Kapitola první: Začátek
11. ledna 1980
James Potter vstoupil do kuchyně Potter Manor a se zíváním si rukou přejel po neoholeném strništi. Už se neholil tři dny a začalo to být otravný a svědělo to. Byl příliš líný, proto se rozhodl, že si nechá narůst vousy a oholí si je až po několika dnech.
Usmál se, když spatřil sedět u kuchyňského stolu nádhernou zrzku, která nepřítomně klábosila s jedním ze starých Potterovských domácích skřítku, s Maddy.
Pořád nemohl uvěřit, že si vzal Lily Evansovou! Po tom všem, co byl kvůli ní ochoten udělat, aby na ni zapůsobil, byla konečně jeho! Miloval ji víc, než všechno na světě. Její vlasy měly nádhernou kaštanovou barvu, a když na ně dopadlo světlo, bylo možné v nich spatřit opravdové náznaky kaštanu. Lily mu jednou řekla, že byl pravděpodobně jedinou osobou, která si všímala takové hloupé věci, jako byli její vlasy. Ale jemu to bylo jedno. Když byli ještě ve škole, často při hodinách jen zíral na její vlasy. Ale byly to její oči, které ho dostali…smaragdově zelené a mandlového tvaru. Jeho první reakce, když jí poprvé pohlédl do očí, byla: Páni! Samozřejmě se v té době ještě o dívky nezajímal, ale do jejích očí se zamiloval. Potom když mu bylo třináct a pohlédl na Lily Evansovou, zamiloval se do ní od hlavy až k patě.. Jeho srdce začalo tlouct jako zvon - samozřejmě by si nic tak pošetilého a směšného nepřipustil. Ale tohle se přesně stalo.
Jeho nejlepší kamarádi, Remus Lupin, Sirius Black a Peter Pettigrew si z něj dělali legraci. Hlavně Sirius. Ten ihned poznal, když se James do Lily zamiloval. Jenže Lily ho na druhé straně považovala za arogantního, sobeckého, samolibého, tyrana…a naprostého blbce. Když byl k sobě upřímný, musel jí dát za pravdu. Byl přesně takový, jakého ho viděla ona, a někdy i mnohem horší. Ale až do konce šestého ročníku v Bradavicích si s ním odmítla vyjít. Do té doby James konečně…vyzrál. Jinými slovy, stal se z něj ten, na kterého Lily celou dobu čekala. Nechal vzpomínky zmizet a usmál se. Merline, vypadala nádherně. Vždy mu dokázala vyrazit dech.
Přišel k ní a jemně jí políbil na krk. "Chyběla jsi mi."
Lily se zasmála, otočila se na něj a věnovala mu jeden ze svých krásných úsměvů. "Mmm…taky jsi mi chyběl, krasavče."
James se usmál a zvedl ji ze židle, aby ji mohl jemně políbit. "Jsem rád, že jsem doma. Měli jsme v práci perný den."
"Proč?"
James pokrčil rameny: "Spousta papírování a tak. Stále jsem technicky Bystrozor ve výcviku, ale kvůli týhle válce lidi blázní. Dneska mi Alastor řekl, že jsem od teď Bystrozor na plný úvazek, to znamená v pohotovosti dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nicméně, první věc, kterou jako plnohodnotný Bystrozor dělám, jsou hodiny a hodiny papírování! Nesnáším papírování! Je to jako znovu být ve škole a znovu hodiny trávit nad domácíma úkolama! Bylo to děsný!"
Lily se uculila a rukou mu prohrábla jeho neposedné vlasy. "Ty můj malý chudáčku." Zašeptala a políbila ho na tvář. "Máš ty to ale těžký život."
James přikývl a sešpulil rty. "Já vím."
Lily mu hraně jednu plácla. "Pitomečku." Potom ho znovu políbila. "A vím, co tím myslíš. Alastor mi dnes ráno řekl, že už nejsem ve výcviku. Nebyl zrovna nadšený, když jsem si vzala na odpoledne volno a myslím, že mi zítra dá dvojnásobek práce."
"Proč sis brala na odpoledne volno? Neměl jsem čas se tě zeptat, než si odešla." zeptal se James a nesl svou ženu do obývacího pokoje, kde si ji posadil na klín. Stále je přitom sledovala Maddy, která s úsměvem hleděla na zamilovanou dvojici, plně soustředěnou jeden na druhého.
Lily se usmála, její oči zářily štěstím. "Šla jsem na schůzku ke Sv. Mungovi."
"Kvůli čemu? Je ti špatně?"
Lily se zasmála a jemně ho políbila. Její oči se uličnicky zablýskly. " Bylo mi."
Jamesovy oříškové oči se v mžiku naplnily starostmi, když sevřel její ruce ve svých. "Proč jsi mi nic neřekla? Jsi v pořádku? Stalo se něco? Potřebuješ něco? Můžu pro tebe něco udělat? Je to vážné? Bolí tě něco? Jsi-"
"JAMESI!"
"Co?" zeptal se se zaraženým výrazem ve tváři.
Lily se usmála. "Je mi fajn. Jen jsem si potřebovala něco zkontrolovat. Měli jsme těžký rok a myslela jsem, jestli jsem třeba nechytla chřipku, nebo něco takového."
James přikývl. "Jo, to jsme měli. Ale ty mi něco neříkáš. Co se stalo? Jsi v pořádku? Byla to chřipka?"
"Vím, že ti něco neříkám," opověděla, Lily hovící si pohodlně na jeho klíně. "Povím ti to, slibuju. Není to nic, s čím by sis měl dělat starosti. Jamesi, jak dlouho už jsme svoji?"
"Čtyři měsíce a deset dní."
"Lily se zasmála. "Počítáš to?"
Zasmál se. "Pořád." Když se usmála, zvedl jejich spojené ruce ke svým rtům. "Chtěl jsem tě roky, jak bych mohl zapomenout? Vzali jsme se prvního září 1979. Dva měsíce po odchodu z Bradavické škol čar a kouzel. Miluju tě každý den už celých pět nebo šest let! Bylo mi jedenáct, když jsem poprvé pohlédl do tvých úžasných zelených očí a doteď si pamatuju, co byla moje první myšlenka: Páni! Miluju tě, Lily Rose Potterová."
Vzala jemně jeho tvář do svých rukou a dlouze a pomalu ho políbila. "Taky tě miluju, Jamesi Andrew Pottere. Pamatuju si, jak jsem se nenáviděla za to, že jsem pro tebe byla tak neuvěřitelně atraktivní. Prostě jsem nechápala, jak jsem mohla být přitažlivá pro někoho, kým jsem pohrdala. Myslím, že jsem se ti začala líbit někdy v druhém ročníku. Vzpomínám si, jak jsem si tehdy myslela: Co je se mnou špatně? Jak můžu přitahovat takovýho bezohlednýho a nezralýho blbce? Hlavně toho, který dokázal jediným svým malým úsměvem dostat hejno holek do kolen. Hrozně jsem žárlila. Ale pak jsem otočila. Nechtěla jsem být jen další z holek Jamese Pottera. Bála jsem se, že bys mě využil a potom odkopnul stranou. Ale potom jsi vyspěl a stal se z tebe ten úžasný muž, kterým jsi teď. I když pořád máš v sobě trochu z toho pitomce. Ale je to prostě část tebe, a upřímně, vždycky jsem měla ráda tu tvou uličnickou stránku. Miluju tě."
Usmál se a políbil ji. "Vždycky jsem věděl, že bys neodolala."
Lily protočila oči s poloúšklebkem/poloúsměvem na tváři. "Ego, Jamesi, ego!"
James se zasmál. "Stejně mě miluješ."
Lily se na něj usmála. "Ano, miluju. Prošli jsme si spoustou věcí. Naše životy jsou sotva snadné. Vyrostli jsme za války a stále v ní žijeme. Naše štěstí je jak duha v bouři tragédií. Dva týdny po svatbě mi Smrtijedi zabili rodiče a o Halloweenu zavraždil tvoje rodiče samotný Voldemort. Od doby, co umřeli mí rodiče, se ode mě Petunie stále vzdaluje. Vzala si Vernona a přestala se mnou mluvit. Nechce mít se mnou ani s kouzelným společenstvím nic společného," Vysvětlila Lily a začala chodit sem a tam po místnosti. "Její manžel je…" na okamžik se otřásla a zamračila se. "Vernon je protiva, ale ona ho miluje, což nechápu. A tohle všechno je vina Voldemorta a téhle stupidní války! Vzdaluje se ode mě, od své zbývající rodiny, a to jen proto, že jsem čarodějka! Naši rodiče by nikdy nezemřeli. Vím to a ona mi to má za zlé, protože to taky ví. Byli to jen mudlové, normální mudlové, kteří žili svůj každodenní život. A díky okolnostem, nad kterými nemám kontrolu, jsem ztratila i Petunii." Lily rozhodila rukama ve vzduchu. Zhluboka se nadechla a pokračovala.
"Nejsme to jen mi, kdo trpí. Remusovo transformace se zhoršuje, jak se z něj stává dospělý muž. Trpí pod náporem dospělé přeměny. Kdybychom ho k nám vždycky nezatáhli a kdyby při transformaci ztratil kontrolu, myslím, že bychom ho ztratili a Remus by spadl do depresí. Trpí víc než všichni ostatní. Se všema těma vlkodlačíma zákonama, o kterých se diskutuje…jeho život by byl ještě těžší. Válka všechno jenom zhoršuje. Nikoho k sobě nepustí. Když se nějaká žena dostane moc blízko, uteče na hory a začne rozbíjet věci dřív, než by sám sobě dal alespoň šanci. Bojím se o něj. On nás potřebuje víc, než si myslí.
Sirius si…no, hraje jak na dětském hřišti. Je hrozně divoký a pochybuju, že sám už uvažuje o tom, co bych chtěl dělat, až vyroste. Ale nedělám si o něj zbytečné starosti. Umí se o sebe postarat. Peterův otec byl zabit a on se snaží zařídit pohřeb a podpořit svou matku. Oba jsme se stali Bystrozory bez řádného výcviku, který jsme mohli v těchhle časech dostat."
Slzy se začaly Lily kutálet po tvářích. "Nejsme jediní, kteří přešli k Bystrozorské práci rychleji než normálně. Sirius i Remus patří mezi ně a vím, že i spousta jiných. Všechny, které známe, jsou v Řádu a nikdo z nás není v opravdovém bezpečí. Válka přitvrdila a lidé umírají. Mám pocit, jako kdybychom neměli ani kousek štěstí, až do teď. A navíc, štěstí se podle mě doopravdy nevrátí, pokud tu bude Voldemort. Vím, že přeháním, Jamesi, ale…jak můžeme být v těchhle hrozných časech doopravdy šťastní?" Lily dosedla vedle Jamese
a složila ruce do klína.
a složila ruce do klína.
James přikývl a vzal ji za ruce. "Lili, máme jeden druhého. Tahle válka si bere daň z každého z nás, ale pořád máme jeden druhého a to je důležité. Můžeme být šťastní. Je nám jen osmnáct, lásko a už jsme šťastně svoji. Jediné, co v téhle válce můžeme dělat, je pracovat na našem štěstí."
Lily přikývla a kousla se do spodního rtu, zatímco vklouzla prsty do vlasů svého manžela. "Vím o něčem, co nás udělá mnohem šťastnější."
"Co je to?" zeptal se James a zašklebil se nad úsměvem, který měla jeho žena ve tváři.
"Jsem těhotná."
"Ty-opravdu?"
Lily se usmála. "Jo. Termín mám koncem července. A hádej co? Alice a Frank dneska zjistili, že taky čekají dítě v přibližně stejném termínu. Alice byla taky dneska v nemocnici. Naše děti můžou být kamarádi."
James se zasmál a políbil svou ženu na tvář. "Budu táta?"
"Jo!"
"To je úžasné! Tak proto jsi byla u Sv. Munga. Jsi v pořádku? Je ti fajn? Nechceš, abych ti něco přinesl? Můj táta říkal, že máma chtěla sušenky se sýrem, když mě čekala. Myslím, že jsem slyšel, že těhotný mívaj divné chutě. Jako třeba burákové máslo a krevety nebo okurky s čokoládovou polevou. Nechceš něco takového? Měla bys odpočívat, nebo spát."
Lily se ušklíbla. "Nechci, Jamesi…já chci tebe."
Usmál se, vzal ji do náruče, hluboce ji políbil a rukama zajel do jejích vlasů. "Miluju tě, moje Lily Rose."
Lily se na něj usmála. "Taky tě miluju, Jamie."
Potom se zasmála, když se přemístil do jejich ložnice a položil ji do postele s rozpustilým úsměvem. "Ukaž mi, jak moc."
Zasmála se a rukama klouzala po jeho tričku a svalech. "Doufala jsem, že to řekneš." Potom přilepila své rty na jeho a ochotně se poddala jeho dotekům.
***
James se nemohl dočkat, až tu šťastnou zprávu řekne Siriusovi, Remusovi a Peterovi. Budou tak překvapení. Jeho nejlepší přátelé pro něj hodně znamenali. Smrt jeho rodičů mu v srdci udělala díru, kterou nikdo nemůže zacelit. Ale věděl, že není jediný, komu ublížili. Jeho rodiče brali Siriuse jako svého syna. James věděl, že jejich smrt Siriusovi ublížila stejně jako jemu samotnému. Jeho nejlepší přátelé tu pro něj byli pořád, stejně jako Lili. Ale s tolika úmrtími kolem se i ta trocha pohodlí těžko přijímala. Ta novinka, kterou jim plánoval sdělit, je přesně to, co teď potřebují. Nemohl se dočkat, až uvidí jejich výrazy.
Už praskal nedočkavostí, když všichni tři vešli do kuchyně Potter Manor. Sirius popadl židli, kterou si natočil, aby se na ni mohl rozkročit, prsty si projel své tmavé vlasy a hmátl po kousku broskvového koláče, který Maddy položila na stůl.
"Tak jak to jde, Dvanácteráku?" zeptal se. Vzal si vidličku a s chutí se zakousl do své oblíbené pochoutky.
Maddy a Mickey věděli, že Sirius miluje broskvový koláč a vždy mu ho rádi udělali, když měl přijít na návštěvu. Hlavně teď když si s Remusem pořídili byt ve městě, věděli, že ani jeden z nich neumí uvařit pořádné jídlo. Maddy potěšilo, když Remus projevil snahu naučit se vařit, na rozdíl od Siriuse. Když tu byli Pobertové, domácí skřítkové vařili hlavně velká jídla, hlavně taky proto, že toho hodně snědli. Dělali to tak od doby, co do Potter Manor poprvé přijeli Remus a Sirius jako dvanáctiletí kluci.
James se zasmál. "Velmi dobře, co vy?"
Sirius pokrčil rameny. "Stejně, hádám. Alastor mi řekl, že jsem už Bystrozor na plný úvazek, ale slyšel jsem, že to samé řekl tobě a Lili, takže nic extra."
Remus přikývl. "Jo, Alastor řekl, že všechny výcviky končí. Už zoufale potřebují Bystrozory na chytání těchhle Smrtijedů. Nikdo doopravdy neví, co na nás Voldemort chystá příště, takže se hodí každá pomocná ruka. Bez výjimky."
Peter důrazně přikývl. "Přesně tak."
James přitakal. "Jo, naposledy jsem slyšel, že plánuje shromáždit čistokrevné. Chce si kolem sebe utvořit kruh z čistokrevných Smrtijedů."
Sirius se znechuceně podíval na svůj druhý kousek koláče. "Ani mi to nepřipomínej. Je dost hrozný, že se k nim Reggie přidal a moje matka a otec si myslí, že je správný syn, že dělá čest našemu čistokrevnému jménu! Jsou šílení. Jako by mu to přineslo něco dobrého. Zbaběle utekl a skončil mrtvý! Pochybuju, že se Kráturovi podařilo dostat z postele tu krvavou skvrnu." Povzdychl si, když smutně vzpomínal na svého mladšího bratra. Byl příliš mladý na to, aby zemřel. "Každopádně myslim, že to s tou čistokrevností není zas tak horký. Jako dává přednost čistokrevným, ale přijme každýho, kdo se k němu chce přidat, ať už polokrevníka, nebo narozeného mudlům. Chce ovládnout svět."
Remus si povzdechl. "Nikdy jsem to nepochopil. Jako ovládnout svět. Zdá se to jako nic, ale mě z toho bolí hlava!"
Peter přikývl. "Jo, bolest hlavy. Jsem rád, že jsem si nevybral Bystrozorství. Oddělení kouzelné dopravy je mnohem bezpečnější. Jediný, čeho se bojím je neregistrované
přenášedlo."
přenášedlo."
James se usmál. "Bod pro Červíčka!"
Lily vešla do kuchyně. "Zdravím, Poberti. Nějaké potíže v poslední době?"
Sirius se zasmál. "Pořád, Lili, pořád. Pojď a dej mi pusu."
Lily se zasmála a obešla všechny, aby jim mohla dát pusu na tvář. Sirius a Remus ji jemně políbili na ústa, jen Peter jí dal pusu na tvář, celý rudý se pak se strachem otočil na Jamese, jako by se bál, že na něj bude křičet. Když došla na Jamese, natočil hlavu, aby ji mohl dát dlouhý polibek na ústa, až Sirius začal pískat. Lily se zakřenila, když se odtáhla. "Já a James pro vás máme novinku."
Remus se usmál. "Dobrou, nebo špatnou?"
"Dobrou, Moony (Náměsíčníku) velmi dobrou." Odpověděl James s úsměvem od ucha k uchu.
Sirius se zašklebil a sepjal ruce v očekávání. "No tak, nenapínejte nás. Co je to za novinku, milovaná Lily? Počkej, nech mě hádat. Rozhodla ses opustit Jamese a vzít si mě?"
James protočil oči a dal své ženě pusu na zátylek. "Těžko."
Sirius se zasmál. "Dobře, vzdávám se, co je to za novinu?"
Remus přikývl. "Jo, dobré zprávy neslyšíme každý den."
James chytil Lily kolem pasu a ruce ji položil na břicho. "Já a Lily budeme mít dítě."
Sirius zavýskl, vyskočil ze židle a popadl Lily do náruče. "Teda Dvanácteráku, že jste sebou hodili. Jste spolu sotva rok a už jsi ji zbouchnul."
"Nebudu to brát jako urážku." Odpověděla Lily a snažila se potlačit úsměv, který se jí formoval na tváři, když ji Sirius políbil nejprve na tvář a potom hlasitě na rty, než ji předal Remusovi.
"Hej, vraťte mi moji ženu." Řekl James a s úsměvem sledoval, jak ji Remus políbil a objal stejně, jako před chvíli Sirius, než ji předal Peterovi. Ten ji znovu jen letmo políbil na tvář než ji předal Jamesovi. Vždycky byl mnohem méně veselejší, když byli s Lily, než Remus a Sirius.
Remus se zasmál a vzal si kus broskvového koláče, jehož celá polovina skončila u Siriuse. "Takže, kdy máte termín?"
"Někdy koncem července, začátkem srpna."
Sirius se usmál a vzal si další kousek koláče. "Není to v době, kdy čekaj malý i Alice a Frank?"
Lily přikývla. "Jo, nějak tak."
James se zasmál. "Budu táta!"
"Páni Lily, takovej nezodpovědnej blbec bude otcem…Myslím, že sis měla vzít mě. Utekli bychom na Tahiti…to by bylo skvělý." Snil Sirius a usmál se, když mu dala pusu na tvář.
Remus si odfrkl. "Ty jsi určitě mnohem zodpovědnější než James."
Sirius se zatvářil uraženě. "Hej! Byl bych!"
Lily se usmála. "Vím, že je James nezodpovědný pitomec, ale miluju ho." Odpověděla Lily. James se zamračil. "Hej!"
Remus se zasmál. "Budete skvělí rodiče. Už jste přemýšleli o jménu?"
James pokrčil rameny. "Já ještě ne, co ty Lily?"
Lili zakroutila hlavou. "Ne, ještě ne. Ale máme spoustu času. Jsem teprve ve třetím měsíci. Jamesi, nechtěl si ještě něco udělat, dneska večer?"
James se na chvíli zatvářil zmateně, než přikývl. "Eh…jo…ehm…Siriusi, byli jsme jaksi…přemýšleli jsme, že když je tohle dítě…no, rádi bychom, …no, už od doby co jsi mým nejlepším přítelem a …prostě, všechny vás znám dlouho, ale tebe Siriusi, znám už od osmi let, což je o tři roky víc než Náměsíčníka a Červíčka, a prostě jsme přemýšleli……no, vidíš, že-"
"Proboha, Jamesi!" vykřikla Lily a protočila oči v sloup. "Prostě to vyklop! Víš Siriusi, chtěli jsme se tě zeptat, jestli bys šel našemu prvnímu dítěti za kmotra."
Sirius překvapeně vzhlédl a očima těkal po zatím plochém břichu své přítelkyně. Zamrkal, překvapen náhlou vlhkostí v očích. Pak se usmál. "Bude mi ctí."
James se zakřenil a objal svého přítele. "Skvělé! Takže teď, když už snědl Tichošlápek půlku koláče, je myslím čas na večeři."
***
25. června 1980
James váhavě zaklepal na dveře ředitelny v Bradavicích, držíce Lily pevně za ruku. Dnes ráno dostaly naléhavou sovu od Albuse Brumbála, který je žádal, aby se co nejdříve dostavili do jeho pracovny. Když zaslechl povolení vstoupit, vešel dovnitř a usmál se na přátelskou starou tvář za půlměsícovými brýlemi a se zářícíma modrýma očima, ve kterých vesele plápolaly malé plamínky.
"Dobrý večer, Jamesi, Lily, jsem rád, že jste přišli." Řekl Brumbál potichu.
James přikývl. "Přišli jsme tak rychle, jak jen to šlo. Sova psala, že je to naléhavé, profesore."
Brumbál si povzdechl. "Už několik měsíců nejsem váš profesor, tak mi říkejte Albusi."
Lily přikývla a oba se posadili na židle před psacím stolem. "Stalo se něco někomu z Řádu, prof - teda Albusi?"
Brumbál zakroutil hlavou. "Ne, nic takového. Stalo se něco trochu…vážnějšího, řekl bych."
"Vážnějšího?" zeptal se James. "Týká se to nás dvou?"
Brumbál přikývl. "Ano vážného. Myslím, že bude lepší, začnu-li od začátku." Na chvíli se odmlčel a smutně se podíval na dvojici před sebou. Drželi se za ruce a Lily brzy čekala své první dítě. Moc si přál, aby jim to nemusel říct. Chtěl jen, aby byli šťastní a nedělali si zbytečné starosti s válkou. Naneštěstí, válka dělala starosti celému kouzelnickému společenství. Každého nějak ovlivnila. Zavřel oči a vzpomínal na členy Řádu, které už ztratili: Andrew a Gwendolynn Potter, Marlene McKinnon, Benjy Fenwick, Edgar Bones, Gideon a Fabian Prewett, and Dorcas Meadowes. To poslední, co všichni potřebovali, byly další špatné zprávy.
"Albusi, o co jde?" zeptal se James.
Brumbál si povzdechl. "Před několika měsíci jsem měl dole v Prasinkách pohovor s jednou ženou, se Sibylou Trelawneyovou. Hledal jsem do Bradavic nového učitele jasnovidectví. Nikdy jsem tomuto předmětu příliš nevěřil. Nicméně, Sibyla je vnučkou slavné věštkyně, Cassandry Trelawneyové. Přirozeně jsem si myslel, že by měla dostat šanci. Všem, kdo mají zájem, by měl být tento předmět nabídnut. Téměř okamžitě jsem si uvědomil, že je to podvodnice. Avšak když jsem byl na odchodu, její oči jakoby zmatnili a ona se dostala do jakéhosi transu, do stavu věru strašidelného. Poté vyslovila skutečnou věštbu. Samozřejmě mě ta věštba vystrašila, ale nevěděl jsem, co znamená ani koho se týká, ale měl jsem své teorie. Každopádně, věštbu slyšel i Smrtijed, který poslouchal za dveřmi. Sice byl chycen dřív, než Sibyla věštbu dokončila, ale vše, co zaslechl, řekl Voldemortovi. Ten se rozhodl okamžitě jednat, i když neznal zbytek proroctví. Část, kterou zaslechl, ho vystrašila natolik, aby jednal podle toho. Ten Smrtijed, který špehoval za dveřmi, nebyl Voldemortovými plány příliš…ohromen, je myslím to správné slovo; a rozhodl se pomoct. Přišel za mnou a prozradil mi, co Voldemort chystá. Změnil strany rychle a efektivně. Je teď dvojitým špionem pro naši stranu a chce za každou cenu Voldemortovi zabránit vykonat to, co chystal v souvislosti s tou věštbou. Hned potom jsem si uvědomil něco, co je potřeba udělat ihned." Znovu se na ně podíval, než pokračoval. "Myslím, že je čas, abyste si vyslechli tu věštbu."
Přiložil si hůlku ke spánku a vytáhl tenkou nit stříbrné látky, kterou vložil do myslánky na stole. Objevila se před nimi žena s velkýma očima obalená v šálách, která povstala a začala mluvit:
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili na sklonku sedmého měsíce roku…a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, kterou Pán zla sám nezná…proto jeden z nich musí zemřít rukou toho druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže ten druhý zůstává živ…Ten, v jehož moci je porazit Pána zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…"
Potterovi na Brumbála dlouho zírali, než Lily promluvila: "Co to znamená, Albusi?"
Brumbál si povzdechl. "Znamená to, že koncem července se narodí dítě, jehož rodiče se již třikrát postavili Lordu Voldemortovi. Lily, Jamesi, vy jste se Voldemortovi postavili už dvakrát, když zemřeli vaši rodiče a podařilo se vám utéct. Potom, dva týdny po smrti Andrewa a Gwendolynny Potterových, na vás Voldemort zaútočil v mudlovském městě a chtěl, abyste se proti mně obrátili a přidali se k němu. Odmítli jste, takže se vás pokusil znovu zabít, ale utekli jste, protože vás Řád včas našel. To znamená, že vy dva jste se mu už třikrát postavili a pokaždé unikli před strašlivou smrtí. Lily, čekáš dítě na konci sedmého měsíce. Nicméně, je tu ještě jeden pár, který se mu už třikrát postavil a čeká dítě v přibližně stejné době."
James zalapal po dechu. "Longbottomovi."
Brumbál přikývl. "Ano Jamesi, Alice a Frank Longbottomovi také čekají dítě. Nicméně, náš dvojitý agent tvrdí, že Voldemort si nemyslí, že by se mu mělo postavit dítě Longbottomů Vybral si vás."
Lily začala vzlykat, už se nemohla udržet a pevně stiskla Jamesovu ruku. Ten sebou trhl, a uvažoval, jestli by mu svým pevným stiskem nemohla rozdrtit ruku. "Naše dítě? On ví, že čekáme dítě a…chce ho zabít? Proč? Proč nevinné dítě?"
James přikývl a objal svoji ženu. Nekontrolovaně vzlykala a rukama se držela za břicho. Jemně ji hladil po zádech a políbil na tvář. Věděl, že její slzy jsou způsobeny jak jejím strachem, tak i hormony.
"Albusi, můžeš nám objasnit tu věštbu? Jestli si vybral nás…potom…"
"Oba myslíte na to samé. Věří, že to vaše dítě bude mít moc ho porazit, proto ho chce zabít dřív, než by měl šanci rozvinout své schopnosti. Proto, myslím, je nezbytně nutné, abych na vás oba použil Fideliovo zaklínadlo."
James se postavil a sevřel ruce v pěst. "Chceš, abychom se skrývali? Já se nehodlám skrývat před tím bastardem! Nedovolím, aby se jen přiblížil k mému dítěti a mé ženě!"
"Jamesi, poslouchej mě! Ty víš moc dobře, jak je Voldemort nebezpečný! Chce tvé dítě vidět mrtvé! Víš, jakou má moc a není možné, aby vaše dítě mělo tu moc se mu postavit takhle brzy. Ona nebo on musí nejdřív vyrůst! Voldemort tohle nehodlá připustit. A s Fideliovým zaklínadlem se nebudete muset skrývat."
Lily přikývla. "Najdou nás jen ti, kteří budou vědět, kde nás najít."
James se posadil, ale hněv se mu stále leskl v jeho oříškových očích. "Kam chceš, abychom šli? Potter Manor je bezpečné. Moji rodiče, prarodiče a celá má rodina umístili na ten dům tolik ochranných kouzel, že se tam nedostane nikdo nevítaný!"
Brumbál smutně zatřásl hlavou. "Jamesi, Voldemort je mnohem silnější a nebezpečnější kouzelník. Když bude chtít, dostane se kamkoliv…s ochranou nebo bez. Myslím si, že Glasgow Hall pro vás není dostatečně bezpečné. Měli byste si vzít nějaké své věci a přestěhovat se do nového domu. Potom na vás sešleme zaklínadlo a vytyčíme kolem domu ochranná kouzla. Já budu vaším Strážcem tajemství, takže vás nikdo nenajde. Voldemort se k vám ani k vašemu dítěti nedostane."
"Ceníme si tvé nabídky, ale chceme, aby naším Strážcem tajemství byl Sirius, Albusi."
Lily souhlasně přikývla. "Ano."
Brumbál si povzdychl. "Jamesi, Lily, věřím, že náš dvojitý agent je opravdu na naší straně, ale někdo z Řádu donáší informace Voldemortovi. Neříkám, že je to Sirius, ale…protože si nemůžeme být jisti, byl bych raději, kdybych Strážcem taj-"
James vyskočil na nohy, blesky sršící z jeho očí. "Sirius není ten zrádce! Svěřil bych mu vlastní život. A taky že svěřím. Sirius by za mě, za Lily i mé dítě položil svůj vlastní život!"
Lily přikývla. "James má pravdu, Albusi. Sirius je úžasný člověk a my mu plně důvěřujeme."
Brumbál smutně zakroutil hlavou. "Jste si jistí?"
James rázně přikývl. "Na sto deset procent."
Brumbál přikývl, ale jeho veselé plamínky zmizeli z jeho zářících očí. "Dobrá tedy. Potom chci, abyste si našli nový dům, kde se ukryjete. Koncem týdne chci, abyste se skryli - vysvětlím vám, jak se zaklínadlo provádí. Jen chci, abyste nikomu jinému neříkali o obsahu věštby, ani proč se skrýváte. Prostě jen řekněte, že Voldemort jde po vás, ne po vašem dítěti."
Lily a James se postavili. "Uděláme to, Albusi."
Lily se usmála. "Zemřeli bychom pro naše dítě."
Brumbál se na oba usmál, ale jeho oči zůstaly smutné. Doufal, že se nic nestane. "Hodně štěstí a s Pánembohem."
***
Pozn. Překladatelky:
Tak, doufám, že se vám povídka zatím líbí. Zatím to není nic moc, ale postupně se to začne rozjíždět. Doufám, že mi prominete, že ten překlad je místy trochu…neobratný. Některé věty jsou pro mě vážně oříšek:)Za komentáře budu moc ráda. Člověka to vždycky povzbudí:) Jinak děkuju moc dvou mým Sbéčkům, kteří o povídku projevili zájem:)
Tohle je jen půlka první kapitoly, protože článek může mít max. 20 000 zanků a tahle kapitola jich má 33 000. Další půlku přidám, až tu budou nějaký komentáře:) Nebojte se psát kritiku. Já tuhle povídku chci dát i na fansite, takže ocením rady ohledně překladu:)
P.S. jestli se to blbě čte, tak to napište, já změnim třeba barvu písma ,nebo něco













ta povídka je Great..
věřim že bude ještě lepší
a překlad taky supéér!!
