbil. Nejen pro jeho laskavost, ale taky proto, že s ním byla legrace. A zvláště taky proto, že Hagrid byl ten nejvyšší člověk, kterého kdy viděl.
Harry věděl, že mu lidé říkají Chlapec, který přežil. Když potkal nějakého kouzelníka nebo čarodějku, vždy na něj zírali, někteří ohromeně, jiní se strachem. James ho ujišťoval, že to časem přejde. Hlavně ale nechtěl, aby Harrymu sláva stoupla do hlavy. Chtěl jen, aby měl Harry pokud možno normální dětství.
James pracoval jako bystrozor (znovu se vrátil do práce), takže když nebyl doma, společnost Harrymu dělal Remus nebo Maddy a Mickey. Mickey si s Harrym rád hrál, když měl možnost. Někdy přišel James z práce úplně vyčerpaný, ale hned byl zase povolán zpět. Přes den byl hodně zaneprázdněný, takže si Harry musel najít nějakou činnost, kterou by se zabavil, než se jeho otec vrátí.
Když byl Harry sám, hodně četl. Nejraději měl sci-fi a historické fikce. Párkrát narazil i na romantické knihy, ale brzy zjistil, že nejsou jeho styl. Četl je, jen když neměl nic jiného na čtení. Stal se z něj opravdu vášnivý čtenář. James mu řekl, že to zdědil po Lily. On sám nikdy nečetl nic jiného, než noviny.
Harry byl šťastné a milované dítě, takže když byl čas jít do Bradavic, byl jako jiné normální děti. Nepřikládal své slávě ani bohatství žádnou důležitost.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 Doctorex Doctorex | 12. července 2010 v 18:41 | Reagovat

tohle se mi líbilo :-) promin nemám čas na to napsat něco víc, ale je to skvělý překlad

2 Ajka Ajka | 12. července 2010 v 19:58 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti tahle kapitolka líbila. Ten začátek byl asi nejhorší, teď už to snad bude lepší. Děkuju za koment.

3 wajtr wajtr | 6. prosince 2010 v 22:08 | Reagovat

:-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama