My little kitten

8. února 2010 v 19:41 | Ajka |  Citáty
Tohle sice není žádný citát, ale myslím, že by to sem mělo přijít. to co sem jdu psát, píši se slzami v očích. Opravdovými slzami. A jak se brzy dočtete, mé slzy jsou oprávněné...

Příběh, který se chystám psát, je o mém milovaném...o jediné bytosti na světě, kterou opravdu miluju...o mém kocourkovi, Alexovi

Bylo asi 30.7. 2008. Slavili jsme moje a mamky narozeniny. Já měla jedno velké přání. A to bylo mít kočku. Ale tak nějak jsem předem věděla, že nebude vyslyšeno. O to bylo mé překvapení oprávněnější, když v deset hodin ráno vtrhla do pokoje teta s malinkatou kočičkou v náručí.´



Takhle vypadal můj miláček, když jsem ho dostala. Vešel se mi do dlaně, tak byl malinký. Hned jsem mu dala jméno jednoho z mých oblíbených herců - Alex.
Ale už v ten den sem musela snášet zlobu, která se na mě kvůli němu snášela. Mamka nechtěla v domě kočku a tak bylo hodně naštvaná, když ji mi teta dala. Už tehdy byl v mamky očích jen přítěží.
Avšak brzy si ho oblíbila. Dodnes jsem mamce vděčná za mlsky, které mu kupuje, za lásku, s kterou se mu věnuje.

Ale příliš brzy přišli první známky něčeho zvláštního. V té době jsem ještě netušila, kolik málo času se svým kocourkem strávím...
Návštěvy, které kocourka spatřili několikrát poznamenali, že divně chodí. Já se tomu jen smála. Říkala jsem, co to melete? Vždyť chodí normálně...
Avšak i já jsem za čas musela shledat, že na tom něco je. Jeho chůze se začala zhoršovat. Když byl ještě malé koťátko, hravě vyskočil na stůl, teď si nevyskočí ani na schod...To ale skáču.
navštívili jsme veterinu, kde podstoupil rentgen zadních končetin. Zpráva, která přišla, její obsah, mě plně zasáhl až několik měsíců potom
Alex se narodil s jistou poruchou ve vývoji zadních nohou. Jeho kyčle jsou křivé. Nohy mu při rychlejší chůzi vypadnou z kloubní jamky a on se rozplácne na zemi v zoufalém pokusu dostat se co nejrychleji k misce se žrádlem.(nejčastěji se mu to stává, když mu nasypu do misky paštičku, nebo nějakou tu taštičku masovou a tak, jak se snaží co nejrychleji se k ní dostat.)
Několik měsíců jsem prostě žila s představou, že Alexe budu mít pořád, prostě nebude chodit normálně, ale bude žít...jak šeredně jsem se mýlila.
Jeho nohy se začali zhoršovat. Sotva se teď udrží na nohou. A právě tehdy jsem si uvědomila některá slova paní veterinářky. Než abychom ho nechali, aby se trápil, ulehčíme mu to a ...utratíme ho. Tehdy jsem si říkala, že to je jen to nejhorší řešení v případě, že se mu to zhorší, ale nevěřila jsem, že by na to mohlo dojít....ale teď už to vím jistě.
Dneska jsme byli znova na rentgenu. A paní doktorka nám oznámila, že jeho zadní nohy jsou technicky vzato mrtvé. Což pro mě znamenalo jediné - blíží se jeho poslední den. A já prostě nechci, aby umřel, nebo hůř, abych to byla já, kdo ho nechá utratit. Mamka mi pořád říká, že bych snad nechtěla, aby se trápil, že ho ty nohy bolí a tak a já to vim, jen prostě..je mi z toho nanic!
Máme se stěhovat do novýho baráku a pomyšlení, že on ten novej barák nikdy nespatří mě ničí.
zejtra se jdeme kouknout na výsledky rentgenu a já můžu jen doufat, že se to všechno spraví. Ale to doufám marně...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 9. února 2010 v 21:08 | Reagovat

:-( ber to tak, že mu bude opravdu líp, jako kočka potřebuje všechny nohy... a taky máš ohromný štěstí, že se na to můžeš připravovat takhle dopředu... já jsem dala svou první fenku na kastraci, aby nedostala nějakou tu nemoc, když nebude mít štěnaťa... byla ještě štěně a pak mi doktor zavolal, že to nezvládla a že umřela... jsou to skoro dva roky a pořád je mi mizerně...  [:tired:]  :-x  :-(

2 Purple Purple | Web | 12. února 2010 v 14:26 | Reagovat

To je mi líto že tvůj Alex nemůže chodit. Je to velká škoda, protože podle fotek vypadá jako krásný kocour.
Věřím že se to zlepší. Neboj se, určitě ho budeš mít v novém domě. A na tu druhou možnost nemysli. Vím, lehko se řekne. Možná nemůžeš dělat nic, ale víš o tom. Já to o své kočce nevěděla. ˇMěla jsem jí tři měsíce a žila v naději že jí koupím první hračku k Vánocům a že si nechám koťátko, když nějaké bude mít. 16. listopadu se mi moje sny rozpadly. Kočka se ztratila a už nikdy jsem jí neviděla. Už jsou tu pomalu 4 měsíce a já se naděje, že se někdy vrátí vzdala. K Vánocům, protože rodiče viděli jak mi moc chybí, pořídili další kočku. Jsem za ní ráda, ale Lízinku mi to nevrátí.
Chci říct, že kdyby to špatně dopadlo, že se najde nějaké zvíře, které budeš mít ráda. Ale myslím si, že se to nestane a tvůj Alex bude mít nohy dobrý.
To jen já mám takovou smůlu. Na ostatní se to nevztahuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama