close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






3 kapitola - Otec a syn 1/2

24. června 2010 v 19:59 | Ajka, Breanie |  Jiný začátek
Je to tu, další kapitolka je zde, ale není opravená, takže za chyby, nebo nějaké divoké věty se omlouvám, přesto můžete psát komenty:) pět jen půlka, protože se mi sem celá prostě nevejde!


Říjen 1985
Harry se krčil ve svém přístěnku a plakal. Uklízel nádobí, tak jak mu to nakázala teta Petunie, když v tom do kuchyně vběhl Dudley a strčil do něj. Harry tak rozbil tři talíře a jeden hrneček. Věděl, ž to bude jeho vina. Vždycky to byla jeho vina. A nezáleželo na tom, jestli to Dursleyovi viděli na vlastní oči. Vždycky za to mohl on.
Krvácely mu ruce od rozbitého nádobí, bolelo to, ale Harry si toho nevšímal. Byl už na bolest zvyklý. Jen se dál krčil v nejtemnějším koutě svého přístěnku a čekal na nejhorší.
Bylo mu pět let a žil se strýcem Vernonem, tetou Petunií a bratrancem Dudleym už odjakživa. Tedy co si pamatoval. Nesnášeli ho a nikdy mu neříkali jménem. Často ho bili, aniž by měli pádný důvod. Obzvlášť pak strýc Vernon a Dudley. Zrovna včera ho začal Dudley mlátit baseballovou holí. Harry brečel a křičel, ať přestane. Potom přišel strýc a řekl mu, že velcí kluci nebrečí a dal mu co proto, aby měl proč brečet. A po pravdě, strýc dával větší rány.
Teď byly Harryho záda a nohy samý šrám a podlitina. Někde mu rány i hnisaly, jak mu je nikdo pořádně neošetřil. Navíc ho teď bolely i ruce od rozbitého nádobí, stejně tak velká modřina od strýce Vernona. Ale byl na to zvyklý. Směl se koupat jen jednou týdně, což jen přitěžovalo jeho zraněním. Navíc byl celý rozbolavělý, jak nedávno spadl ze stromu. Sestra strýce Vernona, teta Marge (nebyla to jeho teta, ale musel jí tak říkat) přijela na návštěvu se svým buldokem Raťafákem. Ten Harryho začal honit. Zahnal ho až na strom, ale když spadl, pes na něj zaútočil. Ale měl štěstí. Byl jen trochu poškrábaný na noze - podařilo se mu utéct. Vždy byl dobrý běžec.
Nicméně jeho útěk před Raťafákem mu jen vynesl další trest. Strýc ho obvinil z pokusu zranit Raťafáka a seřezal ho páskem. Záda ho bolela při každém kroku, ale ignoroval to. Bolest byla nedílnou součástí jeho života, stejně jako nenávist.
Nechápal, proč ho všichni nenávidí. Mysleli si o něm, že je budižkničemu a zrůda. Vždy udělal, co se mu řeklo. Ve škole byl už dva měsíce a moc se mu tam líbilo. Ale hned první týden se dostal do problémů. Přinesl domů pět zlatých hvězdiček za dobrou práci. Ukázal je, celý hrdý na svou těžkou práci, tetě Petunii, ale ta se na něj jen zamračila a strýc Vernon ho znovu přetáhl opaskem a obvinil ho, že chtěl z Dudleyho ve škole udělat idiota. Od té doby přestal Harry hvězdičky dostávat.
Hned potom, na Dudleyho páté narozeniny, když hráli Škatulata, hejbejte se a Harry vyhrával, teta Marge strčila Harrymu pod nohy svou vycházkovou hůl. Harry zakopl a Dudley mohl vyhrát.
Zvedl se mu žaludek, když si vzpomněl, že už dva dny nejedl. Nechtěně ustřihl jednu z růží tety Petunie. Trest byl tentokrát opravdu vysoký. Týden bez jídla. Dostával jen vodu, kterou vždy 'hladově' vypil, doufajíc, že trest už brzy skončí. Ale to se jistě nestane, až Dursleyovi uvidí to rozbité nádobí.
Teď čekal, až se vrátí strýc Vernon a potrestá ho za to nádobí. Tisknul se ke stěně přístěnku a strachy ani nedýchal.
Přístěnek pod schody, ve kterém se teď snažil ukrýt, sloužil jako jeho ložnice už odjakživa. Byla to jediná místnost, kam směl bez dovolení. Vždy ho tu zamykali. Ale Harry ukradl strýci Vernonovi šroubovák, který strčil do zámku zevnitř, takže dveře teď nešly zvenku otevřít. Jen doufal, že ten šroubovák vydrží. I když, na druhou stranu, způsobilo by mu to jen další potíže.
Harry si zděšením prokousl ret, když zaslechl hlas strýce Vernona, jak křičí: "TY KLUKU!"
Ještě víc se natlačil na stěnu, aby se v té tmě ukryl.
Harry zavřel oči a snažil si vybavit sen, který se mu dnes zdál. Byl o jeho rodičích, byl si tím jistý. Zeptal se na ně tety Petunie, ale ta mu jen odsekla, že jsou mrtví, a aby si nechal ty hloupé otázky. Harry kvůli tomu často brečel, doufal, že jednoho dne si ho někdo odvede, odvede pryč z tohohle pekla.
Kroky se přibližovaly. Zámek zarachotil a Harry se strachy začal třást. Když v tom zazvonil zvonek…
***
James stál před dveřmi Zobí ulice čtyři, s rukama v kapsách. Byl tu, aby si konečně odvedl Harryho do Potter Manor. Věděl, že Harrymu je už pět let, ale od toho osudného večera ho ani jednou neviděl. Brumbál mu slíbil, že se o něj Dursleyovi postarají. Petunie mu do dopisů psala, že se Harry má fajn. Ale nikdy mu o jeho synovi neřekla nic bližšího. James by dal cokoli za to, ho znovu vidět, pochovat si ho…ale nemohl.
Petunie mu jednou poslala roční fotku, ale to nestačilo. Sotva odpověděla na všechny otázky, které jí James ve svých dopisech kladl. Tušil, že je stále ještě naštvaná za to, co se stalo Lily a jejím rodičům. To jí nemohl vyčítat.
Liylin stav se zhoršil. Madam Pomfreyová nelhala, když tvrdila, že by mohla být nebezpečná i sama sobě. Už několikrát zranila sama sebe. James jí sebral hůlku, ale i tak prováděla náhodná kouzla a on byl vděčný, že tu Harry není. Jednou si na sebe dokonce přivolala kuchyňské nože. Nechtěl ani pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby byl Harry kolem.
Nikoho nepoznávala, nevěděla nic o kouzelnickém ani mudlovském světě. Madam Pomfreyová jí po fyzická stránce dala úplně do pořádku, ale byla to její mysl, která byla nenávratně zničená. Včera upadla do kómatu. Léčitelé pochybují, že by se ještě někdy probrala. Remus tak vyslovil názor, že byl čas nechat ji jít dál. A James věděl, že má pravdu. Byla v tomhle stavu dlouhé čtyři roky. Byl čas nechat jí jít, nebo umístit ke sv. Mungovy. Byl si jistý, že jeho rozhodnutí bylo správné.
Teď potřeboval zpátky svého syna. Jeho dosavadní život byl upnutý na Lily, a i když mu posílal dopisy, peníze a hračky, věděl, že to není totéž, jako ho vidět. Ale on nemohl Lily opustit. Nemohl tam nechat Remuse samotného. Sám by jí nezvládl.
Remus mu hodně pomáhal. Potom, co odešel Moody do důchodu a oddělení Bystrozorů dostalo nového vedoucího, dostal Remus výpověď. Nikdo nechtěl zaměstnávat vlkodlaka. James dal výpověď sám, aby se mohl starat o Lily. Spolu se o ní starali dvacet čtyři hodin denně celé roky…až doteď.
A jako by to všechno nebylo už dost zlé, jako by už dostatečně netrpěl za ztrátu ženy a syna, dozvěděl se, že ho zradil nejlepší přítel. Když mu poprvé řekli, že je Sirius zradil a že byl poslán do Azkabanu za vraždu Petera Petegriewa, nevěřil tomu. Sirius by nic takového neudělal. Po tom, co všechno spolu prožili…Ale důkazy stáli proti němu. Peter byl mrtvý a James i Remus odmítli se Siriusem promluvit. Konec konců, Sirius si myslel, že je James mrtvý.
Rychle zahnal myšlenky a stiskl zvonek. Byl tu, aby si odvedl svého syna domů. Aby udělal to, po čem toužil celé čtyři roky.
Zavřel oči a znovu stiskl zvonek. Nevěděl, pro jim to trvá tak dlouho. Vernon Dursley, svalnatý muž s hustým knírem a žádným krkem otevřel dveře a vztekle se podíval na nově příchozího. Zjevně ho nepoznával.
"Kdo sakra jste? Jestli nám chcete něco nabídnout, nemáme zájem."
James se pokusil o úsměv.
"Já nic nenabízím. Jsem James Potter a jdu si pro Harryho."
"No konečně! Pojďte dál. Petunie!" zakřičel směrem do domu. "James Potter je konečně tady."
Petunie Dursleyová vešla do místnosti a za ruku táhla malého chlapce. James si domyslel, že to musí být Dudley.
"Ahoj Jamesi. Jak je Lily?"
"Je…" začal, ale pak jen zakroutil hlavou. "Psal jsem ti v dopise, že přijdu."
Petunie se na okamžik zatvářila smutně, když jí došlo, proč je James tak zdrcený, ale hned svůj smutek zamaskovala.
"No jistě…ten kluk je někde tady. Rozbil nějaké mé nádobí a všude nakapal krev. Teď se někde schovává. Snad ho dokážeš najít, Jamesi."
Jamesovo hnědé oči ztvrdly.
"Jak k čertu, můžete nechat malýho kluka, aby si hrál s nádobím? A proč se někde skrývá, když je zraněný? Pochybuju, že nádobí je přednější."
Petunie si znechuceně odfrkla.
"Můj Duddlíček se taky pořezal. Ošetřila jsem ho jako prvního a když jsem se otočila, ten hluk byl pryč."
"Kde je sakra můj syn?" zeptal se James ledově. Vůbec se mu nelíbilo, jak Dursleyovi říkali Harrymu 'ten kluk'.
"Nejspíš je v přístěnku," Vernon pokrčil rameny. "Vždycky se tam schovává."
Jame se na oba dva zamračil a přešel k přístěnku. Dveře byly zamknuté zevnitř, takže James vytáhl hůlku, zamumlal Alhomora a dveře se otevřely. Zjistil, že se dívá na miniaturní pokojík s malou matrací uprostřed, na němž ležel špinavý polštář a deka, potřísněné krví. Jeho vztek jen stoupl. Můj syn spí tady? Zahlédl i nějaké hračky, které mu poslal, ale všechny byly rozbité. Shýbl se a sedl si na postel.
"Harry, jsi tu?" zeptal se potichu.
Uslyšel fňukání, takže se otočil za zvukem.
"Prosím, neubližujte mi. Já jsem to nechtěl rozbít. Dudley do mě strčil," naříkal hlas. "Já už nebudu brečet, slibuju."
Jamese bolestivě bodlo u srdce, když zaslechl ten nářek. Co tím myslel, neubližujte mi?
"Já ti neublížím, Harry. Pojď sem."
Harry se posunul za hlasem. Tohle nebyl strýc Vernon. Tenhle hlas byl hlubší, milejší a povědomý. Když se dostal blíž, uviděl usměvavého muže s kulatými brýlemi a černými vlasy.
"Kdo jste?"
James se smál. "Jsem tvůj táta."
Harry zakroutil hlavou.
"Ale teta Petunie říkala, že můj táta i máma jsou mrtví. A že nemám klást hloupé otázky."
Harry vycítil, že se James naštval a vystrašeně o krok ustoupil. James k němu ale natáhl ruku a pevně ho objal.
James se zhrozil, když spatřil, jak má jeho syn ruce samý šrám, z toho ty nejnovější ještě krvácely. Přeměnil jednu z rozbitých hraček na nádobku s vodou, namočil do ní kousek děravé deky, která ležela na staré matraci, a začal Harrymu rány čistit. Když byl hotov, rány kouzlem zacelil.
Harry na něj němě zíral, neschopen uvěřit, že ten muž před ním provádí kouzla.
"Harry, jsem tvůj táta. Nejsem mrtvý a hodlám si tě vzít s sebou domů."
Harry překvapeně zamrkal. Ten muž tvrdil, že je jeho táta, měl moc hezký hlas a chtěl si ho odtud odvést. Navíc ho objal tak vřele, jako ještě nikdo.
"Ublížíte mi?" zeptal se potichu, ale v srdci věděl, že odpověď bude ne.
James zakroutil hlavou a dal mu pusu na čelo.
"Nikdy. Mám tě rád."
Harry vhrkly slzy do očí. Ještě nikdo mu ta tři slova nikdy neřekl. Ještě víc se k Jamesovi přitulil do jeho teplé náruče. Jeho vůně byla Harrymu povědomá a líbila se mu.
"Tati," vzlykal.
James vyšel z přístěnku s Harrym v náručí a zděšeně vydechl. Jeho syn měl na oku modřinu! V té tmě si toho nevšiml. Otočil se směrem k Dursleyovým.
"Co jste mu proboha udělali?"
"To, co si zasloužil!" odpověděl Vernon. "Od doby, co přijel, jsou s ním jen problémy. Dal jsem mu výchovnou lekci."
James opatrně postavil Harryho na zem, schoval hůlku do kapsy a otočil se k Vernonovi. Napřed ho udeřil do břicha a potom do nosu.
"JEŠTĚ JEDNOU SÁHNEŠ NA MÉHO SYNA A ZABIJU TĚ!"
Vzal Harryho do náruče a vyšel z domu, aniž by se jedinkrát otočil.
***
Harry nevěděl, co má dělat. Ten muž, který ho k sobě tak opatrně tiskl, zněl a voněl tak povědomě. Citronové mýdlo a peprmint. Navíc měl úplně stejně rozčepýřené černé vlasy jako on, dokonce nosil i stejné kulaté brýle. Jen jeho oči měly hezkou oříškově hnědou barvu a Harry nezapomněl na blesky, které mu z nich sršely, když se naštval.
James vztekle vrčel celou cestu až k parku. Tam se posadil na lavičku, s Harrym na klíně. Ten chlapec byl úplně stejný jako on v jeho věku. Až na ty oči a pusu. Ty měl po Lily. James mu opatrně upravil brýle a povzdechl si. Chudák kluk, zdědil jeho špatný zrak.
Jemně se na Harryho usmál a položil mu kolem ramen svou bundu. Zapomněl se Dursleyů zeptat na jeho věci. Rozhodně ale neměl v plánu se tam vracet.
"Tak, povíš mi něco o tvé tetičce a strýci? Ubližovali ti hodně?"
Harry nic neříkal a raději odvrátil oči. Už ve velmi útlém věku se naučil dávat si pozor na to, co říká.
"Uh-uh," zamumlal.
James ho jemně chytil za bradu, - nemohl si přitom nevšimnout, jak sebou Harry škubnul - zvedl mu hlavu a podíval se do těch zelených očí.
"Harry, už nikdy se k těm lidem nevrátíš, ani už je nikdy neuvidíš. Proč tě bili, Harry?"
Harry si vzdychl a jen velice neochotně odpověděl.
"Tvrdili, že dělám jen potíže. Ale já za to nemůžu! Nikdy jsem nechtěl nic rozbít." Nedokázal zadržet slzy, které se mu skutáleli po tvářích. "A vážně jsem učitelce nezměnil vlasy na modro. Prostě jsem si jen myslel, že by to vypadalo legračně, nic víc. Ale strýc Vernon řekl, že jsem zrůda, a že musím být potrestán za svoje hříchy."
James zatřásl hlavou.
"Ty nejsi žádná zrůda, Harry. Jsi úžasný a hlavně výjimečný kluk," pevně Harryho objal a hladil malého chlapce po zádech tak dlouho, dokud se neuvolnil.
"Pamatuješ si něco z doby, než jsi přišel k tetě Petunii a strýci Vernonovi?"
"Moc ne. Jen mi připadáš povědomý. Často se mi o tobě zdá. Také o jedné ženě s rudými vlasy a o zeleném světlu. Teta Petunie říká, že je to z té autonehody. Při ní jste prý s maminkou zemřeli a já že dostal tuhle jizvu." Vysvětlil a ukázal si rukou na čelo.
James si vzdychl. Nevěděl, jak něco takového vysvětlit pětiletému dítěti. Říct mu to ale musel. Až se vrátí do kouzelnického společenství, bude z něj hrdina, a on by měl znát pravdu. Celou minutu zíral na jizvu, kterou měl jeho syn na čele, a přemýšlel, jak začít.
"Víš Harry, připadám ti povědomý, protože jsem tvůj otec. Tvoje maminka opravdu měla rudé vlasy a často ti zpívala. A co se týče toho zeleného světla…Budu ti vyprávět jeden příběh, co ty na to? Myslím, že to bude nejjednodušší."
Harry se pohodlně zachumlal do bundy a usmál se.
"Nikdo mi ještě nikdy příběh nevyprávěl."
James se smutně usmál a začal vyprávět:
"Bylo jednou jedno kouzelnické společenství. Kouzelníci a čarodějky z celého světa žili téměř šťastně své životy, ale všechny trápila jedna ošklivá věc: válka. Jeden temný a zlý černokněžník páchal ukrutné zločiny, ubližoval lidem a chtěl je všechny ovládnout. Naštěstí zde byla skupina odvážných lidí, kteří si říkali Fénixův řád. Tato skupina se snažila zabránit černokněžníkovi ovládnout svět.
Nicméně, během toho všeho, stále ještě existovala škola, kam chodili všechny mladé čarodějky a kouzelníci. Jednoho dne se jeden mladý kouzelník James Potter zamiloval do krásné čarodějky s rudými vlasy a zelenýma očima. Jmenovala se Lily Evansová. Měli se moc rádi a tak se hned po škole vzali. Poté, spolu se svými přáteli - Siriusem Blackem, Remusem Lupinem a Peterem Petigrewem - se stali členy Fénixova řádu, aby mohli pomoct ve válce proti zlu."
"Měl ten zlý černokněžník jméno?" zeptal se Harry.
"Měl," přikývl James. "Jmenoval se Lord Voldemor. Ve skutečnosti ale žádným lordem nebyl. Jen to jeho jménu dodávalo sílu a moc. Téměř celé kouzelnické společenství mělo strach tohle jméno vyslovit. Ne všichni, ale většina ano. Nazývali ho 'Ty víš kým' nebo 'Ten, jehož jméno se nevyslovuje'.
Po svatbě začali Lily a James pracovat na ministerstvu kouzel. Chtěli se stát Bystrozory. Bystrozorové se snažili pochytat všechny zlé kouzelníky a čarodějky. Lily a James si tuto práci vybrali, protože chtěli Voldemorta zastavit, aby už nemohl ubližovat jejich blízkým. Albus Brumbál, vůdce Fénixova řádu, je, jako jejich přítel, vždy nabádal k opatrnosti.
Potom, jednoho večera, když James přišel domů, našel svou ženu sedět u kuchyňského stolu. Čekala na něj, aby mu oznámila, že čeká miminko. Oba byli moc šťastní. Vždy chtěli být mámou a tátou.
Jenže, ještě než se dítě narodilo, si je Brumbál zavolal do své kanceláře v Bradavické škole, kde byl ředitelem, aby jim sdělil něco důležitého. Jistá žena pronesla věštbu, která slibovala příchod někoho, kdo bude schopen porazit Lorda Voldemorta."
"Co je věštba?" zeptal se Harry. Tulil se Jamesovi v náručí a užíval si ten pocit důvěry, který se mu objevil v srdci.
"Věštba je předpověď něčeho, co se má stát. Je to něco jako předpověď počasí, jen mnohem důležitější."
Když Harry přikývl, James pokračoval: "Tato věštba pravila, že se dvou lidem, kteří již třikrát unikli Voldemortovi, narodí koncem července dítě, které bude mít tu moc porazit Pána zla. Brumbál jim řekl, že jistý Smrtijed - tak se nazývali Voldemortovi přisluhovači - vyslechl část proroctví, a že Voldemort věří, že tím vyvoleným je dítě Lily a Jamese. Voldemort měl v plánu to malé dítě zabít. Takže Lily a Jamesovi nezbývalo nic jiného, než se ukrýt. Vybrali si jako svého Strážce tajemství - což je osoba, která jako jediná může komukoliv sdělit místo jejich úkrytu - Siriuse Blacka. Byl to Jamesův nejlepší přítel a oni mu nadevše věřili.
Ale Sirius jim v poslední minutě navrhl, aby udělali Strážcem Petera. Byl slabší ne Sirius, takže by nikdo nepředpokládal, že by si ho James a Lily vybrali.
Potterovi žili v utajení celý rok. Jenže, o Harryho druhém Halloweenu, zrovna když dávali Lily a James chlapce spát, zaslechli ránu. Když se James podíval z okna, spatřil Lorda Voldemorta jak kráčí k jejich domu. Někdo je zradil. Voldemort je našel!"
"Zbavili se 'Voldejmarta'?" zeptal se Harry. "Zabili jo?"
James zakroutil hlavou. "Stalo se něco strašného. James chtěl po Lily, aby zůstala s malým Harrym v dětském pokoji a pokusila se utéct. On potom šel dolů a postavil se Voldemortovi tváří v tvář. Strhl se ukrutný boj. James bojoval jako lev a sesílal svou kouzelnou hůlkou na Voldemorta jedno kouzlo za druhým. Jenže, Voldemort byl silnější. Když na Jamese vyslal smrtící kouzlo, James uhnul před zeleným paprskem a narazil tvrdě do zdi. Vše kolem něj potom zčernalo.
Voldemort se vydal do dětského pokoje. Lily už na něj čekala a byla ochotná za své malé dítě položit i život. I tady se strhl boj, ale netrval příliš dlouho. Voldemort na Lily seslal strašné kouzlo, které jí způsobovalo ohromnou bolest. Potom seslal na Harryho smrtící paprsek. Ale Lily z posledních sil skočila kouzlu do cesty a zachránila tak chlapci život. Vytvořila přitom jistou ochranu okolo jejího dítěte, které si černokněžník nevšiml.
Když i podruhé vyslal na Harryho zelený paprsek, stal se zázrak. Kouzlo se obrátilo proti Voldemortovi. On křičel bolestí a potom zmizel. Malý Harry ještě dlouho seděl v dětské postýlce, brečel, volal mámu a tátu.
Voldemort tehdy konečně padl a jediné, co malému chlapci zanechal, byla jizva na čele."
Harryho se rukou dotkl svého čela. "Já?"
"Ano Harry, ty. To ty jsi způsobil Voldemortův pád, když ti bylo pouhých patnáct měsíců. Samozřejmě nemůžeš vědět, co jsi tehdy udělal.
Když Brumbál dorazil do domu myslel si, že jsou James a Lily mrtví. Vzal tě do náruče, a když spatřil tvou jizvu, došlo mu, co se stalo. Byla to Lilyina láska, co tě zachránila. Láska tvé matky. Aby kouzlo, které na tebe tvá maminka seslala, fungovalo, rozhodl se Brumbál nechat tě žít u jediné žijící pokrevní příbuzné, u Petunie Dursleyové, sestry tvé matky. Vzal tě k Dursleyovým, protože doufal, že tě to ochrání před Lordem Voldemortem.
Nicméně, o několik hodin později, se James probral. Nebyl mrtvý, jak si všichni mysleli. Jen ošklivě zraněný. Na to ale nebral ohledy a běžel do dětského pokoje. Postýlka byla prázdná, nikde Harryho neviděl, a Lily ležela na zemi těžce zraněná. Okamžitě jí dostal do nemocnice. Byla na tom špatně. Kromě tělesných zranění si ani nic nepamatovala. Nevěděla, kdo je, ani kdo je James. Byla nebezpečná jak sama sobě, tak i lidem ve svém okolí. Jamese zraňovalo, vidět jí v takovémto stavu.
Potom přišel Brumbál. Byl šokovaný, když zjistil, že Lily i James žijí. Ihned Jamese ujistil, že Harry je v bezpečí u své kmotry, Petunie Dursleyové.
Nicméně se obával, že pokud by se James chtěl starat o Lily, musel by Harryho u Dursleyových nechat. Zprvu nesouhlasil. Chtěl svého syna u sebe, chtěl se o něj starat, být mu dobrým otcem. Jenže věděl, že Brumbál má pravdu. Lily by Harrymu mohla ublížit."
James se zhluboka nedechl. Ty vzpomínky na ten hrozný večer ho sžíraly. "Takže, James se rozhodl nechat Harryho u Dursleyových a starat se o Lily. Posílal mu hračky, dopisy i peníze. Nikdy ho ale nepřišel navštívit - nemohl nechat Lily bez dozoru.
O čtyři roky později upadla Lily do komatu.
Prostě se jednoho rána už neprobudila.
James se rozhodl, že už bude bezpečné přivést Harryho domů. Šel k Dursleyovým, zazvonil na zvonek a prohodil pár slov s Vernonem. Když ale našel svého syna, jak se strachy schovává v přístěnku pod schody, protože se bál, že mu strýc ublíží za rozbité nádobí, uvědomil si James, jak strašně s jeho synem zacházeli. Ruce měl celé od krve od rozbitého skla a na těle spoustu jiných starších zranění. James vzal Harryho do náruče, párkrát praštil Vernona za špatnou péči o jeho syna a odvedl Harryho do parku, kde mu všechno vysvětlil."
Harry se na James podíval s výrazem, ve kterém se mísil úžas se smutkem a zájmem.
"Takže, maminka je opravdu mrtvá, jak říkala teta Petunie?"
James přikývl a zahleděl se do dálky. "No…ona…jo."
"Ale, já jsem od tebe žádné dopisy nebo hračky nedostal," řekl opatrně Harry.
James se na Harryho zmateně zamračil. "Ale, některé ty hračky ode mě jsem viděl u tebe v přístěnku. Ty figurky středověkých rytířů, vyklápěcí náklaďák, padací most a minihrad, to všechno je ode mě."
"Aha…teta Petunie a strýc Vernon je dali Dudleymu. Já jsem nikdy žádné hračky nedostal. Až když je Dudley nechtěl, nebo je rozbil, tak je dali mně."
Jamesem zacloumal vztek. Tihle zatracení mudlové! "No, takže hádám, že všechny dopisy skončili v krbu a peníze v jejich vlastní kapse. Máš nějaké oblečení, které by ti padlo?"
Harry se podíval na své plandavé šortky a volné triko, které měl na sobě. "Ne, mám je oblečení po Dudleym."
"Nevadí, nějaké ti seženeme. Takže, nemáš nějaké otázky ohledně toho, co jsem ti řekl?"
"Opravdu se to všechno stalo?"
"Ano. Já jsem James Potter, tvůj táta."
"Mám ještě jednu otázku," řekl Harry.
"Jen se ptej."
"Jak vás Voldemort našel? Prozradil mu to váš Strážce tajemství?"
James si sklesle povzdechl. "To je na tom to nejhorší. Jenom čtyři lidé věděli, kdo je Strážce. Já, Lily, Peter a Sirius. Pár hodin potom, co k nám Voldemort vtrhl, zahnal Sirius Petera do přeplněné ulice. Peter mu řekl, že je špatný člověk, ptal se ho, proč nás zradil…Ukázalo se, že Sirius pracoval pro Voldemorta. Měl mu Petera přivést. Moc dobře věděl, že Peter se neubrání a vyzradí naše tajemství. Potom Petera zabil spolu se třinácti dalšími mudly. Teď je v Azkabanu. Ani neví, že já a Lily žijeme. Nikdy jsem se za ním nepřišel podívat."
"Co je mudla? A nebyl Sirius tvůj nejlepší přítel?" zeptal se Harry.
"Byl. Právě proto stále nemůžu uvěřit tomu, že nás zradil. Napřed jsem tomu vůbec nevěřil, ale všechny důkazy - vražda Petera a těch mudlů, výpovědi svědků - to všechno bylo proti němu. Mudla je výraz pro někoho, kdo nekouzlí."
"Jako třeba já?"
James se zasmál a potřásl hlavou. "Ne, Harry. Jako Dursleyovi. Ty jsi čaroděj, stejně jako já."
"Já můžu kouzlit?" zeptal se Harry nadšeně.
"Ještě ne, ale sem tam se ti zřejmě něco povede, jako když jsi obarvil učitelce vlasy na modro. Byls to ty a Dursleyovi to věděli. Jen ti odmítli říct pravdu."
Harry se usmál. "Budu teď žít s tebou?"
"To víš, že jo. Jsi pro?" zeptal se James s úsměvem.
Harryho úsměv se ještě rozšířil a poprvé měl pocit, že pukne radostí. "Jo!"
***

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wajtr wajtr | 6. prosince 2010 v 22:10 | Reagovat

Tajil se mi dech,skvělý překlad. :-)

2 lenka lenka | 9. srpna 2016 v 23:07 | Reagovat

Moc dobré nemohu se od toho odtrhnout 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama