3. kapitola Otec a syn 2/2

24. června 2010 v 20:00 |  Jiný začátek
Tady je zbytek. JO a chci vás upozornit, že další kapitolka bude dýl, ještě jsem nezačala s překladem, ale hlavně, pozítří odjíždím na tejden pryč, takže se to potáhne. Musíte být trpěliví:)

Harry nevěřil svému štěstí. Potom, co mu jeho otec vše vysvětlil, zašli k paní Figgové. Tohle připadalo Harrymu bláznivé; pro něj to byla ta stará paní se spoustou koček, která ho hlídala, když si Dursleyovi potřebovali někam vyjet.
Jakmile se s ní pozdravili, přešli do obýváku, kde jeho otec hodil do ohniště zvláštní zelený prášek. Harry se zprvu lekl, když z ohniště vyletěly zelené plameny. Ještě víc se vyděsil, když mu otec řekl, aby se do nich postavil.
Nakonec svůj strach překonal a stoupl si doprostřed plamenů. Bál se, že ho plameny spálí, ale ty ho jen jemně šimraly. Jakmile řekl 'Děravý kotel', plameny ho pohltily a vše se s ním začalo točit, dokud se neoctl v temném a špinavém lokálu. Nikdo jim nevěnoval přílišnou pozornost, takže se bez problémů dostali do mudlovského Londýna.
Harrymu z toho všeho šla hlava kolem. Nikdy nebyl jinde než v domě Dursleyů, ve škole nebo u paní Figgové. Proto si náramně užíval, když s otcem procházeli nespočet obchodů s oblečením a s hračkami.
James Harrymu koupil několik nových džínů, triček, mikin, svetrů, dvě pyžama, boty, plavky, spodní prádlo a spoustu dalšího. Tolik oblečení Harry v životě neviděl. Po nákupech se vrátili zpátky do Děravého kotle, kudy prošli skrz cihlovou zeď do Příčné ulice.
Harry s otevřenou pusou sledoval ten dav lidí v pestrých hábitech, jak přecházejí z obchodu do obchodu, nebo se zastavují, vzájemně zdraví a sdělují si novinky a drby.
Obchody tu byli mnohem zajímavější, než v mudlovském Londýně. Harry litoval, že má jen jedny oči, tolik tu bylo zajímavých věcí.
Jako první vešli do obchodu s hábity. Usměvavá čarodějka, madame Malkinová byla v Anglii jednou z nejlepších výrobců.
Harrymu se zdáli kouzelnické hábity trochu zvláštní, ale James mu vysvětlil, že všichni kouzelníci je nosí na mudlovském oblečení. Chtěl, aby Harry měl oboje.
Hned potom zašli do Krucánků a Kaňourů, obchodu s knihami, kde James Harrymu koupil několik knížek s kouzly pro děti.
Co si Harry nejvíc oblíbil, byl obchod s potřebami na famfrpál, což byl, jak mu James vysvětlil, nejslavnější kouzelnický sport hrající se na košťatech. James mu koupil krásné koště pro děti.
Obtěžkáni nákupy se značně uchození vrátili do Děravého kotle, odkud se krbem vydali na místo, které James nazval jako "Potter Manor". Když se Harry objevil ve vstupní hale sídla, překvapením otevřel pusu.
Síň to byla obrovská, sotva dohlédl na strop. Vysoká francouzská okna lemovala stěny na dvou stranách místnosti a poskytovala tak úžasný pohled na prosluněné pozemky. Úchvatné byly i velké, dubové, bohatě zdobené, vchodové dveře. Všechno to byla nádhera. Stěny měly jemnou krémovou barvu a byly do poloviny pokryty zlatým čalouněním. Podlaha z mramoru se jen leskla. Harry se otočil a s úžasem pohlédl na ohniště, z kterého před chvilkou vyšel. Bylo přes osm stop vysoké i široké, celé z leštěného kamene.
Harryho pozornost upoutali dva legračně vypadající maličcí tvorové - jeden z nich byla patrně žena - podle černých šatů a bílé zástěry - druhý patrně muž, který měl na sobě černé kalhoty, bílou košili, černou vestu a pruhovanou kravatu.
"Ahoj, jsme zpátky," zvolal James, když vystoupil z krbu. S úsměvem přistoupil k Harrymu a objal ho kolem ramen. "Tak tohle je Harry. Můj syn. Harry, tohle jsou Maddy a Mickey, domácí skřítkové. Starají se o vaření a úklid domu."
Maddy přistoupila blíž a přívětivě se na Harryho usmála. "Pane Harry, je mi nesmírným potěšením, že vás konečně poznávám."
"Ano, nesmírným, pane," přisvědčil dychtivě Mickey.
"Říkejte mu jen Harry," řekl James. "Ale každopádně k němu chovejte stejnou úctu jako ke mně."
"Jistě, Jamesi," přikývla Maddy. "Nedáte si něco?"
Harry si až teď uvědomil, že na ně stále ještě neslušně zírá s otevřenou pusou. Rychle ji zaklapl a koktavě pozdravil: "Eh…Ahoj."
James se na Maddy mile usmál. S Mickeym byli svoji už od doby, co byl ještě malý. Vždy byla Mickeymu nablízku. "Ne, díky. Zatím si nic nedáme. Nejdřív Harrymu ukážu dům a potom zjistíme, jestli nebude potřeba upravit nebo vyzdobit jeho pokoj. Tak pojď Harry."
Harry se chytil Jamese za ruku a nechal se vést do další místnosti, kterou byla knihovna. Hned naproti byl ve zdi zabudován další honosný krb, místnost byla potom plná pohodlného nábytku. Stěny byly lemované vysokými regály s knihami - byly tak vysoké, že po celé místnosti byly zabudované různé žebříky a schody. Hned vedle knihovny byla menší místnost - studovna. Tomuto pokoji vévodilo dubové dřevo, které bylo nejen na podlaze, ale i na stropě a na stěnách. Celá jedna stěna byla skryta za knihami. V místnosti nechyběly ani stolky a pohodlné židle. Co Harryho zaujalo, byla jedna stěna, na které byla polička plná různých trofejí a ocenění.
Obývací pokoj Harryho nemálo překvapil, připadal si jako v mudlovské herně. Sice trochu útulnější, nezakouřené a prosluněné. Kromě bohatého nábytku a čalouněných křesel zde nechyběl šachový stolek, kulečník, stolní hokej, ping pongový stůl, stolek na poker a jeden vyrobený na Řachavého Petra.
James ho vedl další chodbou, na jejímž konci byly troje dveře. Jedny vedly do koupelny a další do té největší jídelny, jakou kdy Harry spatřil. Podlaha byla kamenná a stěny světle modré se zlatými ornamenty. Vysoká francouzská okna vpouštěla do místnosti sluneční paprsky. Samotný stůl byl nejméně pro padesát lidí. Byl z leštěného dubového dřeva, židle potom měli modré čalounění. Tady si poprvé všiml pohybujících se obrazů. Leknutím nadskočil, když jeden z nich promluvil přímo na něj.
"A ty musíš být Harry!" zaburácel hlas.
James položil Harrymu ruku na rameno. "Tati, buď milý. Harry se právě vrátil." Potom se otočil na Harryho a jemně se usmál. "Víš, Harry, v kouzelnickém světě si každý před svou smrtí může zhotovit svůj vlastní portrét, který bude mít všechny jeho vzpomínky. Potterové to tak dělají už staletí. Tohle tady je můj otec, Andrew Quinton Potter II. A ta krásná rudovlasá žena vedle něj je má matka, Gwendolynn Potterová. Jsou to tví prarodiče."
Gwendolynn věnovala Harrymu široký úsměv. "Tak moc se podobáš otci, Harry. Můžeš mi říkat babi."
"Ten kluk se mi líbí," zasmál se Andrew. "Tak tys teď přijel, jo?"
"Jo, zrovna mu ukazuju dům," odpověděl James a pomalu se chystal k odchodu. "Až skončíme, přijdeme na večeři, takže zatím ahoj tati, mami."
Harry jim zamával na rozloučenou a potom se otočil na Jamese. "Má moje maminka taky obraz?"
James zakroutil hlavou. "Ne, ona…nemá."
"Aha," špitl Harry a následoval otce do další místnosti.
Kuchyně byla obrovská. Měla dlážděnou podlahu a u zdí byly nádherné prosklené skříně s nádobím. Ve vyklenutém koutku s francouzskými okny stál kulatý stůl s pěti židlemi. V jedné stěně byly zabudované menší dveře, které vedly k oddělenému bytečku se čtyřmi ložnicemi a malou koupelnou. Tento byt sloužil Maddy a Mickey jako ubytování.
"Moji pra-pra-prarodiče sem nechali tuto část přistavět. Maddy a Mickey tu mají úplné soukromí, a když budou chtít děti, mají zde dostatek pokojů. Ale teď půjdeme dál. Je tu toho ještě spoustu," vysvětlil James.
Další, co Harry viděl, byl krytý bazén, obrovská terasa s venkovním bazénem, vířivka, několik zahrad, rozkvetlý sad a famfrpálové hřiště.
Když vystoupali do dalších pater, Harry zjistil, že dům není přízemní, ale čtyřpatrový. Dále měl východní a západní křídlo. Východní sloužilo především pro hosty a pro skladování přebytečných věcí. Bylo tu třicet ložnic s vlastními koupelnami a některé pokoje měly i vlastní obývák. Západní křídlo sloužilo hlavně rodině a mělo stejné sestavení jako křídlo východní. James mu ukázal hlavní ložnici, což byla ta jeho, která byla největší v celém domě. Potom ho zavedl do vedlejšího pokoje, kde Harry zůstal stát s otevřenou pusou.
Místnost byla téměř stejně velká jako Jamesova ložnice. Uprostřed ní stála veliká postel s nebesy. Pokoj měl samostatnou koupelnu, šatnu a balkón. Dál tu nechyběl ani prádelník, dva noční stolky, skříně, stůl se židlí, velký dřevěný kufr a polička s knihami. Místnost měla dřevěnou podlahu, tmavě modré stěny a bílý strop. Povlečení na posteli mělo červeno-černo-modro-bílou barvu s ornamenty ve tvaru listů a pruhovaný polštář. V rohu stála obrovská bedna, která přetékala hračkami. Uprostřed pokoje pak stála Maddy a v ruce nesla Harryho nové oblečení.
"Tak, co na to říkáš?" zeptal se Harryho James.
"To je můj pokoj?" řekl Harry a zalapal po dechu.
"Jo," přikývl James. "Jestli se ti nelíbí to povlečení, můžeme ho samozřejmě vyměnit."
Harry se na Jamese otočil a objal ho kolem nohou, než si ho James vzal do náruče. "Díky, tatí. Nikdy jsem tak krásný pokoj neviděl."
"No, teď je tvůj. Můj pokoj je hned vedle, kdybys něco potřeboval."
"Dobře," přikývl Harry a dál zíral na svůj pokoj.
James se podíval na hodinky. Už se stmívalo a i podle času bylo dost pozdě. "Pojď, dáme si něco k večeři, než půjdeš spát."
Harry přikývl a nechal se nést do kuchyně. Posadili se ke stolu a Maddy jim naservírovala hamburger s hranolky a salátem. James si říkal, že je to vhodné jídlo pro začátek. Když si totiž odpoledne dávali oběd, Harry vypadal, že jí poprvé po několika dnech. James se tomu ani nedivil. Ne potom peklu, v kterém ho našel.
Po jídle se vydali do koupelny, aby mohl James Harryho vykoupat. Ale hned zjistil, že jeho syn pomoc nepotřebuje, že se koupal sám už víc jak jeden rok. Dursleyovi patrně chtěli, aby vyrostl rychle.
Když šel Harrymu dát do vany nějaké hračky, zůstal vyděšeně stát ve dveřích. Jeho syn měl záda samý šrám a modřinu. Harry nevypadal, že by si s tím dělal starosti, ale James ano. Znovu se v něm probudil vztek, ale snažil se ho potlačit. Po koupeli Harryho položil do postele na břicho, aby mu mohl kouzly některá zranění vyléčit. Maddy mu k tomu přinesla nějaké masti, které urychlí léčbu těch zranění, která James nemohl vyléčit ihned. Přesto si byl jist, že Harrymu zůstanou nějaké jizvy.
James mu podal pyžamo, a když byl Harry oblečený, přikryl ho a dal mu pusu na čelo.
"Dobrou noc, Harry. Mám tě rád."
Harry se na otce usmál, uvnitř překypoval radostí. "Dobrou tati. Taky tě mám rád." Zavřel oči a usnul dřív, než se jeho hlava dotkla polštáře.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doctorex Doctorex | 24. června 2010 v 20:07 | Reagovat

Tak jo, přiznám se, že si to čtu už spíš kvůli tobě, protože se mi ta povídka nelíbí. K překladu - vynikající, chyby jsem už skoro neviděl, slohově mnohem lepší, fakt o 200% nahoru. K povídce - nepřijde mi reálná. Že by 5 let nechtěl vidět svého syna? No vůbec se mi to nezdá. Ale to samozřejmě není tvoje chyba, ale doufám, že příště nám přeložíš něco lepšího :-( . Protože práce co si na tom odvedla je skvělá.

2 Ajka Ajka | 24. června 2010 v 21:57 | Reagovat

Než tohle mi spíš přijde zvláštní, že na to, že je harrymu pět, mluví, jako kdyby mu bylo tak deset, ale tak za to taky nemůžu. Slohově si tam spoustu věcí přidávám, aby to nějak znělo, no. Mě se ta povídka líbí hlavně proto, že jsem zvědavá, jak se to všechno kvůli Jamesovi změní, ale přiznám se, že sama jsem ve čtení teprve ve třináctý kapitole. Ale jestli se ti to fakt nelíbí, tak kvůli mě to číst samozřejmně nemusíš, já to přežiju, každej máme hold jinej vkus, no. ;-)

3 victor victor | 28. června 2010 v 18:38 | Reagovat

Jak můžou nechat Siriuse v Azkabanu, když pouze a jedině strážce Fideliova tajemství může prozradit polohu domu či člověka...spáchal to tedy Peter..napraví se to..?

4 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 28. června 2010 v 21:40 | Reagovat

[2]: ale to není že by mě to nějak odpuzovalo...jen to není to moje no. Hele je to ta povídka co má asi 500 000 slov? já jen jestli jsem na ni náhodou nenarazil v angličtině. Každopádně se mi líbí pozorovat, jak se postupně zlepšují tvé překlady víš? Je to...optimistické :-D

5 Zdenina Sbčko Zdenina Sbčko | Web | 29. června 2010 v 6:46 | Reagovat

jen jsem zatím nakoukla, ale zní docela zajímavě. Až budu mít více času, tak si to pořádně pročtu.
Já taky o prázdninách moc nebudu, asi jen o víkendech.

6 Ajka Ajka | 3. července 2010 v 18:33 | Reagovat

[3]: Byla jsem pryč, takže jsem nemohla odpovědět - nechci moc prozrazovat, je to hodně podobné jako v originálu, jen Sirius na tom bude po útěku trochu líp, no. Díky za koment.

[4]:Nevim přesě, kolik má slov, ale mám pocit, že asi jen 300 000, teď nevim. Ale jsem ráda, že se ti líbí aspoň ten překlad:)

[5]:V pohodě, i já budu mít o prázkách co dělat. Mám brigádu na celý léto, prakticky na každej den, kdy bude hezky. Užij si prázdniny:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama