close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






2. kapitola - Věštba 1/2

12. června 2010 v 19:52 |  Jiný začátek
Pozn. překladatelky: No, tak je tu další kapitoka. Ješt jí nemám celou, ale stejně by se mi sem celá nevešla, takže jí tu už máte. Snažila jsem se to přeložit, jak nejlíp umím a musím se přiznat, že často jsem tam psala něco, co tam ani nebylo hlavně proto, že autorka tam používá stále stejné výrazy. Ale jinak jsem nic neměnila. Po slohové stránce a obratnosti doufám, že je to lepší než v první kapitole. Dala jsem na DoktoreXovu (WEB) radu a několikrát to po sobě četla, tak snad už to bude lepší. Za gramatické chyby se omlouvám:)
K obsahu: Tak tahle kapitolka se už začne lišit od J.K.R příběhu, ale to je až v té druhé půlce. V téhle je zatím všechno tak, jak se to pravděpodobně stalo i u J.K.R. Moc se těším na další kapitoly, protože už tam bude Harry a celkově to bude zajímavější. No, dufám, že aspoň napíšete komenty, zatím se k tomu nikdo moc nemá, což mě mrzí

2. kapitola - Věštba
31. července, 1980
Lily stála u plotny a opatrně míchala omáčku k večeři. Bolela ji záda, bolely ji nohy a celkově celé její tělo už ji bolelo. Každých dvacet minut dostávala do břicha křeče. Přicházely a odcházely každý den. Bála se, jestli už nebude rodit, ale když chvíli počkala, bolest odezněla. Nechtěla zbytečně plašit Jamese - mohl to být jen planý poplach.
Usmála se, když Sirius vešel do kuchyně. "Ahoj krasavče, přišel sis pro něco k večeři?"
"Ach drahá Lily, přišel jsem, abych tě viděl. Víš, že jsi jediná má opravdová láska." Zanotoval Sirius.
---
celý článek


Zasmála se a dala mu pusu na tvář. "Lháři. Jak se má Arlene?"
"Arlene?" zeptal se a na okamžik se zatvářil zmateně.
Lily přikývla. "Jo, Arlene. Ta, s kterou jsi randil minulý týden."
Sirius se ušklíbl. "Jo ta…no hádám, že dobře. Teď jsem s Monikou."
"Změníš se ty někdy?" pravila Lily a protočila oči.
Sirius se usmál. "Proč bych měl chtít se vázat jako Dvanácterák? Já nejsem ten typ."
"To jsem si všimla. Kolik jsi zlomil srdcí za poslední měsíc?"
"Já je nelámu, jen…dělám modřiny." Vysvětlil Sirius.
"Dobrá, ale koukni…za poslední měsíc si byl s Beth, Louisou, Janet, Danou, Arlene a teď s Monikou. Lámeš srdce, Siriusi." Odpověděla Lily a popleskala ho po tvářích.
Usmál se. "No…dám si pozor. A mimochodem zapomněla si na Dianu."
Lily si povzdechla a potřásla hlavou. Ten se nikdy nezmění. Přemýšlela, jak dlouho to ještě bude trvat, než potká ženu, se kterou bude dýl než týden. "Jo a jaký jsi měl den?"
Pokrčil rameny. "Pořád stejný. Alastor nás donutil procvičit si lov. Ale však to znáš. Nejsme žádní ňoumové. Byla to celkem nuda."
Lily se usmála. "Ještě aby." Chytila se za břicho, když jím projela další křeč. "Siriusi, kde je James?"
"Šel se nahoru převlíct. Součástí programu byl lov v lese. No a s tím vším deštěm jsme byli za chvíli všichni od bláta. No a James…trochu víc. Spadl do bahna…teda, spíš jsem ho strčil, ale byla to jen sranda." Odpověděl Sirius se smíchem. "Proč?"
Polkla. "No, jen jsem myslela, že bych třeba mohla-Bože!" vykřikla, když ucítila, jak jí něco stéká po nohách.
Sirius výrazně zbledl. "No, to není dobrý."
Lily protočila oči. "No já se nepočůrala, blbečku. Praskla mi voda!"
"Eh…je to dobře?"
Lily ho práskla přes ruku. "Budu rodit!" když na ni pořád nechápavě zíral, netrpělivě vykřikla. "Budu mít dítě!"
Sirius zděšeně otevřel pusu. "Teď?"
"Ne hned teď, ale potřebuju ke sv. Mungovi!"
"No…dobře…JAMESI!" zařval a vyběhl z kuchyně.
Lily obrátila oči v sloup. "To mi moc nepomůžeš." Zaječela.
"JAMESI! POJĎ HONEM DOLŮ! LILY TĚ POTŘEBUJE!" křičel Sirius. Znovu se podíval na Lily, celý bledý, než se otočil zpátky ke schodům. "DVANÁCTERÁKU!"
James vběhl do kuchyně o pár sekund později. "Lily? Co se děje? Bože! Co se tu stalo?" zeptal se a zděšenýma očima zíral na nepořádek v kuchyni.
Lily mávla hůlkou a svinčík uklidila a přitom nadávala na jejich tupost. "Budu rodit!"
James zbledl. "Teď?"
"PROSTĚ MĚ DOSTAŇTE KE SV. MUNGOVI!" zaječela.
James přikývl. "Fajn. Siriusi, vem Lilyinu tašku a dej vědět Remusovi a Peterovi. Sejdeme se v nemocnici." Popadl přenášedlo, které dostali pro tuto příležitost, vzal ji do náruče a oba zmizeli.
Objevili se v čekárně. James ihned pospíchal k recepčnímu pultu. "Moje žena bude rodit."
Žena jen znuděně mávla rukou." Tak ji vemte do porodnice. Další!"
Lily tahala Jamese na správné oddělení, držíc se za břicho, jak jím projížděla bolest. Za chvíli už vešli do místnosti, kde na ně čekal její léčitel.
"Jak to vypadá?" zeptal se James s panikou ve tváři.
Léčitel se usmál. "Všechno je v pořádku. Za chvíli budete mít krásné, zdravé miminko. Jen mějte trpělivost."
Lily přikývla a James jen dál drtil Lily ruku, celý bledý.
Hodiny ubíhaly, až nakonec léčitel vyzval Lily, aby začala tlačit. James si sedl, za ní a vzal ji za obě ruce. Vyjekl, když mu je stiskla tak, že si na chvíli myslel, jestli mu ji nezlomila.
"Ach Jamesi, myslíš si, že to bolí?" zavrčela.
Přikývl. "Lil, myslím, žes mi zlomila ruku."
"Ne vážně? JÁ SE ZE SEBE SNAŽÍM DOSTAT DÍTĚ!"
James polkl a rozhodl se to nekomentovat. Řekla věci, kterým by ani sama nevěřila; přísahala, že už se s ním nebude milovat, že ho při první příležitosti rozčtvrtí a nakonec, že ho i zabije, než z ní vyklouzl malý červený uzlíček a ona si konečně úlevně oddechla. James zvědavě sledoval, jak léčitelé tu červenou věc omyli, než se k nim jeden z nich s úsměvem otočil.
"Gratuluji, pane a paní Potterovi. Máte syna."
James se usmál, když léčitelé podali to malé červené miminko jeho ženě do náruče. Pomyslel si, že vypadá trochu jako červená brambora s černými vlasy, byl celý pomačkaný a růžový. "Máme syna."
Lily se na Jamese usmála, "Jo, to máme." a jemně ho políbila. "Ale jak ho pojmenujeme?"
James se na chvíli zamyslel, než se zasmál. "Víš, přemýšlel jsem, že bychom ho mohli třeba pojmenovat po tvém otci. Vím, žes ho měla hodně ráda. Takže, co třeba Herold Potter?"
Lily vhrkly slzy do očí. "To je moc hezké. Ale ne Herold, jen Harry. Harry James Potter."
James se usmál. "To z ní skvěle." Jemně ji políbil a potom zamířil do čekárny, kde už netrpělivě čekali Sirius, Remus a Peter.
"Je to kluk. Pojďte se na něj kouknout."
Vešli dovnitř a uviděli Lily, jak sedí na posteli a v náruči drží malý uzlíček.
"Tak pánové, je mi ctí vám představit nejnovějšího Pobertu, Harryho Jamese Pottera." Řekl James, sklonil se a dal svému synovi malou pusu na čelo.
Sirius se na něj zvědavě podíval. "To má vypadat takhle?"
Lily protočila oči. "Ano!"
Sirius se zašklebil. "No, fajn, zjevně nemůžeme všichni vypadat úžasně v náš první den. Hele, má tvoje vlasy! Ubohý chlapec."
Remus se usmál. "Ale má Lilyiny oči. Myslím, že budou zelené."
Peter se zasmál. "Jo, je rozkošný." Jeho oči klouzaly po místnosti, než se mu podařilo vyloudit podivný úsměv na své přátele.
"Jsi v pohodě, Červíčku?" zeptal se James. "V poslední době se chováš divně."
Peter pokrčil rameny. "Jsem jen trochu unavený."
"Tak dobře. Jsem táta!"
"Můžu si ho pochovat?" zeptal se Sirius.
James přikývl a opatrně Harryho položil do náruče jeho kmotra. "Tak Harry, tohle je tvůj kmotr, strýček Sirius."
Sirius se usmál. "Ahoj maličký. Přeji ti, abys byl první, kdo povede novou generaci Pobertů. Však víš. Spousta žertů, večírků a holek v posteli…" Ucuknul, když ho Lily praštila přes ruku. "No, dobře, nebudeme mamince o té poslední části říkat, jo? Zvládneš to?"
Harry zívl, ale neotevřel oči.
James se usmál. "Myslím, že se mu líbíš."
"Je tak malý. Ideální váha pro camrál."
"SIRIUSI!" zaječela Lily, oči hrůzou vytřeštěné.
Sirius se ušklíbl. "Jen legrace Lily."
"To doufám." Odpověděla Lily.
Remus se zasmál. "Jo, Sirius by nikdy nepoužil dítě jako camrál."
Sirius se uličnicky zasmál. "Alespoň ne do doby, dokud zůstanete jen u jednoho."
Lily se z postele zasmála. "Udělej to a jsi mrtvej! A teď mi vraťte mého syna."
James se usmál a podal Harryho zpět své mámě. "Rádo se stalo." Pak se naklonil a něžně ji políbil.
***
31. října 1981
Harry James Potter byl velmi šťastné a milované dítě. O jeho druhém Halloweenu zrovna slavili jeho patnáctiměsíční narozeniny. Seděl ve své vysoké židličce v kuchyni a hrál si s malou zlatonkou, kterou mu jeho otec koupil. Měla stejnou velikost, jako ta normální, jen byla pomalejší a létala jen do výšky tří stop. Hlasitě zatleskal, když vešel jeho otec a zlatonku chytil, než mu ji podal.
"Tady to máš, Sporty (Sporťáku, jestli chcete. - pozn. překl.). Je to, to co jsi chtěl?" zeptal se James.
"Tatí." Vykřikl Harry, znovu tleskl a potom zvedl ruce nahoru. "Tatí, chovat!"
James se zasmál a zvedl Harryho ze židle. Potom mu začal hraně okusovat prsty. "Sním ti prsty!"
"Tatí, ne! Tatí!" zakřičel Harry a pak se hlasitě rozesmál, když ho začal otec lechtat na břiše.
Lily vstoupila do kuchyně a usmála se na své dva kluky. "Jamesi, zrovna jedl."
"Už ne. Hrál si se zlatonkou."
"Mamí!" zakřičel Harry a natáhl k Lily ruce.
Lily se usmála a vzala ho do náruče. Položila si jeho hlavičku na rameno a začala ho hladit po zádech. "To je mámin velký kluk!"
Harry se jí usadil na ruce a usmál se na ní stejným úsměvem, jaký měl jeho otec. "Džus!"
James se zasmál. "Už si ho dneska měl, ty malej neřáde."
"Džus!" zakřičel znovu. "Já chci džus!"
Lily zakroutila hlavou. "Už ne, zlatíčko. Nechceš si jít hrát s tátou, se strýčkem Siriusem, se strýčkem Remusem a se strýčkem Peterem?"
"Jo!" řekl Harry a zatleskal rukama.
James čekal na Lily, aby dal Harrymu pusu na tvář. "Jdeš taky?"
Lily přikývla. "Jo, jen nám udělám nějaký čaj."
"Miluju tě." Zašeptal a dal jí pusu.
Lily se uculila. "Já tebe taky, teď běž zabavit Poberty."
James se zakřenil. "S radostí!" řekl a vyrazil do obýváku s Harrym v náručí.
Harry se rozzářil, když spatřil, kdo je v místnosti. "Siri!"
Sirius se zasmál a vzal si Harryho. "Ahoj zlobile, tak jak se máš?"
Harry znovu zatleskal a začal Siriuse tahat za vlasy. "Siri."
"No, trochu si to tvé jméno zkrátil." Ušklíbl se James.
Remus se zachechtal. "Nemáme zrovna jednoduchá jména, zvlášť pro jednoroční dítě."
Lily vešla do místnosti se šálkem čaje v ruce. "Patnáctiměsíční."
Peter se nejistě usmál. "Chystáte se jeho narozeniny slavit každý měsíc? Vypadá to, že se z toho stane tradice."
Lily se uculila. "Samozřejmě že ne, a stejně to není narozeninová oslava. Jen vás mám ráda pohromadě, a tohle je celkem dobrý způsob, jak vás sem dostat."
Sirius se uchechtl. "Dostat nás sem? Lily, já a Náměsíčník tu už téměř bydlíme."
James přikývl. "Pravda. Nikdy tu nemáme chvíli klidu."
Sirius zakroutil hlavou. "Lháři." Dal Harrymu pusu na tvář zrovna, když si začal hrát se Siriusovými knoflíky na košili, snažíc se je uvolnit. "Co to pořád má s tím otevíráním věcí?"
Lily pokrčila rameny. "Je malý a zvědavý. Hrozně rád běhá po kuchyni a otevírá skříňky."
James souhlasně přikývl. "Jo, vytahuje všechny věci ven a dělá tak hrozný nepořádek. Poslední dobou začal vytahovat hlavně hrnce, pánve a vařečky. Asi chce hrát na bicí."
Sirius se překvapeně zakřenil. "Bicí? Je ještě moc malej, možná příští rok."
Lily nesouhlasně zakroutila hlavou. "Tak to ani náhodou."
Sirius se zasmál. "Tak mu koupíme elektrickou kytaru."
Lily si povzdychla. "To už vůbec ne."
Peter se zvedl. "Budu muset jít. Jen jsem na chvíli zaskočil - vyřizoval jsem něco pro matku. Je jí těžko od doby, co táta zemřel."
Lily se soucitně usmála. "To je v pořádku, Petře. Pozdravuj ji ode mě a vyřiď jí, že se brzy stavím. Půjdeme spolu na oběd."
Peter přikývl a pospíchal ke dveřím. "Vyřídím. Má tvé návštěvy moc ráda. Tak zatím ahoj." Sehnul hlavu, když mu kolem hlavy proletěla zlatonka, kterou držel Harry před chvilkou v ruce. "Sbohem, chlapče."
Sirius sledoval Petera, jak Harryho pochoval, než ho položil zpátky na zem, kde se začal šťastně plazit, a potom odešel. "Poslední dobou se chová divně."
"Kdo?" zeptal se James a začal Harryho lechtat na nohou. Miloval Harryho smích.
"Červíček. Nevšiml sis?"
Remus přikývl. "Teď, když jsi to zmínil - jo, poslední dobou se chová trochu bláznivě. Je víc nervózní než normálně."
Lily pokrčila rameny. "Myslím, že to není nic, s čím bychom si měli dělat starosti. Všichni jsme nervózní. Voldemort je čím dál silnější. Četli jste o tom masakru v Cornwallu?"
"Jo." Řekl Sirius. "Osm Smrtijedů zaútočilo na školu a zavraždilo sto dětí. Ministerstvo muselo vymazat paměť spoustě mudlů. Ti tvrdí, že smrt studentů a kolaps budovy zapříčinil zával způsobený zemětřesením."
Remus souhlasně přikývl. "Jo, další útok se stal i včera, bylo to na zadní straně Věštce. V Londýně byla znásilněna a zabita žena a její tři dcery. Zřejmě je někdo vytáhl z auta. Byly to mudlové. Ministerstvo má podezření, že v tom mají prsty Smrtijedi."
"Anebo ta rodina dole v Dublinu. Ta bezhlavá." Odpověděl Sirius. "Ženu našli přilepenou na plotě pole a její pětiletou dceru znásilnili a skalpovali. Je to nechutný."
James si vzdychl. "Není třeba zmiňovat všechny zabité a pohřešované kouzelníky. Je stále silnější a horší. A tahle válka je taky čím dál horší. Je to příšerné. Všichni jsme nervózní a není tu nic, co bychom mohli dělat. To je právě to nejhorší. Tohle věčné čekání."
"Tatí! Zlatka!" ozval se Harry a ukazoval na Zlatonku, která se mu vznášela nad hlavou příliš vysoko, aby ji mohl chytit.
James se zasmál a natáhl se pro ni. "Řekni 'Zlatonka', Harry."
"Zlatka." Zopakoval Harry a zajásal, když mu ji James podal. "Jé, mamí, zlatka."
Lily se usmála a vzala ho do náruče, aby mu mohla dát pusu. Harry se snažil utéct. "Roste tak rychle a já nemůžu uvěřit tomu, jak dobře mluví. Umí sice jen osm slov, ale stejně."
James se uculil. "Nemluvě o tom, že už se snaží kouzlit."
Sirius se zasmál. "Co proved?"
Lily se ušklíbla. "Ráno, když jsem dělala snídani a James krájel borůvkové vafle, se začal Jamesovi vznášet nad hlavou džbán s dýňovým džusem."
"Děláš si srandu?" Zahihňal se Sirius.
James zakroutil hlavou. "Ne. A když jsem se ho snažil obléct, přivolával k sobě všechny možné věci. Přivolal si i tu obrovskou postel, co máme v ložnici!"
Lily přikývla. "Posunul ji o celé tři palce, než si toho James všiml. Bude hodně mocný."
Sirius přikývl. "Je až neuvěřitelné, jak rychle roste. Pořád nemůžu uvěřit, že už chodí."
Remus se zasmál. "Za chvíli ho budete muset učit na záchod."
James zasténal. "No to bude dobrodružství. Alespoň už tu nebudou žádné plenky!"
"Rems!" zakřičel Harry a vylezl si Remusovi na klín, aby mu mohl rozepínat knoflíky na košili.
"Je to úžasné dítě. Máte oba dva velké štěstí." Odpověděl a dal Harrymu pusu na tvář.
Lily přikývla. "Už nemůžeme být šťastnější."
***
Později toho večera, potom co Remus a Sirius odešli, seděli James a Lily v dětském pokoji. Harry usínal Jamesovi v náručí, jak se s ním houpal na židli. Lily mu prsty laskala jeho tmavé vlasy.
"Je tak krásný. Pořád tomu nemůžu uvěřit."
James se široce usmál. "To proto, že vypadá jako já."
Lily se ušklíbla. "To jo, a taky zdědil ten tvůj úsměv."
James se usmál na svůj ženu a jemně ji políbil. "Má tvé oči. Tu barvu a tvar. A taky tvé rty."
"Mé rty?" zeptala se udiveně Lily.
James přikývl. "Jo, tvé rty. Jen se koukni, jak jsou plné. Já je mám tenké. Myslel jsem si, že to na něm bude vypadat zženštile, ale nevypadá. Hodí se k němu. Stejně jako jeho jméno. Je to náš malý Harry."
"Je krásný." Přisvědčila. "A jsem moc ráda, že jsme mu dali jméno po mém otci."
"Já taky." přisvědčil James, "Naše další dítě můžeme pojmenovat podle mého otce."
Lily se na něj usmála a rukou mu jemně odhrnula tmavou ofinu z očí. "Andrew je hezké jméno."
"Už spí?" zeptal se James a ukázal na Harryho.
"Jo. Dáme ho do postele." Odpověděla Lily a vzala svého spícího syna do náruče. Ten se jí pohodlně uvelebil v náruči a strčil palec do pusy. "Mám tě ráda, broučku." Zašeptala a políbila ho na čelo.
James se potichu zasmál. "Ty ho za chvíli udusíš, jak ho líbáš každých pár sekund."
Lily se ušklíbla. "Těžko. Nemůžu si prostě pomoct. A není to každých pár vteřin. Dám ho do postýlky."
James přikývl, vstal a dal svému synovi pusu na čelo. Potom ho jemně vzal za drobnou ručku, kterou držel Lilyiny vlasy. "Sladké sny, Harry." Jen se usmál, když si ho Lily přitáhla blíž a začala ho houpat sem a tam, místo aby ho dala do postýlky. "Víš, Sirius měl pravdu. Peter se opravdu chová divně."
Lily si vzdychla. "No jo, asi máš pravdu. Sirius je tak šťastný, když je s Harrym. Myslím, že Harry je to nejlepší, co ho kdy potkalo."
James se na svou ženu zmateně podíval. "Jak to myslíš?"
"Je úplně vyměněný, když je s Harrym. Mít dítě znamená zodpovědnost. A on Harryho miluje jako vlastního syna."
James se usmál. "Je s ním rád. A Harry ho zbožňuje. Zvlášť, když se proměňuje. Myslím, že bychom mu měli pořídit psa."
Lily se zasmála. "Je ještě moc malý na vlastní štěně. Možná příští rok. A krom toho, má Siriuse kdykoli se mu zachce. Pamatuješ, jak ho Sirius hlídal a proměnil se do své psí podoby? Harry si ho přilevitoval k sobě do postýlky. Byl tenkrát trochu rozpačitý, když se s ním Harry začal mazlit. Ale Sirius miluje každou minutu s ním. Byl by z něj skvělý otec."
James zakroutil hlavou. "Nemyslím si, že se Tichošlápek plánuje usadit. Mimo to, Remus je s Harrym taky rád."
"Já vím. Remus byl vždycky úžasný. Taky by z něj byl báječný otec."
"Pochybuju, že Náměsíčník se hodlá oženit. Ne se svým malým chlupatým problémem. Nikdy by to neriskoval."
"To je pěkná blbost. Určitě je tu někde žena, která by s tím neměla problém. A Remus by pak musel v téhle oblasti trochu přehodnotit své možnosti."
James se zasmál. "No, ta žena by musela být hodně trpělivá, protože Remus umí být pěkně tvrdohlavý, když chce. A krom toho, Remus i Sirius můžou být s Harrym kdykoli chtějí."
"Sirius je úplně naměkko, když jde o Harryho. Je z něj úplná citlivka. Ale do smrti by si to nepřiznal."
James přikývl. "To jo."
"Siriusovo srdce je spojeno s tím Harryho."
James se na Lily uličnicky usmál. "Proč nedáš Harryho spát? Můžeme pak jít oba do postele a probrat to ve větším pohodlí."
Lily pozvedla obočí. "Chceš probírat Remuse a Siriuse v posteli?"
James se zasmál. "Měl jsem na mysli něco jiného." Zašeptal a hluboce jí políbil.
"Jamesi, chci další dítě." Zamumlala.
Odtáhl se a usmál se na ní. "Já taky. Proč si to nejdeme nacvičit?" zeptal se a rukou jí přejel po hrudníku.
Lily mu úsměv vrátila. "Proč ne?" Přitáhla se na jeho rty a užívala si tu jejich chuť a touhu, která projížděla jejich těly.
Ozval se třesk. Harry se probudil a začal křičet. Lily ho začala hladit po zádech. "To nic, broučku. Maminka je u tebe."
Harry se rychle uklidnil, ale James ne. Vyhlížel z okna a nejednou zalapal po dechu. "Je tu!"
Lily se na něj poplašeně podívala. "Cože?"
"Lily, je tu! Našel nás. Musíš jít. Nevím, na jak dlouho ho dokážu zadržet." Odpověděl James a pozoroval, jak se k domu přibližuje tmavá postava v kápi. Ten třesk zjevně způsobil rozbitý plot.
"Ne Jamesi!" řekla Lily a tiskla Harryho v náručí. "Nenechám tě tu. Můžeme utéct spolu."
James si zklamaně povzdechl. "Lily! Musíme dostat Harryho do bezpečí. Prostě udělej, co ti říkám!"
"Ne! Jamesi, já tě nechci ztratit. Miluju tě."
Vchodové dveře se otevřely a dům se otřásl. James se na Lily naposledy podíval, jemně jí políbil a pak dal pusu Harrymu na čelo. "Lily, je tu! Dostaň Harryho do bezpečí. Taky tě miluju."
"Jamie!" zavolala.
James se otočil za přezdívkou, kterou používala jen jeho žena. "Miluju tě, Lily Rose. Teď dostaň našeho syna do bezpečí." Potom už pospíchal po schodech dolů, zanechávajíc Harryho a Lily samotné v dětském pokoji.
James doběhl dolů zrovna ve chvíli, když si Voldemort sundával kápi. "Jaks nás našel?"
Voldemort se ušklíbl, jeho oči rudě zářily. "Mám své zdroje. Kde je ten kluk?"
"To není tvá věc! Na mého syna ani nesáhneš!" zavrčel James a pevně sevřel svou hůlku.
Voldemort se odporně zasmál. "A ty si myslíš, že mě dokážeš zastavit?"
James pokrčil rameny. Jeho srdce divoce tlouklo. "Už jsme ti třikrát utekli."
Voldemortovo oči ztmavly. "Tentokrát ale ne!" vytáhl hůlku a souboj začal.
James používal všechna kouzla, která znal. Metal jedno kouzlo za druhým, ale Voldemort byl silnější. Zalapal po dechu, když narazil do zdi, krev vytékající z jeho pusy. Ne! On nenechá Voldemorta vyhrát. Ale než stačil kouzlo zastavit, narazilo mu do hrudi a on se začal bolestivě svíjet na zemi, až si prokousl ret, jak se snažil nekřičet. Když kouzlo pominulo, rychle vyskočil na nohy, krvácejíc z ran, která se mu objevila na těle. Naposledy natáhl hůlku, aby ochránil svou ženu a syna, když Voldemort vyřkl smrtící kletbu. Viděl, jak se k němu řítí zelený paprsek a na poslední chvíli se vrhl stranou. Ale byl ještě příliš omámený z Cruciatu. Narazil hlavou do zdi a bezvládně se svalil na zem. Vše pohltila tma.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jestli jsi četl/a tuhle kapitolu, tak klikni, prosííííím.

Klik.

Komentáře

1 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 12. června 2010 v 20:51 | Reagovat

Ahojky, právě jsem se vrátil z brigády (směna na 11 hodin, hrozný hnus) a moc mi to nemyslí (jsem tak zralý na sprchu a spát, ale vysavač a myčka se mě nemohou dočkat), takže dnes jen stručně. Je to mnohem lepší než předchozí kapitoly. Líbí se mi to. Zajímá mě, jak to bude dál. Jo a k těm komentářů, zjistil jsem, že když člověku na komentář odpovíš, raději ti napíše další. Ale je to jen moje malá rada. Neber to jako kritiku, mně je to docela fuk, ale znám lidi, kterým není.

2 Ajka Ajka | Web | 12. června 2010 v 21:15 | Reagovat

No vidíš, to mě nikdy nenapadlo:) Moc děkuju za radu a díky za koment:)

3 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 12. června 2010 v 22:07 | Reagovat

[2]: Tak nevím jestli je tohle ironie nebo ne 8-O . Vážně jsem už unavenej. Nemyslí mi to. Dobrou noc :-D

4 Ajka Ajka | Web | 12. června 2010 v 22:11 | Reagovat

Samozřejmě není, myslím to vážně:) dobrou:)

5 Phet Phet | Web | 13. června 2010 v 20:15 | Reagovat

Důší, ty sis dala pozor na i/y, že jo! Seš star! Teda já zatim četla jenom začátek :D ale jestli chceš s tou gramatikou helpnout, tak mi to klidně vždycky pošli, mě to neva!

6 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 13. června 2010 v 20:46 | Reagovat

Phet: "mně to neva" :-). Normálně lidi nopravuju, jen ty co nabízejí pomoc s gramatikou :-D

7 Ajka Ajka | Web | 13. června 2010 v 21:30 | Reagovat

:-D

8 Phet Phet | Web | 13. června 2010 v 22:11 | Reagovat

:D ok ok, ale já se stejně nesucharskÉho mluvení nevzdám! Jen v gramatice si to nechám pro sebe:D

9 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 13. června 2010 v 22:25 | Reagovat

[8]: ne...nejde o tu formulaci, ale špatně jsi použila mě...kvůli pádu tam bude mně. To se sucharstvím nemá co dělat.

10 Phet Phet | Web | 14. června 2010 v 19:17 | Reagovat

Joo mě to vůbec nenapadlo :D díky :D Já jsem taky případ!

11 Wrcbook Wrcbook | E-mail | Web | 1. října 2011 v 10:59 | Reagovat

Good článek, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko....:D

12 lenka lenka | 9. srpna 2016 v 22:38 | Reagovat

Začíná to být velmi zajímavé :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama